Chystání svačin

To je obrovský guilty pleasure každého Čecha, jenž jede do Chorvatska autem. Jestli je jídla dost, proč tam navíc bylo to rajče, jak nakrájet zeleninu, zda chystat i ovoce „na osvěžení“ a jestli bylo opravdu nutné krájet jablka, která hnědnou.

Bára vyrážela s kamarádkou do Chorvatska už v červnu, aby se nepotkaly s dětmi a rodiči na prázdninách, a dva dny obě trávily diskuzí nad tím, co se bude jíst v autě, kdo udělá jaké kafe do jaké termosky, do jaké se to dá tašky a v jakém pořadí se to naskládá na zadní sedačky, aby to bylo po ruce, co se má sníst první a hlavně co se bude chystat za rok.

P.S. Dohodly jsme se, že budou po loňských sendvičích pro změnu zapečené toasty, jelikož sendvič drobí víc než zapečené pečivo a je pak bordel v autě, drobky padají na gumové podložky vozu, k šaltrpáce a do klína. Kafe bylo super, akorát jsme koupily zbytečně malé kelímky. Krájenou papriku příští tok vynecháme, ta měkne a je pak hnusná, a okurka se bude krájet bez slupky, protože to leze do zubů a nikdo nemáme v kabelce zubní nit.

Koruny versus kuny

Ze začátku je v tom obrovské opojení, které vydrží asi tak do třetího dne. Pak se někdo během večeře jen tak letmo podívá na bankovní účet v mobilu, začne panika násobení čtyřmi a přijde lamentování nad Chorvaty zloději. Přitom tahle země je v některých místech daleko dražší než Itálie nebo Řecko a Češi o tom vědí, jenže koruna zní stejně jako kuna a 15 kun není na poslech tak strašidelná částka jako 15 euro.

Chorvatsko není úplně levná země, ale když víte, kam jet a kde jíst, vy ani vaše peněženka nebudete plakat.

Navíc dneska jsou karty už v mobilech a člověk si vystačí bez hotovosti téměř všude. Přestane se kontrolovat, v neděli v noci dojede domů a teprve v pondělí, kdy se po cestě probere a odejdou všechny rezervované platby, začne pořádný řev.