Ašvak Talová se narodila v roce 1999 a bylo jí pouhých patnáct let, když na území Kurdistánu vtrhl Islámský stát. Celou její rodinu radikálové zajali a odvezli do Sýrie. Tam pak mladou dívku od příbuzných oddělili.
Všechny zajaté jezídy tehdy bojovníci Islámského státu nahnali na jedno místo a začali je rozdělovat do tří autobusů – jeden byl určen pro muže, další pro starší ženy s dětmi a poslední pro mladé dívky. Právě tam byla poslána i Ašvak. Vozidla se pak vydala směrem k iráckému Sindžáru, jenže jedno z nich – to, v němž seděla Ašvak – zastavilo v Mosulu.
Dívky se pak dostaly do rukou radikála, který je zneužíval a postupně rozprodával dalším stoupencům Islámského státu. Tak se za pouhých sto dolarů dostala do rukou vězeňského bachaře Abu Humama.
Humam ji donutil konvertovat k islámu, pětkrát denně se musela modlit a učila se zpaměti korán v arabštině. „Všechno jsem dělala proto, že mi slíbil, že mi neublíží. Ale ve skutečnosti mě stejně zneužíval každý den po celých deset měsíců,“ popisuje Ašvak.
Jeden z kolegů jejího trýznitele si potom do okolí přivedl další čtyři dívky. Ašvak si prý postupem času získala důvěru Abu Humama a ten ji dokonce nechával doma samotnou i s mobilním telefonem. Mobilem pak jednou zavolala svému bratrovi, který jí poradil, jak mohou ze svého vězení společně s ostatními dívkami utéct.
Všechny si prý začaly škrábat celé tělo a svým věznitelům pak řekly, že mají zřejmě nějakou vážnou infekci a potřebují do nemocnice. Když je tam Abu Humam odvezl, podařilo se jim ukrást co nejvíce prášků na spaní, a když později byly nuceny připravit jídlo, prášky do něj nasypaly. Uprostřed noci se jim pak podařilo uprchnout a dostat se do bezpečí.
Ašvak se následně shledala s částí své rodiny a posléze se jim podařilo dostat se až do Německa, kde všichni získali azyl.
Shledání jako v noční můře
V roce 2015 pak začala dívka žít nový život. Učila se německy, nastoupila do školy a v rámci humanitárního programu se snažila vyléčit z traumat, která si odnesla ze zajetí, kde byla skoro rok v kuse zneužívána.
Jenže pak se její život začal znovu obracet vzhůru nohama. První náznaky přišly už v roce 2016, kdy Ašvak začala nabírat podezření, že ji někdo sleduje, jednou dokonce až k branám uprchlického tábora ve Stuttgartu, kde s rodinou bydlela. Oznámila to mamince, ta jí ale řekla, že v Německu se nemusí vůbec ničeho bát.
V nejistotě žila dívka až do začátku tohoto roku. Pak přišel šok, který si nepředstavovala ani v nejhorších nočních můrách.
„Někdo mě 21. února zastavil. Ztuhla jsem, a když jsem se na něj podívala, zjistila jsem, že je to Abu Humam. Se stejným plnovousem a ošklivou tváří jako tehdy. Nevěřila jsem svým očím, když na mě začal mluvit německy a zeptal se: Jsi Ašvak, že?“ popisuje dívka.
Tváří v tvář svému někdejšímu trýzniteli se prý snažila zapírat, on ji však bezpečně poznal. „Ano, jsi Ašvak a byla jsi se mnou v Mosulu. Vím, kde žiješ, s kým žiješ a co děláte,“ začal jí vyhrožovat.
Byl uprchlík, měla jsem smůlu
Ašvak Humamovi utekla, schovala se na nedaleký trh a poté vše řekla matce, která zkontaktovala policii. Kriminalisté si prohlédli kamerové záznamy, jenže pak přišel další šok.
„Policisté mi řekli, že je také uprchlíkem stejně jako já a že s tím nemohou nic dělat. Dali mi pouze telefonní číslo, na které mám zavolat, kdyby mě Abu Humam opět zastavil,“ popisuje dívka.
Po reakci, které se jí od strážců zákona dostalo, se rozhodla raději Německo opustit a vrátit se do rodné země, kterou už Islámský stát neovládá. „Rozhodla jsem se raději vrátit do Kurdistánu a už se nikdy nevracet do Německa,“ říká.