Nedělní minisummit o problému migrace svolaný na popud Angely Merkelové skončil krachem, ale také pozoruhodným konstatováním kancléřky. Absence zemí V4 měla svou logiku ve společném postupu a vzdorování nátlaku, který na ně chtělo Německo s Francií vyvíjet. Slova kancléřky o tom, že je na místě i spolupráce jednotlivých zainteresovaných států, pokud neexistuje celková shoda, jsou v mnohém zásadní.
Znamená to, že konkrétní země budou muset – bez ohledu na stále proklamovanou solidaritu napříč Evropskou unií – přijmout důsledky své někdejší koloniální politiky či (jako v případě Řecka) neschopnosti ubránit vnější hranice Evropy, a to přes obrovské finanční injekce poskytnuté Bruselem. Bohužel téměř bezúčelně.
Zákonitost, která žene ekonomické migranty do zemí jako Británie, Francie, Holandsko nebo Německo, má svou hlubokou logiku v působení těchto zemí v konkrétních regionech a ve finančním profitu, z jehož ekonomiky (výše jmenovaných států) dodnes žijí. A proto přichází na řadu přijetí zodpovědnosti, o čemž nedávno mluvil americký miliardář a filantrop maďarského původu George Soros.
Ten totiž v německém tisku uvedl, že „kolaps Evropy je drsnou realitou“, a jako jediné adekvátní řešení představil tzv. „Marshallův plán pro Afriku“. Podle Sorose by kancléřka Merkelová i prezident Macron měli pokračovat v nastoupené vstřícné prouprchlické orientaci a snažit se ovlivnit ostatní státy k podpoře obří investice do afrického kontinentu a infrastruktury jeho zaostalých států. Tyto investice by měly představovat minimální částku téměř osmi set miliard korun ročně po dobu několika let.
Zároveň vyjádřil přesvědčení, že se nedá předpokládat dobrovolná participace všech států EU s poukazem na země jako Maďarsko, Polsko, Česko nebo Itálie. Poslední jmenovaná země by měla být za dosavadní funkci nárazové zóny dokonce odškodněna. A tady by mělo Německo a Francie převzít společně závazek a jako lídři prouprchlické ideologie zpočátku financovat záchranný plán pro Afriku ze svých zdrojů či za pomoci úvěru.
Merkelová už ví, že se smyčka stahuje, k bilaterálním dohodám s některými státy EU nemůže dojít, a tak chystá plán B. A je to jasné i nešikovně balancujícímu oportunistovi Macronovi. Francouzští voliči jen těžko přistoupí na myšlenku sponzorovaného pozastavení migrační krize. Proto už nyní přechází do protiútoku, i když jsou jeho plány dávno překonané.
„Nemůžete mít země, které mohutně těží ze solidarity Evropské unie a které mohutně zdůrazňují svůj národní egoismus, když jde o otázky migrace,“ znovu navrhl sankce pro „nesolidární státy“. Jenže představy, že například země Visegrádu nebo Rakousko budou na základě upřených peněz z bruselského rozpočtu dotovat další sociální experimenty, jsou opět liché.
Navíc nezapomeňme, že proti Česku, Polsku a Maďarsku je dodnes ze strany Evropské komise vedeno kárné řízení, které má rozhodnout o výši trestu za ignoraci plnění migračních kvót. Přes Junckerovy opakované výhrůžky dosud k určení sankcí nedošlo.
Ale je to právě příští léto končící vrchní eurokomisař a Macron, kteří nám to budou chtít už z principu spočítat. S nějakým partnerstvím a solidaritou tady rozhodně nepočítejme.
Fotogalerie |
