Summitu nejvýše postavených mužů světa s napětím přihlížel celý svět. Americký prezident Donald Trump a jeho ruský protějšek Vladimir Putin se v Helsinkách sešli proto, aby spolu začali napravovat vzájemně pošramocené vztahy. Ty podle Trumpa nikdy nebyly horší.
S tvrzením šéfa Bílého domu ale lze nesouhlasit. Po desítky let, konkrétně od začátku poválečného období, byly obě země hlavou znesvářených bloků, tedy východního a západního, které spolu vedly tzv. studenou válku. Ke skutečné vojenské konfrontaci nedošlo pouze ze strachu, že by použití jaderných zbraní mělo pro obě strany likvidační následky.
Konci studené války, k němuž fakticky došlo v roce 1991 společně s pádem komunismu, předcházelo přelomové jednání vůdců obou stran. A summit Ronalda Reagana s Michailem Gorbačovem v Ženevě se tomu Trumpovu a Putinovu v mnoha věcech podobá.
Svět si od něj tehdy hodně sliboval, podobně jako ve včerejším případě ale nikdo z jednání vůdců příliš moudrý nebyl. Prezidenti se v Helsinkách na ničem konkrétním nedohodli, dokonce se nechali slyšet, že ne ve všech názorech mezi nimi panuje shoda.
Ronald Reagan s Michailem Gorbačovem.
Optimisticky však působí už jen fakt, že spolu otevřeli dialog – jako jejich předchůdci třeba na téma jaderných zbraní – a oba si společné jednání pochvalovali.
Zdaleka to ještě neznamená, že nastoupili správnou cestu. Ostatně v případě dua Reagan–Gorbačov následoval summit v Reykjavíku, který dopadl fiaskem a jejich neshodou v otázce likvidace raket středního doletu. Jenže na dalších summitech ve Washingtonu a v Moskvě se už začaly rýsovat konkrétní dohody, které pak vedly až ke konci studené války a pádu komunismu v Evropě.
Ronald Reagan s Michailem Gorbačovem při svém prvním summitu v Ženevě.
Právě i na studenou válku přišla v Helsinkách řeč. Oba prezidenti ji označili za minulost, kvůli níž není třeba cítit vzájemné napětí. Rovnání vztahů mezi největšími mocnostmi světa bude nepochybně opět během na dlouhou trať, až budoucnost ale ukáže, zda bude úspěšný.
Fotogalerie |
