David Rath dostává v teplickém vězení úlevy. S takovým nařčením přišla šéfka státních zástupců Lenka Bradáčová poté, co v káznici nechala udělat kontrolu. Bývalý ministr zdravotnictví prý má v rozporu s předpisy zdravotní matraci a také chodí v džínách.
Dokonce prý vězení nezajišťuje odpovídající stupeň ostrahy, kterou Rathovi přiřkl soud.
Vězeňská služba ČR, kterou namíchla také medializace kauzy od Bradáčové, se ovšem jala všechny údajné přestupky vyvrátit. Jak jsme vás již informovali, zdravotní matraci měl ředitel Rathovi povolit z humánních důvodů do doby, než jej zkontroluje vězeňský lékař. Džíny zase měl mít kvůli výtvarnému kroužku, což se povoluje i v jiných zařízeních.
Právě na výtvarnou výchovu se mimochodem v teplické věznici dbá. Dobře to bylo vidět v šestidílném dokumentárním cyklu Uzamčený svět, který loni od ledna odvysílala Česká televize.
Ten se právě v zařízení, kde si nyní Rath odpykává trest, natáčel. A ředitel Petr Blažek, který je teď pod tlakem šéfky státních zástupců Bradáčové, v něm dostal spoustu prostoru.
„Proč výtvarná věznice? Já si říkám, že to je úžasná šance, jak využít potenciál těch lidí, kteří tam jsou zavření. Výtvarné aktivity, když jsou dobře směřované, mají na vězně dobrý dopad. Jednak mohou vzniknout hodnotná výtvarná díla, jednak učíme lidi vztahu k umění, čímž měníme jejich hodnotový systém. A jestliže ho změníme, je tam šance na resocializaci, že ten člověk nebude opakovat trestnou činnost,“ vysvětluje například Blažek v jedné scéně.
Dokument se věnuje příběhu několika vězňů, sleduje jejich pobyt za mřížemi. Blažek trestance skutečně k umění vede, jako amatérský malíř jim radí, ti nejlepší se například podílejí na zkrášlování vnitřních prostor.
Kromě toho je na samotném šéfovi vidět, že jde o mimořádně vyrovnaného, klidného a nekonfliktního člověka, kterému současná situace nemůže být příjemná. Sám se k Rathově kauze nevyjadřuje, vyhýbá se přestřelkám skrze média. A práci ředitele vězení dělá srdcem.
„Když se jednou staneš ředitelem, jsi ředitelem čtyřiadvacet hodin denně. To znamená, že musíš být stále k dispozici. Nevím, jak bych to řekl, ale zkrátka nemáš moc prostoru pro nějaké svoje pocity a emoce, to neexistuje,“ prozrazuje Blažek na kameru.
„Ve chvíli, kdy máš chuť do všeho kopnout, musíš si rychle uvědomit, že tady máš barák, ve kterém máš 170 vězňů a 140 zaměstnanců,“ dodává.
Sám prý několikrát nabyl dojmu, že práce v kriminále nemá žádný cíl, na který by se mohl upínat a hnal by ho dál.
„Ten stav, že to nemá smysl a nikam to nevede, to samozřejmě někdy přijde. Ale vždycky mě to za chvíli opustí a naskočí zase to, co je tu dobré a proč sem chodím rád. Že tu jsou kolegové, se kterými se dá spolupracovat a dají se ty věci posouvat dál. To je hrozně fajn. Kdyby tu ti lidé nebyli, dávno jsem skončil,“ vysvětluje.
Petr Blažek u Vězeňské služby ČR pracuje už přes 30 let a nepochybně se svým stylem práce vymyká. S vězni se snaží navodit vztah, pomáhat jim, radit, snad by se dalo až říct, že jim je za zdmi kriminálu otcem. A možná právě to je ta správná cesta.
Fotogalerie |