Kůrovec, jmelí a vlčí bob: Na české lesy se valí jedna pohroma za druhou

Situace v tuzemských lesích je vážná. Do roku 2060 je plošným hynutím ohroženo 80 procent smrkových porostů v České republice. 

„Kůrovec je jen prostředník, v podstatě jen odstraňuje smrky, které by jinak odešly kvůli něčemu jinému. V řadě míst se na tom podílí například houba václavka,“ shrnuje nelehkou situaci českých lesů ekolog Jaromír Bláha z hnutí Duha.

Loni bylo třeba vytěžit 18 milionů metrů krychlových smrkového dřeva napadeného kůrovcem, letos to může být podle ministra životního prostředí Richarda Brabce až dvojnásobek. V překladu to znamená, že letos může za oběť broukovi padnout až sedmina smrkových lesů. To zní opravdu dramaticky.

Aby toho nebylo málo, o slovo se hlásí také houbová choroba kloubnatka smrková, která ničí masivně stromy v Jizerských a Krušných horách.

Lesy a stromy v Česku ale neohrožuje jen kůrovec, kterého jsou plné lesy i sdělovací prostředky. Zhoubné je i šíření tradičního symbolu Vánoc, „neškodného“ jmelí, které ve velkém parazituje na dřevinách. 

„Jmelí je větší problém, než si umíme představit,“ řekl Právu slovenský vědec maďarského původu Tivadar Baltazár působící na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Šíření jmelí v České republice se věnuje léta.

Kůrovec je podle Baltazára větší problém proto, že má – v nadsázce řečeno – dobrý marketing a škody, které působí, jsou nepřehlédnutelné. 

„Jmelí si s ním, co do škodlivosti, v ničem nezadá, jen se o něm prostě tolik nemluví. Navíc je to přece rostlina štěstí, kterou zlatými srpy sbírali z dubů již keltští druidové a bez které se neobejdou žádné Vánoce,“ říká vědec, podle kterého šíření jmelí nahrává oteplování klimatu.

V boji proti zákeřnému soupeři by podle něj mohla zabrat parazitická houba Phaeobotryosphaeria visci, která zčásti umí jmelí zahubit.

Při toulkách po českých nebo moravských lesích a horách může člověk stále častěji narazit nejen na kůrovce nebo jmelí, ale i na pohlednou a statnou bylinu známou jako vlčí bob. Lupina mnoholistá sice na první pohled zdobí, ve finále ale spíš jen zlobí.

„Postupně vytlačuje původní luční druhy. Pro krkonošské louky představuje vcelku závažné riziko. Pohled na kvetoucí lupinu je sice pěkný, ale pokud nezabráníme jejímu dalšímu šíření, na některých loukách neporoste kromě lupiny nic jiného,“ varují představitelé Krkonošského národního parku. 

Louky ztratí jak na výživové hodnotě, tak i na své druhové rozmanitosti. Mnoho místních druhů hmyzu a živočichů vázaných na původní luční druhy s expanzivní lupinou přichází o svůj domov. Lupinové louky navíc nejsou vhodné na pastvu ani senoseč. Celá rostlina je jedovatá.

„Lupina na krkonošské louky nepatří. Je to agresivní invazní druh, škodí rostlinám, které jsou v Krkonoších původní. Bohužel není v možnostech Správy KRNAP sekat lupinu včas všude tam, kde se rozšířila. Prosíme proto o pomoc vlastníky luk a hospodáře. Včasná seč omezí další šíření lupiny. Lupinu je třeba sekat nejdéle v době, kdy začne kvést, aby nemohla vytvořit semena. A když na svých túrách jako návštěvníci hor uvidíte kvetoucí lupinu, klidně si ji utrhněte,“ vyzývá správa národního parku. 

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii