„Hvězdou ruské propagandy se stal Václav Klaus. Česká solidarita podle něj může být jen zástěrkou pro nenávist k Rusku,“ uvádí reportáž Nora Fridrichová. Zajímavé na tom je, že to stejné nám řekla naše sousedka Ukrajinka Oksana, se kterou jsme dělali několik rozhovorů.
„Západ prý válku uměle natahuje, aby Rusku uškodil, a Václav Klaus dokonce zpochybnil masakr civilistů, je prý otázka, které ze záběrů jsou skutečné a které zinscenované. Stal se tak jedním z proruských mohykánů evropské politiky,“ tvrdí Fridrichová a hned nato použije Česká televize ve své reportáži o poničené Ukrajině záběry z moravských Mikulčič poničených tornádem. To, že obě strany používají propagandu nejen na sociálních sítích, ale i obrazovým materiálem, to není žádná konspirace, to je běžná věc, která se vždy ve válkách na obou stranách děje a o které vědí všichni i komentátoři, kteří to dokonce několikrát i ve studiu ČT přednesli jako téma. Například ruská válečná loď, co měla jít na chuj, na chuj nešla, naopak se jí ukrajinští odpůrci vzdali a je stále záhadou, komu ukrajinský prezident post mortem udělil vyznamenání za statečnost, když nikdo z nich nezemřel.
„(Obrázky z masakru v Buče) jsou určitě tragické, na druhé straně by bylo dobré vědět, co z toho je autentická fotografie a co z toho propaganda“, zní jeden z výroků Václava Klause, který má prokazovat jeho prokremelské švábovství, přitom to není nic než jen vznesená pochybnost o válečné propagandě bránících se i útočících, která by mohla stejně tak fungovat u záběrů zajatých ruských mladíčků po základním výcviku, kteří pomocí ukrajinských civilistů volali svým mámám, či proč Ukrajina tvrdí, že okupanti mají jídlo a palivo jen na tři dny a přitom tam jsou už dva měsíce.
Podle reportáže je Václav Klaus hvězdou ruské propagandy proto, že solidarita s Ukrajinou je jen zástěrka naší nenávisti k Rusku, která je tu mimochodem vidět na každém kroku a kdy královské trio Hřib, Novotný a Kolář honilo s jazykem na věstě po Praze všechno, co je ruské, ještě předtím, než válka vypukla. Pro úplnost sem dáváme celý výrok Václava Klause z komentáře pro server iDNES.cz, z něhož byla věta o pochybné solidaritě vytržena z kontextu.
„Ukrajina a Ukrajinci nebyli v minulých letech miláčky Evropanů. Za sebe musím říci, že jsem se vždycky strašně styděl za to, jak Češi jednali s ukrajinskými – legálními i nelegálními – migranty pracujícími u nás. Teď najednou ze všech přímo tryská láska k Ukrajině a Ukrajincům. Není tato láska jenom „zástěrkou nenávisti k Rusku“, jak mi ve svém e-mailu napsala jedna paní magistra, kterou osobně neznám? Nenávist k někomu je špatným a chatrným motivem lásky k někomu jinému. Pomocí lásky a (nebo) nenávisti se tragická situace na Ukrajině vyřešit nedá. Musí nastoupit rozum a chladný pragmatismus,“ zamýšlí se ve svém komentáři Klaus.
„Nejvíce se bojím toho, že válka potrvá pět let, a za měsíc na ni všichni zapomenou. Kdo si dnes pamatuje válku v Libyi? Když prohrajeme válku, nebudeme zajímaví, a když ji vyhrajeme, budou nám najednou všichni pomáhat a USA si z toho udělají svoje vítězství. Když ta vlna pomoci opadne, a ona opadne, v ten okamžik tady začnou Ukrajinci ještě více vadit,“ míní mimo jiné v rozhovoru pro Expres.cz Ukrajinka Oksana Adriyash, která v Česku žije od roku 2008 a ihned po vypuknutí války 24. února se zapojila do pomoci své zemi, kam dováží léky a zdravotnický materiál.
Jedna z žen, kterým na iDNES.cz vychází deník o posledních dnech na Ukrajině, Oksana Černijn z Volyně, píše, že pro Čechy je Ukrajina pocitově druhořadý stát, nikdy tam však nebyli. „Asi to bude tím, že sem jezdí hodně Ukrajinců za prací ve zdejších fabrikách, takže je pokládají za levnou pracovní sílu.“
Ruská média si pak Klausův výrok přebrala po svém, což je Klausovi vytýkáno tak, že je tedy hvězda ruské propagandy, přičemž Klaus má těžko vliv na to, co se o něm objeví v novinách v zemi, kde nežije.
Asi to největší, co na nás nakonec udělalo dojem, byl způsob, jakým byl osmdesátiletý pán přepaden na ulici, když návštěva jeho institutu není zrovna dvakrát problém, ale budiž, nevíme, zda Česká televize nebyla na rozhovor odmítnuta a nezbylo jí než na něj vybafnout zpoza rohu, nicméně štvavý styl reportáže vůči člověku, který už dávno nikam nekandiduje a stojí mimo vládní roli, není asi zapotřebí stejně jako zuřivá pozornost, jež mu veřejnoprávní médium věnuje, ačkoliv exprezidentova role je vůči veřejnosti spíše jen symbolická.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
Měsíční
Roční
Dvouleté
Připojte se ještě dnes a získejte:
- Neomezený přístup k obsahu iDNES.cz, Lidovky.cz a Expres.cz
- Více než 50 000 prémiových článků od renomovaných autorů
- Přístup k našim novinám a časopisům online a zdarma ve čtečce
85
30
6
6
5
5
