Uvnitř zdánlivě malého obchůdku, který se z ulice jevil velký asi jako krabice od bot, aby záhy překvapil svou prostorností a důmyslným rozmístěním rozličného zboží z bývalého sovětského bloku, bývalo vždycky živo.
Snad to bylo i tím, že ruština a jí příbuzné jazyky jsou o dost zvučnější a zpěvnější než čeština, každopádně se tu dveře netrhly. A nebylo to jen tím, že v okolí Bubenečské a v Praze 6 vůbec vždycky žila spousta občanů SSSR, později Ruské federace.
Není divu. Blízkost ambasád, Pražského hradu i charakteristický ráz a architektonický styl, v němž byla velká část Dejvic a Bubenče vystavěná, vyvolaly v mnoha lidech z východního bloku pocit, že jsou vlastně doma. Jen s tím rozdílem, že tady žijí v prominentní a mnohem bezpečnější čtvrti, kde je radost žít a nemusí jejich životy hlídat vysoký plot, ostnatý drát a početná ochranka.
Ruských podniků, převážně s potravinami, na Letné, v Bubenči a Dejvicích postupně vyrostla celá řada. O lidech z bývalého SSSR a hlavně Rusech je známo, že si ani v zahraničním druhém domově nechtějí nechat vzít svoje oblíbené potraviny a pochutiny. Na (pro mnohé dosti exotické) obchůdky si postupně zvykli i brblající místní. A to je co říct, protože měli co dělat s tím, aby se smířili s asijskými večerkami. Co na tom, že v nich obvykle našli více zboží než v tradiční Jednotě. Nadávalo se stejně.
Bývaly doby, kdy se obchody s ruskými potravinami ke svému původu hrdě hlásily.
Do poklidného soužití výrazně zasáhla až ruská invaze na Ukrajině. Řada z těch, kdo do ruských obchodů pravidelně chodili, ať už pro kaviár, vodku, nebo „jen“ výborné zákusky, tato místa rázem zavrhla. Co na tom, že tohle gesto postihlo hlavně řadový personál a ty, kdo v obchodě dřeli od rána do večera a obchod pro ně často znamenal jediný příjem a existenční jistotu.
Jak to tak v podobných případech bývá, při kácení lesa začaly létat třísky. Ubylo zákazníků, zato přibylo nenávistných reakcí a demonstrativních bojkotů. Majitelé a provozovatelé proto raději postupně odstraňují poutače a nápisy, které na sebe zbytečně upozorňovaly. Ať už to byly přívlastky ruský, nebo nápisy v azbuce. Ty Čechy obzvláště dráždí.
Obchody byly mnohem častějším terčem vandalů, kteří měli potřebu vybít si svou frustraci ničením soukromého majetku. Jako by nechápali, že ruské pohlaváry a ty, kdo tahají za nitky, nezničí posprejováním večerky.
Hlavně nedráždit, řekli si provozovatelé obchodu s potravinami z bývalého Sovětského bloku na Bubenečské. Z názvu prodejny proto zmizel přívlastek ruský.
Místo ruských potravin na Bubenečské už tak jsou jen potraviny. A takových míst je po Praze celá řada. Nabídka zboží se v průběhu války na Ukrajině sice změnila, to je pravda, ale zase ne tak výrazně, což s úlevou kvituje většina zákazníků.
Až s invazí někteří s úžasem přišli na to, že nejeden produkt, který si oblíbili, vlastně nepochází z Ruska, jak si dlouho mysleli, ale z některé z postsovětských zemí.
Fotogalerie |
35
22
12
6
3
2
