Žádný rodič si nepřeje, aby jeho dítě potkalo něco zlého. Smrt potomka je potom tou nejhorší možnou životní ránou, se kterou se rodiče musí vyrovnat. O tom, jak je to těžké se přesvědčil mladý pár z britského Yorku Charlotte Szakacsová a její manžel Attila.
Jednadvacetiletí manželé Szakacsovi se rok marně pokoušeli o početí potomka. Když se Charlotte podařilo otěhotnět, těšili se na narození holčičky, kterou pojmenovali Evlyn. Po porodu ale přišla tvrdá rána. Děvčátko se narodilo postižené vzácnou a neléčitelnou genetickou chorobou. Byla jen otázka dní, než zemře.
Evlyn se narodila předčasně a vážila pouhé 2 kilogramy. Díky neléčitelné chromozomální vadě prakticky neměla vyvinutý mozek, trpěla rozštěpem patra a nemohla sama ani dýchat. Po několika dnech na přístrojích její malé srdíčko dotlouklo. Její rodiče se se smrtí dcerky odmítli smířit a hledali řešení.
Mrtvou Evlyn vzali Charlotte a Atilla do hospicu, kde byla uložena ve speciální postýlce udržující nízkou teplotu. Zde jí 12 dní houpali, zpívali jí a s bezvládným tělíčkem se mazlili jako kdyby holčička byla naživu. Následně si jí na 4 dny vzali domů, kde s ní i jezdili v kočárku ven. Zvídavým kolemjdoucím říkali rodiče, že jejich dcerka jen tvrdě spí.
Po dlouhých 16 dnech se Charlotte a Atilla rozhodli mrtvou dcerku pohřbít. Se svým příběhem se následně podělili se světem. Možnost mít mrtvé dítě u sebe jim prý pomohla překonat životní tragédii a i se s Evlyn plnohodnotně rozloučit jako se členem rodiny. Reakce na jejich jednání jsou rozporuplné. Někteří s nimi soucítí, jiní považují jejich chování za morbidní a necitlivé.
Fotogalerie |
