Čtvrtek 28. října 2021, Den vzniku samostatného československého státu
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
EXPRES

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Volby
  • Speed
  • jít naiDNES.cz

    Koukalová & Konečný: Co všechno jste chtěli vědět o bulváru a nechtěli jste se zeptat

    Tak určitě! | foto: Expres

    Čau lidi, to jsme zase my dva, Koukalová a Konečný, tedy fejková biatlonistka a boxer za zenitem, jak nám píší někteří čtenáři. Už nějaký týden se vás snažíme bavit našimi komentáři, občas nekorektními a přisprostlými, někdy na hraně, za hranou a někdy i pod stolem, na němž leží uražená výhrůžka od regionálního starosty nebo požadavek od nějakého filmového kritika, ať nás smažou. Za tu dobu dostáváme občas nakládačku a občas nám někdo zavolá do Mafry, že nás miluje. A někdy taky slyšíme otázku, proč nepíšeme do „normálních novin“.

    Proto jsme se rozhodli, že tento vánoční komentář odlehčíme tím, že odpovíme na některé dotazy, které nám píšete pod články, do Messengeru nebo je sledujeme v diskuzích. Bára si dolije dvojku, Petr dokrájí okurku (kterou rovnou snědl) do ginu s tonikem a jdeme na to.

    1. Co to vlastně je „bulvární”?

    Hlavním atributem bulváru je zjednodušení a skandalizace jevů, věcí a příběhů. Nikdo přece nechce, aby se o něm říkalo, že je nudný, všichni žijeme ve světě drbů a na nich postavených hotových legend, celý západní svět a jeho kultura staví na největším bulvárním díle historie a tím je bible. Vraždy, smilstvo, tragédie, lži, úskoky, katastrofy a jeden vymyšlený pán navrch, tomuhle se žádný bulvární novinář nepřiblíží ani za deset svých životů.

    2. Proč nepíšete do normálních novin?

    Ale co to vlastně jsou normální noviny? Noviny mají svoje zaměření a témata na to, jakou část společnosti chtějí oslovit a kde vidí svoje čtenáře. Pokrytci a politici říkají, co je a co není morální v novinách, ale ve výsledku vždycky rozhoduje čtenář, který koupí, nekoupí, klikne, neklikne. Oba jsme se k bulváru dostali čistě náhodou, celebritám jsme se vždy vyhýbali, nechodíme na večírky, a když už jdeme, jsme tam zase jen spolu a pijeme sami v rohu, nesplňujeme typickou a často mylnou představu čtenáře o bulvárním novináři. Baví nás ale psát o věcech trochu jinak, což někdy v tom, co si čtenář myslí, že jsou „normální“ noviny, nejde. V bulváru se autor může více odvázat a může si víc dovolit, proto nás taky baví.

    Takhle my většinou trávíme občasné večírky, S nikým se nekamarádíme a pak jdeme...

    Takhle my většinou trávíme občasné večírky. S nikým se tam nekamarádíme, pijeme sami v rohu a pak jdeme spořádaně domů, když už není co nalít.

    3. Ta témata si vymýšlíte?

    Čteme vaše komentáře, všechny. Vaše hejty i pochvaly i vaše hádky mezi sebou v diskuzích, někdy odpovíme a někdy se zasmějeme, všímáme si, o čem se bavíte na sociálních sítích, a když vidíme, že se o něčem hádáte, vidíme v tom témata. Myslíme si, že největší chybou jakéhokoliv novináře je podceňování čtenáře. Z praxe nám utkvěla jedna rada, že „v momentě, kdy tebe jako autora to téma přestane bavit, čtenáře teprve začíná“.

    4. Kdo píše do bulváru a jsou tito novináři neschopní pisálkové, co nedostali místo jinde?

    Nemyslíme si, myslíme si, že si to myslí hlupáci. Bulvár je rozhodně těžší, musíte mít nějakou fantazii, představivost, umět si hrát se slovy a dodat tomu pointu. Udeřit téma na hlavičku, a to v krátké a zábavné formě. Nepředstavujte si, že se ráno vzbudíme a sjíždíme celebrity nebo je řešíme u oběda, většinou jsme kovářovy kobyly, co chodí bosy. Když budeme mluvit konkrétně o naší redakci, jsou v ní autoři s vysokými školami, baví je historie, ČT art, politické diskuze, různé dokumenty, na Instagramu více vědecké a přírodopisné kanály než Stories celebrit, jsme normální lidé s běžnými zálibami a rozhodně nezačínáme den myšlenkami, jak se někteří domnívají, komu chceme dnes zničit život.

    5. Které téma je pro vás za hranou?

    Asi žádné, hranici vždycky určuje čtenář nebo legislativa, my jsme jenom médium, přenášíme příběhy z toho světa na monitor. Nejsme tady od toho, abychom stanovovali hranice, co je morální a co ne.

    6. Jste dělníci bulváru?

    Asi ano a možná v této otázce někdo naráží na zažité stereotypy, které se tady vytvořily jednak kvůli „dokumentu“ (v němž Bára byla taky), jenž vykresluje šéfredaktora jako nadrženého šílence toužícího po moci a likvidujícího celebrity, jednak kvůli jakémusi podivnému sitcomu, který byl natolik blbý, že ho diváci hned přestali sledovat, hysterický vydavatel v něm křičel na lidi, aby mu přinesli na někoho nějakou špínu. Byly tam jakési tři polodementní blondýny, které chtěly sbalit fotbalistu, naprosto bezskrupulózní fotograf / budoucí vrah, co padá ze stromů, na nichž číhá, bydlí v kontejneru a vloupává se slavným do bytu, aby měl „kompro“. Tento předobraz, o to smutnější, že byl vytvořen lidmi, co v této branži pracovali, usnadňuje pak samozřejmě představu o tom, že jsme všichni hloupí, povrchní, zajímají nás jen drby a skandály. Na základě toho jsou pak čtenáři našich komentářů udivení, že jsme se jim trefili „do noty“, přitom k tomu není důvod.

    7. Je všechno pravda, co napíšete?

    Na 99 procent, jedno si vždy necháme v záloze na záměrnou nadsázku, když chceme něco vypointovat. Obecně tady ve společnosti panuje jakési klišé, že novináři si v honbě za článkem vymýšlejí. Ano, i to se ale stalo. Takový člověk je ale krátce nato odhalen a následně vyhozen, oba jsme to zažili.

    8. Proč jste začali psát tyhle komentáře?

    Na to se nás většinou ptají lidé, co nás osobně znají. Nejde nám o to, ukázat náš osobní postoj, víc nás motivuje nechat čtenáře nahlédnout na danou věc z jiného úhlu, byť se jedná třeba i o celebrity. Stejně tak jako novináři ekonomických a politických rubrik mají o povědomí o zákulisí toho, jak vznikají fúze nebo dohody, jaké jsou politické hry a kdo v nich a proč figuruje.

    9. Proč je to tak dlouhé?

    To nám říká pořád náš šéf František. Je pravda, že dlouhý text někdy působí tak, že jsme uchopili myšlenku a nejsme schopni ji opustit, ale když my vám toho chceme tolik říct, občas u toho padne lahev, dvě, to pak nevidíte konce...

    10. Proč píšete o politice? Neměli by bulvární novináři psát jen o celebritách?

    Politici jsou celebrity stejně jako herečky. Přistihnout je při lži je jistý druh disciplíny a není nic bulvárnějšího než právě politika. Je postavená na manipulaci a fabulaci, výmluvy a pokrytectví baví čtenáře stejně jako nevěry nebo hádky slavných. Svět celebrit jde navíc trochu mimo nás, i když pracujeme v bulváru, politika nás baví víc, protože ji řeší opravdu každý. Navíc my nemáme na svět slavných zrovna dvakrát vazby, mezi celebritami žádné kamarády nemáme, občas si s někým tykáme, ale to je vše. U nás si článek nikdo neobjedná a nikdo si není jistý, ale respektujeme určitá slavná jména. To je ovšem vše.

    11. Proč nepíšete o Babišovi?

    Ale píšeme a budeme psát. Často narážíme na komentáře, že to jsou ti dva z Mafry, zaměstnanci Agrofertu, to nám určitě Babiš poslal notičky a píše to za nás Prchal. Je to tak, že Petr viděl Babiše jen jednou ještě v době, kdy pracoval v Blesku, a Bára ho zná jen skrze televizi. Naopak se k němu dokonce i blběji dostáváme, než z něho vydolujeme odpověď na dotaz, trvá nám to daleko déle než kolegům z vydavatelství CNC. Do našich komentářů ho pravidelně zahrnujeme, párkrát jsme mu naložili a žádná výhrůžná SMS s padesáti otazníky nám v pět ráno nepřišla. Snažíme se psát na společenskou poptávku, to, co se řeší mezi vámi. Mimochodem díky psaní těchto textů jsme si ověřili, že chytří a vzdělaní lidé rádi čtou i bulvár. Většinou pak zjistíte, že vzdělaní lidé jsou největší hltači bulvárních kauz, když si s nimi sedneme ke stolu mimo naše prostředí, často se nám stane, že nás zahltí takovými znalostmi kauz, že my sami jsme mimo. A dokonce si na tyto věci vytvářejí vlastní úsudek. Naše čtenáře nekastujeme, nedělíme je na hloupé, chytré, levicové, pravicové, proto neřešíme, zda se u nás Babiš objevuje hodně, nebo málo, když je proč, píšeme o něm.

    12. Z komentářů pod článkem: Koukalová a Konečný jsou jako kdo?

    Tak tohle fakt nejsme.

    Teď to teprve bude na dlouho.

    Bára o Petrovi: Je to vystudovaný umělecký fotograf, ale teď spíše mizerný kytarista se zálibou v 3D tisku, s nímž otravuje všechny a všude, zejména když se mu tiskne nějaká ušmudlaná vázička a nikdo nesmí projít kolem. Neustále si nemůže vzpomenout na jméno někoho slavného, ztrácí a zapomíná věci jako peněženka, platební karty, boty a vlastní děti, protože má tři, ale tváří se, jako by jich měl deset. Řeknete mu jednu důležitou věc, on ji do minuty zapomene a pak křičí na mě, proč mu to nikdo neřekl. Má podivnou zálibu stočit diskuzi k nějakým dávno mrtvým lidem a tři hodiny o nich hovořit. Vyzrazuje spoilery. Pouští z desek hudbu, kterou nikdo nechce poslouchat. Když si půjčí moje auto, vyhazuje z něj moje CD. Jeho největším úspěchem letos bylo, že na dovolené jel na kole a nespadl.

    To je úspěch!

    Pro náš okrasný záhon s kamínky v Mafře vymyslel přezdívku Srebrenický příkop a hrozně se tomu smál. Má rád válečné dokumenty a knihy a pak je převypravuje. Rozumí vínu, umí vařit, leze po každé památce, bojí se výšek, v Americe jezdil po strašidelných domech, obdivuje Churchilla, nosí čepice i v deseti stupních nad nulou a úplně nesnáší hipsterské kraviny. V dnešním světě se cítí „too old for this shit“.

    Petr o Báře: Nemá ráda hloupé a hlasité ženy, a když je naštvaná, což je skoro pořád, obzvlášť když jsem jí vyhodil z auta CD Mamma Mia!, u kterého si zpívá při řízení, bouchá pěstmi do stolu. Dává jména autům, po třech cuba libre umí skvěle imitovat britskou královnu, každý rok ji napadne nějaký obskurní plezír jako naučit se mrtvou řeč, minulý rok to byly lekce latiny, teď jsme u francouzštiny, ta aspoň žije. Nesnáší hvízdání a pískání, a když někdo na večírku u stolu začne zpívat. Obdivuje antické Řecko, Řím a všechno, co je víc než dva tisíce let staré a trčí ze země, dovolenou si vybírá podle počtu viaduktů a vystavených trosek. Pořád by chtěla používat slovo „zamřelina“, ale nikdo už neví, co to znamená, tak má zakázáno to psát do článků.

    Ani jeden nesportujeme.

    13. Proč píšete ve dvou?

    Přece gender, ne? Konečně tady máte komentář, který nese ženské i mužské buňky, my vlastně plníme kvóty. Petr chtěl říct, že se u toho strašně hádáme, ale lže, nepohádali jsme se u toho nikdy, protože máme téměř totožný pohled na svět. Feministy navíc potěší, že Bára má právo veta.

    Jedno selfie od stolu speciálně pro vás. Musíme bohužel přiznat, že Petr se...

    Jedno selfie od stolu speciálně pro vás. Musíme bohužel přiznat, že Petr, ten dacan, se kvůli vám ani neobtěžoval se namalovat.

    O čem sní tvůj e-mail?

    Šéfredaktor pro tebe každý čtvrtek vybere ty největší pecky a kauzy, které ti nesmí uniknout

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 23:37 sobota 24. dubna 2021. Anketa je uzavřena.

    • Super
      217
    • Trapas
      82
    • Haha
      25
    • Tvl
      21
    • Sladký
      18
    • Cože
      17

    Otužování podle Wima Hofa je nebezpečné. Hrozí zástava, říká kardiolog Táborský

    Premium Otužování je nejlepší prevence proti těžkému průběhu nemoci covid-19. Lidé mají větší šanci, že neskončí v nemocnici,...

    Dětem, kterým pomáháte moc, mozek nepracuje správně, říká speciální pedagožka

    Premium „Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně...

    Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

    Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

    Komentáře

    Mohlo by vás zajímat

    Vezmeme vás na titulní stranu
    Čtvrtek 28. října 2021, Den vzniku samostatného československého státu
    • schránka
    • Přihlásit Můj účet
    EXPRES

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Volby
  • Speed
  • jít naiDNES.cz