Nyní vám na začátek popíšeme tuto scénu a pak budeme pokračovat. Bára má otevřené stránky českého předsednictví ČR v EU a čte z nich Petrovi nahlas.
„Pro druhé české předsednictví je největší inspirací Havlových textů jejich leitmotiv...“
„Cos’ to přečetla, co to je?“ ptá se Petr.
„To je motto,“ snažím se odpovědět.
„Jaký motto? Proč je tam ten Havel? Přestaň se smát.“
„…požadavek opětovného kritického promyšlení úkolu...,“ další výbuch smíchu.
„Cože? Čeho? Odkud to čteš?“
„To jsou oficiální stránky předsednictví,“ natáčím k němu notebook, zírá na mě a zase zpátky a pak se sbíráme ze země.
Představu začátku tohoto komentáře máme a nyní pojďme k jádru věci. Sice nám už zase před předsednictvím padá vláda, takže si něco přejte a třeba se vám to splní, ale podstatnější je, že my musíme splnit heslo letošního předsednictví, což je Evropa jako úkol, a nejenže to zní před prázdninami přímo strašně, ale představujeme si akorát tak Mikuláše Beka coby Igora Hnízda, jak nás jde seřezat rákoskou, když se to nepovede. Nejenže to Českou republiku staví do podřízeného postavení, ale navíc vypadáme všichni jako ťunťové, které musí pořád někdo sekýrovat.