Evropa se potýká s každodenním přílivem imigrantů, kteří prchají před válkou v Sýrii. Logicky vyvstává otázka proč tito lidé, nejdou za lepším životem do bohatých muslimských zemí.
Bohaté muslimské země uprchlíky nechtějí
Saudská Arábie, Bahrajn nebo Kuvajt jsou Syřanům nejen blíže, co do vzdálenosti, ale i kulturou, politikou a náboženstvím. I životní úroveň je zde vyšší, než v mnoha Evropských státech.
Proč tedy uprchlíci nemají za svůj cíl právě tyto země, kde se zdá, že by měli mnohem lepší podmínky do začátku? Odpověď je smutně jednoduchá - tyto státy žádné uprchlíky ze Sýrie přijmout nechtějí.
Mapka znázorňující, kolik syrských uprchlíků přijaly muslimské státy v regionu. Nula u těch nejbohatších a statisíce u těch, které samy mají vlastních problémů dost je alarmující
Miliardy na zbrojení, na uprchlíky nic
Státy Perského zálivu patří nejen k nejbohatším v regionu, ale i k nejbohatším v rámci celého světa. Jen do oblasti zbrojního průmyslu investují tyto státy každoročně miliardy.
Zatímco Evropská unie řeší, kde vzít peníze na podporu uprchlíků, státy Zálivu tvrdošíjně odmítají poskytovat na svém území jakoukoliv pomoc a uprchlíky odmítají ještě s větší vervou než Evropské státy vystupující proti migraci.
Bohaté muslimské státy jsou tak vlhkým snem internetových diskutérů, kteří by si přáli uzavření hranic, intenzivní kontroly každého příchozího a plošné odmítání udělení azylu a navrácení do země původu.
To vše je například v Saudské Arábii realitou.
Dubaj je známá svým pohádkovým bohatstvím. Přijmout uprchlíky ze Sýrie je však místním za těžko
Pomáhají jen chudší státy
Syřané se dočkávají pomoci jen v sousedním Libanonu, Turecku nebo Egyptě. Jejich bohatí souvěrci nad nimi zavírají oči a v lepším případě je zneužívají k podřadným pracem.
Jediné muslimské státy, kam se Syřané bez víza dostanou jsou Alžírsko, Mauritánie nebo válkou zmítaný Súdán a Jemen.
Bohaté státy v regionu mají pro tvrdý odmítavý postoj i právní podklad. Žádný z nich totiž nepodepsal úmluvu OSN o statusu uprchlíka z roku 1951, která definuje, kdo je uprchlík, a zároveň ukládá státům základní povinnosti postarat se o běžence. Syřané žijící v těchto zemích jsou zde buď ilegálně nebo na krátkodobá víza s nejasnou budoucností.
Sami muslimové se bouří na sociálních sítích
Přístup bohatých arabských zemí nenechává chladnými nejen lidi v Evropě, ale především samotné muslimy. Ti na sociálních sítích vidí v chování SAE, Ománu, Bahrainu nebo Kuvajtu to nejhorší možné pokrytectví a zradu vlastní víry.
Jedna z často sdílených karikatur poukazuje na pokrytectví a sobeckost bohatých arabských zemí, které sami žádné uprchlíky nepřijmou a kritizují Evropu za špatný přístup k muslimským imigrantům.
„Tyto státy mají kapacity na to, aby rychle postavily ubytování pro uprchlíky. Obří stavební firmy, které postavily mrakodrapy v Dubaji, Abu Dhabí a Rijádu, by teď měly stavět přístřešky pro migranty. Navíc Saúdská Arábie má bohaté zkušenosti s návalem lidí, vždyť ročně do Mekky zavítají miliony muslimů,“ píše novinář Bobby Gosh žijící v USA.
Muslimové by měli dle pravidel své víry držet se svými bratry. Podpora chudých je dokonce jedním ze základních pilířů islámu. O to hůře pak na muslimy působí, když ti bohatí od uprchlíků odvrátí zrak a nechají Evropu, aby se o ně postarala.
„Přísahám při Alláhu, že to naši lidé jsou bezvěrci a ti, kdo krmí naše bratry, jsou věřící,“ napsal na sůj profil na sociální síti Umar původem ze Saudské Arábie. „Jak je možné, že naši lidé musí hledat útočiště v zemích, které považujeme za bezvěrecké a jejich vlastní bratři jim nepomohou?“ téže se další z uživatelů.
Hashtag #Welcoming Syria’s Refugees is a Gulf duty, tedy přijetí syrských uprchlíků je povinností Zálivu měl za první týden přes 33 tisíc sdílení.
