Návštěva Dalajlámy je pro Česko vždy velkou událostí. Se zvaním tibetského duchovního vůdce začal po sametové revoluci Václav Havel, který se s Dalajlámou přátelil a i dnes je Dalajlámova návštěva považována za jakýsi symbol doby Václava Havla a budování demokracie.
Pochopitelně to jsou to hlavně příznivci Václava Havla, kteří mají z Dalajlámova příjezdu vždy největší radost. V atmosféře, kdy současný prezident Miloš Zeman otevřeně spolupracuje s Čínou a sám se nechal slyšet, že by Dalajlámu nepřijal, protože dává přednost investorům, je podpora Dalajlámy určitou částí společnosti brána i jakýsi projev vzdoru proti současnému politickému uspořádání.
Je to možná zjednodušení, ale množina podporovatelů a fanoušků Dalajlámy a množina odpůrců Miloše Zemana mají téměř stoprocentní průnik. Logicky tak v Praze představitele Čínou okupovaného Tibetu přišli přivítat ti samí lidé, co v březnu hlasitě protestovali proti návštěvě Čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a Zemanovu okatě servilnímu přístupu k němu. Jeden z nejhlasitějších březnových protestujících ale na setkání s Dalajlámou chyběl.
Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek na sebe během Si Ťin-pchingovi návštěvy upozornil tím, když v první řadě demonstrantů na barikádách mával tibetskou vlajkou a hádal se s policisty a následně i vyvěšoval tibetské vlajky prakticky všude, kde se dalo. Horlivost boje za svobodu Tibetu ale u Kalouska nejspíše vzala za své ve chvíli, kdy se v březnu letadlo čínské delegace odlepilo od ranveje ruzyňského letiště.
Při příletu Dalajlámu ihned po přistání přivítali Kalouskovi straničtí kolegové Karel Schwarzenberg a Tomáš Hudeček. Na setkání na Hradčanském náměstí pak Dalajlámu vítal tradiční tibetský aktivista Martin Bursík spolu se svou manželkou Kateřinou Jacques a výkvětem politiků a umělců, kteří se často zašťiťují v boji proti Zemanovi právě Havlem a nesvobodným Tibetem. Po Kalouskovi se ale slehla zem.
Už v březnu mnoho lidí Kalouska kritizovalo za to, že právě on se v rámci vymezování se proti Zemanovi a Andreji Babišovi pasoval do role strážce Havlových hodnot a největšího bojovníka proti čínskému útlaku. Deníku Blesk Kalousek v rozhovoru na dotaz, proč se nesešel s Dalajlámou odpověděl, že k tomu neviděl důvod a v březnu jen protestoval proti přístupu Zemana k čínské státní návštěvě.
Svým přístupem Kalousek jen podtrhl svou naprostou nevěrohodnost a nepřímo přiznal, že celý Dalajláma i s Václavem Havlem pro něj nejsou ničím jiným, než berličkami v jeho zoufalém boji proti větrným mlýnům. Přičteme li k tomu Kalouskův debakl v krajských a senátních volbách, vychází z toho Kalousek snad ještě hůře než sedláci u Chlumce. Z celé situace totiž nevyšel jako bojovník za svobodu a demokracii, ale jen jako pokrytec a prospěchář.
Miroslav Kalousek by měl využít příležitosti a s Dalajlámou se sejít. Ani ne tak proto, aby si nějak pomohl v politickém boji a stoupl v očí liberálních protizemanovských voličů, ale spíše proto, že jako někdejší velký politik, kterému se postupně hroutí celý svět a zažívá jednu prohru za druhou a pomalu se přibližuje k okraji politického propadliště dějin, kde už na něj čeká jen nezadržitelný pád, by nejspíše od buddhistického duchovního potřeboval nějaké to rozřhřešení a třeba by mu to pomohlo najít klid a smíření sám se sebou.
Fotogalerie |
