Začneme trochu zlehka, dříve jste vyvolala velké reakce kritikou hnutí Me Too, kdy jste prohlásila, že by vás mohl taky někdo obtěžovat. A prohlásila jste, že si ohledně celého hnutí budete dělat svůj vlastní výzkum, pokračujete v něm?
Ano, je to téma velmi živé a zajímavé, stále se vyvíjí a má speciální podobu v České republice.
Co jste od té doby zjistila?
Když k nám Me Too přišlo, připadalo mi to přehnané, soudy a debaty a celá ta odsuzující vlna ze Západu se u nás neujala, u nás spíše veřejnost krčila rameny a pozvedávala obočí a bylo to vnímáno spíše úsměvně. Dnes je z toho široké téma, které se dotýká mnoha hranic a má spoustu různých pohledů. Také každý muž a každá žena má k tomu svérázný přístup a řekla bych, že původní téma sexuálního obtěžování před dvaceti lety se posunulo někam jinam. Skrylo se pod téma znásilnění jako trestněprávní věc, a to zejména znásilnění neohlášené, nepotrestané a nezpracované terapeuticky jak na straně pachatele, tak na straně obětí. Myslím si, že je unikátní, jak ženy začaly obecně vnímat sexuální násilí a obtěžování a jak to ve společnosti rezonuje, někdy velmi vypjatě, až po nový pohled na vztahy mezi muži a ženami. Když vezmeme vlnu Me Too doprovázenou proměnou společnosti, kdy se ke slovu dostávají lehce puritánské trendy mladé generace plus nástup Pirátů a k tomu navíc bezdotyková společnost, to vše se dnes proměnilo v pohlavní zdrženlivost a je otázka, co to přinese dál.
Co tím myslíte, nástup Pirátů?
Myslím si, že Piráti jsou mladá strana a skupina zastupovaná zejména mladými a mladí lidé mívají na tuto problematiku odlišný názor. Já se ptám všech věkových skupin ve městech a na vesnicích, protože mě to zajímá jak z právního pohledu, tak z toho vztahového, jak toto téma sexu obecně přijímají. A mám takový pocit, že mladá generace, zejména pokud je to voličstvo Pirátů z města, trendu puritánství podléhá.
A co vám říkají voliči z vesnice?
Vesnice je spíše tradiční, spíše se tam udržují konzervativní názory a konzervativní vztahy mezi lidmi, přístup k sexualitě je přirozenější. Souvisí to nejen s tím, že to moderní je ve městech a chvíli trvá, než se nějaký světonázor přenese i na venkov, a byť existují sociální sítě, jde to tam pomaleji. Otázka sexuality tak souvisí s přirozeným živočišným procesem, který na vesnicích probíhá. Řada lidí má ještě zvířectvo a i v tomto směru jsou ve spojení s životním koloběhem početí, narození, stárnutí a smrti, biologický rytmus je tam jasně znatelný. Vidíte souložící psy a králíky, na tom není nic tajného, ve městech se ale toto stává už tabu. Na vesnici běžně vidíte, že někdo má dobytek, usmrtí zvíře, stáhne z kůže, zpracuje a pak sní maso. To ve školce ve městě je téměř svatokrádežné ukázat dětem takový proces, to si koledujete o nějaké přestupkové řízení a o stížnosti rodičů.
Lidé z venkova jsou tedy v tomto „napřed“, zatímco z nás se stávají puritáni?
Myslím si, že i tímto je jejich přístup k sexu s různými venkovskými zábavami a skotačením někde v kamrlíku, nebo dokonce na poli přirozenější. Ve městech se otevírá prostor k volání po transparentnosti a najednou jsme ve stejné věci jako Piráti, kteří mají transparentnost jako program. Můj pohled jako právníka rodinně-terapeutického je v tom, že pro vztah mezi mužem a ženou je transparentnost zničující. K tomu, aby bylo mezi mužem a ženou erotično, nemůžete všechno odhalit.
Podle vás to znamená, že lidé, tedy mladí lidé, ve městech mají ze sexu větší strach?
Ano. Proto jsou starší lidé více tolerantnější k nějakému plácnutí přes zadek nebo k nějakým dotykům, ale mladá městská generace je úplně hysterická. A to jde ruku v ruce i s tou bezdotykovou módou, i po koronaviru se nedotýkáme a nelíbáme, a jak názory a pohledy jdou ve vlnách, tak bych řekla, že dnes doba po Me Too je pravý opak generace květinových dětí mých rodičů.
Vidíte to černě? Že trend mladé generace bude postupovat až k něčemu absurdnímu?
Nevidím to černě, ale vidím to v sinusoidách.
A teď jsme kde?
Teď je vlna bezdotykově-transparentní a zdrženlivá. Skončí a vývoj půjde zpět směrem k přirozenosti. Myslím si, že všechno už tu bylo a že se dějiny s nějakou novou příchutí jen opakují.
Podle vás trend sám zmizí, nebo se něco stane? Bude to například i nějaký politický podnět, který to ukončí?
Politicky, společensky a státoprávně uvidíme, neznám budoucnost, ale jsem docela zvědavá. Je zajímavé vidět Me Too, které vypadalo jako ojedinělá vlnka. S nadšením a se zájmem to pozoruji, myslím si, že kdyby nebylo koronaviru, jednalo by se jen o přeháňku, ale do toho přišla pandemie, která nakázala, že se nebudeme líbat, nebudeme se dotýkat, zůstaneme doma, takže nechodíme randit. A k tomu navíc jde úplně náhodná kauza Dominika Feriho. Vezměte si sexuální obtěžování před pětadvaceti lety, kdy vám někdo pod stolem sáhne na koleno, a dnes je tu kauza Feri, která může být v krystalické podobě znásilněním. Je dobře, že se otevřela debata kolem toho, abychom si řekli, kde je ta hranice, ale teď vidíme rozdílné názory na vztahy mezi muži a ženami. My, kteří se v tom pohybujeme, víme, že debata o sexuálním obtěžování vedoucí ke znásilnění není primárně o sexu, ale je o moci.
Jsou tací, kteří si to nemyslí, a případ Feri vyvolal diskuze o nové právní úpravě.
Na tom všem není pro mě zajímavá trestněprávní rovina, tu z mého pohledu máme vyřešenou a nemusíme do právních norem sahat. Máme moc dobře upravenou ochranu žen, ochranu obětí a na rozdíl od poslanců si nemyslím, že je třeba měnit trestní zákoník. Máme výborný zákon o obětech, máme zvlášť zranitelnou oběť, což je speciální definice, stačilo by jen, kdyby se tím zákonem všichni řídili. Kdyby všichni odborníci, kteří se s tou obětí setkají, počínaje policisty přes psychology, terapeuty, obhájce až po státní zástupce a soudce, dodržovali ten zákon. Což se bohužel neděje. Proto tato kauza na jednu stranu vede politiky k unáhleným činům typu „změňme zákon“, jsou to politici a jdou na ruku volání davu, ale ve skutečnosti fakticky přínosné nejsou nové zákony, ale to, že se o tom začne mluvit, a možná to vyvolá větší odvahu žen, aby takové skutky hlásily nebo aby se jim postavily.
Nesmíme říkat, že to je kolektivní vina, vychovávejme i ženy
Říkala jste, že to je politický ohlas na volání davu, není to spíše ohlas na volání některých aktivistů, kteří chtějí mermomocí prosadit nový zákon, i když se odborníci jako právníci, soudci či vyšetřovatelé k tomu nevyjadřují?
Aktivisté jenom využívají volání davu, někdo naskočí jako užitečný idiot a někdo jako specialista. Můj úhel pohledu je v tom, že jakmile jste zahleděný specialista do jedné oblasti, třeba na domácí násilí, nebo se věnujete osm hodin denně ochraně týraných žen, někdy se stane, že jste profesionálně deformován tím, co děláte, a máte pocit, že vidíte sexuální obtěžování nebo týrané ženy všude. Pak vás ještě někdy stihne spasitelský komplex a jste přesvědčeni o tom, že musíte zachránit celý svět. Krásně je to vidět na problematice týraných žen, je dobře, že jsou tu instituce, které se tomu věnují, ale nesmíme také zapomínat na týrané muže a nesmíme říkat, že muži mohou za to, že jsou ženy týrány. Pak máme totiž tendenci říkat, že to dělají všichni muži, a podobně jako Istanbulská úmluva máme tendenci začít muže vychovávat, aby netýrali ženy. A zapomínáme na to, že ženy i muži si navzájem plus minus dělají podobná svinstva, protože i domácí násilí není ve skutečnosti o sexu, ale o moci a o podřízenosti. Když je ve vztahu agresorem muž, velmi často ženu fyzicky bije. A když je to naopak a agresorem je žena, většinou nebije, ale psychicky deptá. Je o tom krásný český film Teorie tygra a tam všichni jako diváci fandíme Bartoškovi, protože domácím násilníkem je Eliška Balzerová. Domácí násilí páchané ženami na mužích na svůj coming out ještě čeká, protože to nevnímáme vůbec jako domácí násilí, nám to připadá, jako že žena je například jen semetrika, ale přitom je psychické domácí násilí stejně děsivé a demotivující jako fyzické násilí.
Když kauza Feri začala, byla jste snad jediná právnička, která se k ní vyjadřovala. Byla jste v České televizi, ale jinak se o tom bavili jen lidé, kterým se v médiích říká „experti“, ale jsou to jen aktivisté. Jak si vysvětlujete, že takto závažná témata řeší lidé z davu a nevystupují k tomu profesně vzdělaní lidé s dlouholetou praxí?
Ono to možná souvisí s tím, čemu vy říkáte mluvící hlavy. Právo je strašně složité a pro nás právníky není jednoduché říct něco veřejnosti tak, aby to bylo lehce srozumitelné. Máme složité věty a zaštiťujeme se paragrafy, abyste z nás dostali myšlenku, která bude přístupná veřejnosti. To není snadné, ale já jsem se to za tu dobu naučila, možná i proto jsem byla do vysílání pozvána. Právníci bývají zdrženliví, chtějí mít dostatek informací, spíše je to o tom, že jsem zvyklá vystupovat ve veřejné prostoru a je to téma, které mě zajímá. Kdyby se Feri dopustil daňových podvodů, k tomu bych já neměla co říct.
Jak moc poškozuje veřejné mínění o těchto kauzách fakt, že o něm nemluví odborníci, ale aktivisté? Jak moc to mění pohled veřejnosti?
Měli by o tom mluvit odborníci, ale ne každý odborník má s médii zkušenosti a mnohým se nechce zjednodušovat, míra zjednodušení je někdy velká. Mohla jsem o tom mluvit proto, že se to týká rodinného práva a trestního práva. Rodinné právo bylo dříve opovrhovaným odvětvím právě proto, že ti nejlepší právníci nechtěli do něj investovat své síly. V posledních deseti letech se ale toto právo hodně posunulo, a dokonce i mladí šikovní právníci se rozhodují, že se mu budou věnovat.
Během svého rozhovoru v ČT jste o kauze Feri řekla, že kdyby se nějaké násilí dělo vaší dceři, že kdyby se dělo to nejhorší, aby byla zticha a nedělala nic, protože by mohlo dojít k nejhoršímu. Je to tvrzení, která se dnes absolutně vymyká. Souhlasíte s tím, že je důležitá i výchova dívek a prevence, nebo se máme řídit názorem, že žena se smí cítit bezpečně vždy, může si dělat, co chce, a jít si, kam chce...
A nikdy jí žádný mužský nesmí nic udělat (dodáváme s ní jednohlasně).
