Až na pár opravdu zapálených budoucích pedagogů se „peďák“ stává východiskem z nouze. Pokud pro vás není práce ve škole povoláním, podmínky v českém státním školství lákavé nejsou. Nízké platy, vysoký počet žáků a studentů ve třídách základních a středních škol, zkostnatělý způsob výuky atd. Podmínky nevyhovující pro učitelky i učitele. Není divu, že čím dál více těch nejlepších budoucích učitelů láká práce ve školách soukromých nebo mimo obor. Absolventi s dobrou znalostí cizích jazyků se pochopitelně rádi nechávají zaměstnat cizími nebo lépe řečeno mezinárodními školami.
V žádném případě se nechci dotknout českých učitelů. Sama jsem dítě z učitelské rodiny. Kdysi ovšem učitel byl někdo. Ještě i před 30 lety, kdy jsem do školy chodila já. Bohužel se zpětně úroveň českého školství hodnotit nedá. Nebo lépe řečeno je těžké hodnocení v mezinárodním měřítku. Dnešní statistiky ovšem jasně ukazují, jak úroveň českých státních škol upadá. Poslední testování matematické a čtenářské gramotnosti českých žáků dopadlo bídně. OECD zařadila Českou republiku mezi státy, kde se výsledky za poslední léta významně zhoršily. V matematice dokonce patříme mezi nejslabší žáky vůbec. V žebříčku hodnocení vysokých škol jsou ty naše v řebříčku 800 škol - až na jedinou výjimku, na 400. a horším místě.
Zajímavé je, že dle českých průzkumů je většina z nás (téměř 70%) s úrovní českého základního a středního školství spokojená. Spokojíme se s málem. Stačí nám přeplněné třídy, slabší učitelé a osnovy, z nichž některé jsou opravdu pozůstatkem z dob rakousko-uherských škol. V první třídě se pořád hodnotí krasopis, v té druhé a třetí je otázkou života a smrti malá násobilka. Děti musí učitele téměř zbožně respektovat a poslouchat a bát se špatných známek. Sebejistota a sebevědomí se nejenže nepěstují, děti s těmito vlastnostmi bývají trnem v oku. Nějak nám poslední dobou narostl počet dětí hyperaktivních a dis-nevím, co všechno.
Řešení není tak jednoduché. Platí staré zlaté tvrzení, že do školství se prostě musí investovat. To musí udělat stát. Samozřejmě se dá namítat, že dobré vzdělání si musíte zaplatit. Ale to jsou jen alibistické řeči. Je to řešení, které jsme zvolili my pro naši dceru. Chodí do školy, kde se naučí několik cizích jazyků, angličtinu jako rodilá mluvčí, nestydí se přihlásit a odpovědět špatně. Učí ji logice a komunikaci. A samozřejmě ji pozitivně motivují. Tomu anglosaskému za každé situace usmátému přístupu jsem nikdy nevěřila. Až nyní. Funguje to.
Žádný stres z učitele nebo známek. Přesto britskou kantorku Lauru i českou Ivu poslouchá. Nedávno totálně zkazila písemku. Přišla, usmála se a řekla, že se musíme příště doma víc učit. To ji motivuje. Na druhé straně - i učitelé v její škole jsou motivováni. Plat je podstatný, přesto není tou jedinou pozitivní motivací.
Až si konečně uvědomíme, že jíme horší potraviny než naši třeba němečtí sousedé, že máme horší školy...
Až otevřeme oči, máme snad šanci něco změnit.
Fotogalerie |
Petra Paroubková (42)Narodila 30. srpna 1973 na Slovensku. Absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor amerikanistika a anglistika v kombinaci s rusistikou. Vystudovaná tlumočnice se 17. listopadu 2007 provdala za Jiřího Paroubka, tehdy expremiéra, a v listopadu 2009 se jim narodila dcera Margarita. Díky vztahu s vlivným politikem a starším mužem byla často terčem kritiky a postupně přicházela o své klienty. Přestala tlumočit a založila si knižní vydavatelství Colombus. V roce 2015 prodělal krvácení do mozkové pleny. Po hospitalizaci a následné léčbě se její stav zlepšil, ale jisté věci se do normálu nikdy nevrátily. Musela rozloučit s větší rodinou a částečně se vzdát podnikatelské karéry. V současné době tlumočí pro zahraniční firmy a věnuje se především dceři, která navštěvuje česko-anglickou školu. |
