Fotogalerie |
Norská organizace Barnevernet, která se zabývá péčí o děti, je známá převážně díky kontroverzním případům, kdy odebrala děti svým rodičům, často z velmi podivných důvodů.
Barnevernet se hájí tím, že vše dělá pro dobro dětí, ale naleznou se i případy, kdy si odebrané děti projdou doslova peklem.
Jednou z těch, které Barnevernet obrátil život naruby byla i patnáctiletá Ida. O jejím případu informoval norský list Aftenbladet, který sama kontaktovala.
Reportétovi popsala svůj život před i po zásahu obávané sociálky.
Dívka vyrůstala pouze s matkou, otce nikdy nepoznala. Tři roky bydlela s matkou v Africe, když zde matce skončila pracovní příležitost, vrátily se spolu do Norska. Osudným se čtrnáctileté Idě stal omyl, když místo kamarádce poslala sms zprávu své učitelce.
Ve zprávě se Ida svěřila, že její matka bere ve velkém množství antidepresiva. Zároveň se přiznala, že v Africe měla sex, ač jí ještě nebylo 15 let. Učitelka okamžitě informovala Barnevernet a ten dívku matce odebral. Protože byla moc stará, nepřipadala v úvahu pěstounská rodina a Ida putovala do dětského domova.
Barnevernet ze mě udělal trosku
Během půl roku vystřídala Ida šest různých dětských domovů po celém Norsku. Zároveň spolu s matkou marně u soudu bojovala o to, aby byl verdikt Barnevernetu o jejím odebrání zrušen. „Byla jsem normální holka s normálními zálibami. Udělali ze mně trosku, která jen každý měsíc musí změnit bydliště,“ popsala Ida reportérovi.
Frustrovaná dívka začala nejprve ničit vybavení dětských domovů, kde byla nucena pobývat. Prohazovala předměty okny, ucpávala umyvadla a záchody toaletním papírem, čmárala po zdech. Během pokusů o její umravnění několikrát napadla personál, vyhrožovala dokonce, že si ublíží. Několikrát spolykala korálky nebo kusy skla a byla převezena do nemocnice.
Norské Requiem pro panenku
V červenci roku 2014 Ida realizovala svůj plán na krutou pomstu. Během jednoho ze svých nočních útěků z dětského domova si opatřila nůž. Tím pak vyhrožovala personálu, že nikomu neublíží, jen ať se zavřou na ošetřovně a nechají ji být. Když zřízenci uposlechli, dívka nejprve zapálila svůj pokoj a pak i záclony v hale. Poté se dala na útěk.
Během útěku se Ida schovala v autobusové zastávce. Tam ji potkal soused dětského domova Robin Dale Oen, kterého znala. Když se jí zeptal, co se stalo, Ida se rozplakala a svěřila se mu, že udělala něco, co nechtěla. Prý to ani nebyla ona, ale nucený pobyt v dětském domově z ní udělal monstrum. V jeho přítomnosti pak Ida vyčkala příjezdu policie.
Po zatčení byla Ida umístěna do zvláštního dětského nápravného zařízení. I zde byla konfliktní a měla sebepoškozovací sklony. Na zdi psala vzkazy o tom, že její život je zruinován a nepřeje si dál žít. Pětkrát byla převezena do nemocnice se zraněními, které si sama způsobila, několikrát kvůli ní musela být přivolána policie. Potají kontaktovala reportéra Aftenbladetu v domnění, že medializace jejího příběhu jí pomůže. Pomoci se ale nedočkala.
Dvacátého října 2014 si Ida naposledy sáhla na život. Tentokrát úspěšně. Během výuky si odskočila na záchod, kde se zamkla v kabince a předávkovala se léky na bolest, které potají shromažďovala. Než upadla do bezvědomí a už se neprobudila, stačila ještě napsat poslední zprávu na rozloučenou své matce.
Příběh Idy je jedním z příběhů tisíců dětí, které Barnevernet odebral od rodiny. Bylo jejímu osudu možné zabránit? Dostala by se do nepříčetného stavu, kdy zapalovala domy a demonstrativně si ubližovala, i kdyby byla ponechána v péči matky? Na tyto otázky dnes už bohužel nikdo neodpoví a mladé Idě už nikdo život nevrátí.
