Jiří Drahoš byl v politice nováček. Byť se snažil v debatách tento svůj hendikep přebít tvrzeními, že s politiky mnohokrát jednal, určitě ho nelze označit za člověka politikou protřelého. Přesto se pustil do vysoce politického klání, které znamenalo pro něj osobně mimořádně obtížnou zkoušku.
Distingovaný akademik nejprve musel absolvovat první kolo, kde s přehledem porazil zbylé protikandidáty s výjimkou Miloše Zemana. Nebylo to zdaleka tak snadné, jak se to někdy prezentovalo, byť je pravda, že hlavní konkurenti proti sobě nijak zásadně nebojovali a naopak po prvním kole spojili síly. Ale Drahoš neměl na rozdíl od Mirka Topolánka nebo Michala Horáčka žádný společenský background. Proto musel absolvovat nejen desítky mítinků a setkání s občany, ale také několik televizních debat. V těch především mohl získat zkušenosti s doposud pro něj neznámým formátem.
Nic ho ovšem nemohlo připravit na dvě debaty s protivníkem o několik tříd silnějším, kterým byl Miloš Zeman. Jak v nich obstál, nad tím se nemohou shodnout ani političtí komentátoři a odborníci. V první debatě na Primě prošel jakýmsi očistcem, kdy měl problémy s tím ustát tlak protikandidáta a rozdivočelé publikum. V Rudolfinu se cítil o poznání sebevědoměji a pustil se dokonce do útoku na Zemana. To mu ovšem mnozí vyčítali jako ne příliš vhodný strategický tah, který moc nevyšel. Jisté však je, že Drahoš bojoval a bojoval se ctí. K vyloženě podpásovým útokům nepřistoupil, držel si svou linii, byť občas působil nejistě.
Je potřeba dodat, že Drahošovi mimořádně nahrávala situace, kdy velká část voličů byla ochotná volit i „mramorový sloup“ než Miloše Zemana. V tom měl situaci usnadněnou, protože některé hlasy měl takříkajíc zadarmo. Co se mu nejspíš moc nepodařilo, bylo přetáhnout voliče současného prezidenta. Nevypravil se do jeho tradičních volebních bašt, dával přednost divadelním sálům za přítomnosti celebrit, jejichž vliv na voliče je podle průzkumů zanedbatelný. Měl také jistotu, že voliči v Praze už tradičně budou stát na straně protizemanovského kandidáta.
Bez Zemana není Drahoš
Nelze říct, že by Drahoš neudělal žádnou chybu, naopak jich udělal nejspíš celou řadu. Zřejmě neodvedl ani úplně nejlepší práci jeho štáb, který ho měl připravit na televizní debaty a další situace. Kromě Antizemana neuměl zcela obhájit témata uprchlické krize a referenda za odtržení Česka z Unie. Hlasy mu nepřidalo ani vyjádření, že Andreje Babiše nepověří premiérem ve třetím pokusu, což by pravděpodobně vedlo k předčasným volbám.
Drahošův marketingový tým vsadil všechno pouze na „slušnost“, a to je hodnota, která na prezidenta jednoduše nestačí. Navíc brutální vymezení se v duchu „kdo nevolí Drahoše, je sprosťák,“ zvedlo ze židle část nerozhodnutých voličů, aby dali protestní hlas Zemanovi.
A v neposlední řadě Jiří Drahoš nebyl sám sebou. Neuměl totiž využít témata, v kterých mohl dominovat a být erudovanější nad svým protivníkem. Věda, nové technologie či vzdělávací programy pro nadané studenty z chudších rodin, zde mohl profesor dominovat. Místo toho přistoupil na Zemanovu kartu migrace či orientace k Rusku. Přes to všechno je potřeba vidět odvahu a energii, s jakou se profesor do klání s protřelým politickým predátorem pustil.
Dosáhl lepší výsledek a posbíral více hlasů než Karel Schwarzenberg v minulých prezidentských volbách. Ten byl tehdy naopak mocně podporován PR agenturami a marketingovými mágy, a přesto to nestačilo. Drahoš nenasadil ani fialové číro, ani se nestal permanentním okupantem sociálních sítí. Jeho kampaň byla uměřená, neagresivní, bez výrazných osobních invektiv, byť jediným tématem byl právě Zeman.
Profesor Drahoš nakonec svůj boj nevyhrál, ale prohrál velmi těsně, jak se ostatně dopředu čekalo. Jeho další politický osud je v tuto chvíli neznámý. Už teď se spekuluje, že bude kandidátem široké koalice menších stran na senátora. Jestli ho uvidíme mezi kandidáty v dalších prezidentských volbách, je těžko říct, ale nejspíše ne. Svou historickou chvíli dostal a je nepravděpodobné, že by se stigmatem prohry znovu uspěl v jiné konstelaci, bez Miloše Zemana jako hlavního protivníka.
Odejít ze souboje může každopádně se vztyčenou hlavou, protože v něm obstál se ctí.
Fotogalerie |