„Hele, proč vy jste se smáli Lindě Bartošové, jak si vzala tehdy to neplacené volno?“
„No protože tvrdí, že vyhořela, ale podle mě to bylo jen píárko.“
„Mně to přijde od ČT celkem dobrý krok, když to zaměstnavatel umožňuje...“
„To je asi už generační problém, podle mě žijeme ve společnosti, kdy chodit normálně do práce a být přes den v kanclu znamená být úplný lúzr a slovo vyhoření je zástěrka, aby o nikdo o nikom neřekl, že se mu do práce nechce chodit.“
„Nevím, ale souhlasím s tím, že ti mladší mají tendenci zařadit se po škole hned tak, aby toho moc nemuseli a měli pekelný plat. My kvůli tomu nemůžeme už dlouho nikoho sehnat...“
Takový problém určitě nebudu mít například u Deloitte, jejichž video jsme si vybrali coby vzorové pro dnešní generační hype, kde po jejich „dream jobu“ skočí každý. A proč by ne, když vám dvacetiletý kluk po maturitě lehce arogantním hlasem říká, že můžete mít práci, kde budete radit firmám, co mají dělat, za šedesát tisíc měsíčně a bez praxe.
Což je přesně to, co ty firmy chtějí, aby jim na audit přišel někdo čerstvě ze školy s „dream jobem“ a vykládal jim, jak musí být udržitelní, a šikanoval je, že nejsou dost progresivní, protože jeho ego a práce mají smysl, zato ta vaše práce je docela na hovno.
Za chvíli ho vystřídá holka, jejíž životní představa je, že nemá dost volna, ale bude hlavně díky „dream jobu“ cestovat, aniž byste věděli, co je to za pozici, a na konci to oba celé shrnou tím, že jen pošlete CV a práce se sama poskládá jako skříň z IKEA. Na to musí koukat ředitelé auditovaných firem, kteří dost možná žádné volno ani nemají a na šedesát tisíc si sáhli až po letech praxe, jako na zjevení, a ještě by tak chybělo, abyste mohli měnit šéfa nebo ho klidně nechat vyhodit, nicméně interní techniky této mezinárodní společnosti nás zase tak nezajímají.
Nás zaráží poslední dobou jiná věc.