Podcast K + K: Až ta vlna opadne, budeme tu vadit ještě více, říká Ukrajinka žijící s Čechem

Oba se ve stejnou dobu přistěhovali do nově postaveného domu v nově postavené čtvrti v pražském Hloubětíně, jejich dveře od bytů jsou přímo naproti sobě. Ukrajinka Oksana Andriyash a Čech Jiří Pavlík začínali spolu jako klasičtí sousedé, nejprve pozdravy na chodbě, pak tykání, půjčování vývrtky či kávových kapslí, posléze společná sklenička a nakonec společná domácnost. Válka na Ukrajině trvá už třináctý den, Oksana se ve čtvrtek ráno 24. února vzbudila do strachu, že její země a rodina zmizí, Jirka zase do bezmoci, jak jí pomoci a co udělat.

„Moji kamarádi, se kterými jsem vyrůstala, jsou na frontě,“ začíná vysvětlovat Ukrajinka Oksana Andriyash (32), která v Česku žije už od roku 2008, s čím se ona a její přítel, donedávna ještě soused, jehož dveře od jejích dělila pouze chodba široká dva metry, Jiří Pavlík rozhodli pomoci a proč.

„Máme proto informace, co je potřeba, přímo od kluků, jeden už bohužel zemřel minulý týden. Nechtěla bych do detailu popisovat, jak komunikace funguje, protože jsou na frontě, ale jde to přes mého kamaráda v Německu. Ten mi pak zavolá a řekne, co je potřeba, a pomůže s organizací převozu zásilek,“ popisuje proces předání pomoci do nitra Ukrajiny, kterou s Jiřím Pavlíkem dělají přímo na žádost od lidí „tam“.

Oksana Andriyash a Jiří Pavlík

„Poprosili hlavně o spacáky, protože tam je strašná zima. V noci je taková zima, že je zahřívají psi. Druhý den volají mámám, že jsou naživu, ale říkají, že sice bojují s okupanty, ale bojí se, že v noci umrznou,“ dodává.

Jiří Pavlík proto s pomocí a s její organizací neváhal ani minutu.

„Hodně mi se sbírkou pomohla i moje máma v Šumperku. Můj kamarád pak zařídil, že do jeho prodejny oblečení lidé nanosili tolik věcí, že to pak druhý den museli stopnout. Nanosili i dost léků, což se pak ukázalo jako ta nejpodstatnější věc. Léky nemají, ale v té první fázi jsme tuto informaci nedostali, proto nás nepadlo je tam zařadit, ale nyní je to jinak,“ říká Pavlík. 

Na hranici s Ukrajinou a Polskem, kam dojeli na žádost jejich kontaktu, na ně už čekali lidé, kteří si zásilku vyzvedli.

„Kluci vyskládávali věci z aut a já jsem se šla projít. Víte, že dvacet metrů od celního koridoru je Ukrajina, a to fakt bolí,“ derou se Oksaně slzy do očí.

S Oksanou Andriyash jsme dělali rozhovor hned první den, co válka začala, tehdy nám řekla, že se za sebe stydí. Jak se u ní změnily pocity mezi prvním čtvrtkem a posledním čtvrtkem? Občas prý už spí, ale když vidí, jak se situace zhoršuje, má na to jiný pohled než její máma, která na Ukrajině zůstala.

„Prý to tady z Česka vidím jinak a hůř, oni si už na válku zvykají, ale já nevím, co se tam děje. Ale ten pocit, že si na to začínají zvykat, mě děsí. Nemůžu přestat koukat na zprávy a nemůžu pořádně pracovat, protože moje myšlenky jsou tam,“ svěřuje se Oksana.

Kromě konkrétní pomoci jsme mluvili i o tom, jak se bavit s Ukrajinci, kteří sem sice přijdou s jednou igelitkou, ale jsou to Evropané jako my a stydí se za to, že jsou „uprchlíci“, o narůstající rusofobii, o Oksaniných ruských kamarádech i o jejích izraelských kolezích.

„Mně je jich líto, protože oni za to nemůžou,“ říká Oksana, která má tady v Praze i ruské kamarády. „Kvůli jednomu debilovi... Ani nemám slov,“ dodává.

Hovořili jsme i o tom, proč Češi vnímají válku na Ukrajině jinak než „jiné války“, o tom, jak se Ukrajince žijící na Západě poslouchá západní odmítnutí bezletové zóny, a také o tom, co bude, až opadne ta první vlna „páchání dobra“ a začnou se počítat finanční ztráty.

Oksana Andriyash a Jiří Pavlík

Oksana má jasno.

„Nejvíce se bojím toho, že válka potrvá pět let, a za měsíc na ni všichni zapomenou. Kdo si dnes pamatuje válku v Libyi? Když prohrajeme válku, nebudeme zajímaví, a když ji vyhrajeme, budou nám najednou všichni pomáhat a USA si z toho udělají svoje vítězství. Když ta vlna pomoci opadne, a ona opadne, v ten okamžik tady začnou Ukrajinci ještě více vadit,“ míní.

Druhá zásilka se chystá k převzetí do neděle 13. března, kontaktovat oba můžete i přes Facebook. Oksana (odkaz ZDE) a Jirka (odkaz ZDE) přijímají zejména léky na bolest, na ředění krve, obvazy, obinadla a zdravotnický materiál, a to na adrese Laponská 1140/1 v pražském Hloubětíně nebo jeden z nich pro vaši zásilku přijede.

Můžete také napsat na e-mail barbora.koukalova@mafra.cz či petr.konecny@mafra.cz, Oksaně a Jiřímu vaši zprávu předáme.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 18:35 čtvrtek 7. července 2022. Anketa je uzavřena.

  • 55
  • 41
  • 8
  • 7
  • 7
  • 5