Kdo s koho

Super je, že Chorvaté nás za ta léta poznali a pochopili, jak s námi hrát tu hru, kdy my jsme tam na návštěvě, ale vlastně děláme, že jsme doma. Vědí, že bez nás nadcházející zimu těžko dají, a my zase víme, že kdo nám zakáže v pandemii Chorvatsko, toho nebudeme volit, protože jet do Chorvatska je naše bytostné právo.

Sejdeme se v Jugošce

Je to nejlepší místo na dovolenou pro národ, jako jsme my.

Budeme to pořád dál zkoušet někde jinde, ale stejně se zase sejdeme u Jadranu pod borovicí na kameni a běda, jak ho obsadí nějaký Němec nebo nedejbože Slovák či rodina z Ostravy, která by mohla slyšet naše supertajné rozpravy. Samozřejmě nezapomeňte už teď promyslet plán cesty, svačinu do auta a hlavně se těšte na to, že během cesty a během ležení na kameni stihnete probrat věci, na které nikdy jindy není čas. Jinde v jiných zemích se pořád něco poznává, ale jen v Chorvatsku se leží a sedí u stejného místa, a proto je čas řešit úplně všechno, co jste si za celý rok nestihli říct.

Je půlka prázdnin a my se už těšíme, až za rok pojedeme zase znovu. Bára nejspíš opět mimo prázdninový čas, aby jí cizí děti neběhaly přes hlavu, Petr pak během prázdnin se svými padesáti dětmi, i když tvrdí, že má jen tři, aby pak mohl křičet, za co panebože mohl utratit tolik peněz, když skoro nic nekupoval, a že Chorvati jsou určitě zloději.

Nemyslete si, že nejezdíme i někam jinam. Jistě že jezdíme, ale každoroční cesta do Chorvatska „na koupák“ má prostě své kouzlo.

Když jedete jako Homolkáči více auty do pronajatého domu, je to smíchu, hádek a nervů na tři životy dopředu.

Když jedete samy dvě kámošky se jen tak smažit na lehátko u kamene, je to očista duše nic nedělat a všechno pořešit.

Když jedete jako rodina, ta zatracená cesta tam i zpět v podobě bramborového salátu prověří vaše schopnosti se okamžitě nerozvést.