V posledních dvou volebních obdobích vystupovali premiéři spíše jako řadoví členové vládního týmu. Premiéři se, buď pod tlakem svého okolí, nebo vlastní volbou, schovávali za kolektivní, vládní či koaliční odpovědnost.
Andrej Babiš chce politicky vyčnívat a akcentovat tu část ústavy, která dává premiérovi prostor pro skutečný leadership (čl. 77 Ústavy ČR).
Menšinová vláda není lapsus
Neutichají kritické hlasy, které zpochybňují samotnou legitimitu vznikající menšinové vlády. Prezident Miloš Zeman prý měl chtít po Andreji Babišovi minimálně 101 a více podpisů pro sestavení většinového kabinetu. Fakticky se jedná o aplikaci institutu designovaného premiéra, který však nemá oporu v ústavě.
Jedná se o institut, který snad může mít smysl v případě ustanovení nové vlády po vyslovení nedůvěry či vlády s „úřednickým“ premiérem, nemá však žádný význam při jmenování premiéra vzešlého z výsledků voleb, kde sama ústava počítá s tím, že premiér a vláda jako celek si podporu hledají politickou dohodou v Poslanecké sněmovně.
Andrej Babiš je v jednom kole.
A pokud politická konstelace v určité chvíli prostě neumožňuje jiné řešení, představuje i podporovaná nebo tolerovaná menšinová vláda elegantní řešení. V rámci běžného provozu demokratického systému sice představuje jistou anomálii, resp. stav, jenž není ideální, pořád je ale lepší než totální paralýza politického rozhodování a martyrium předčasných voleb. Ty by navíc, téměř jistě, představovaly potvrzení pozice nebo definitivní konec některých stranických trpaslíků.
Čekání na nového prezidenta v zásadě nic neřeší
Přeceňovaným momentem pro další vývoj vládní anabáze jsou prezidentské volby zkraje nadcházejícího roku. Zatímco opakovaná volba Miloše Zemana může, podle některých, Babišovi umožnit vládnout bez důvěry, zvolení někoho jiného by skýtalo možnost změny a vyšachování Babiše z nejvyšších pater politiky. Tato představa ale spíš naplňuje rčení „přání otcem myšlenky“, než aby realisticky odhadovala další vývoj.
Andrej Babiš vypadá nadmíru spokojeně.
Cíl této snahy je zřejmý – zbavit se Babiše a učinit z ANO partnera ochotnějšího a ochočenějšího. Andrej Babiš by byl politický naiva a sebevrah, aby na takovouto hru politických konkurentů přistoupil. A hlavně nemá důvod. Bez Andreje Babiše, respektive bez hnutí ANO, může jen těžko vzniknout jiné vládní aranžmá. Výsledek voleb bude respektovat i případný jiný prezident než Miloš Zeman. Kdyby se na Hrad díky přímé volbě dostal například Jiří Drahoš, v čem by mu pomohlo, kdyby svoji prezidentskou misi odstartoval otevřeným konfliktem s vítězem parlamentních voleb?
Navíc, ani ve vyspělejších demokraciích, než je ČR, nedochází k tomu, aby odstupoval premiér, jehož reputace je ohrožena kauzou, jež stojí na značně vratkých základech a o jejíž podstatě a souvislostech voliči věděli dávno před volbami.
Strašení evropskou kartou
Babišovi je rovněž naznačováno, že vedle důvěry stran zastoupených ve Sněmovně současně potřebuje i „dobrozdání“ od tzv. evropských elit. Podsouvá se analogie vznikající vlády se situací v Maďarsku, Polsku nebo v minulosti na Slovensku. Babiš je přitom jednak úplně jiný formát politika, než byl například bývalý slovenský premiér Mečiar, ale hlavně se zásadně změnila situace v samotné EU a jejích členských státech. Celá EU je daleko více fragmentovaná co do názorových proudů i zájmových koalic a Babiš v ní může reprezentovat hlas tolik potřebných změn.
Čtvrteční premiéra na summitu EU v Bruselu i jednání s předsedou Evropské rady Tuskem ukázala, že Babišova role vůči tzv. evropským elitám bude aktivní, postavená na racionálních očekáváních a že může být do budoucna úspěšný i v získávání spojenců pro své návrhy.
Plán na celé volební období
Babišovi zatím vychází jeho taktika poměrně dokonale. Podařilo se mu konstituovat vedení nové Sněmovny, sestavit vládu a zároveň dát jasný signál největším kritikům. Svým politickým konkurentům ukázal, že bez něj a ANO to v tomto volebním období prostě nepůjde.
Ve vnímání většiny voličů je cílem politiky nejen rozdání karet, ale hlavně schopnost přijmout odpovědnost. Voliči určili směr a očekávají jeho naplňování. Pokud někdo na jednu stranu říká, že minulá vláda byla úspěšná a na druhou stranu blokuje její pokračování, pak vykazuje určitou schizofrenii a neschopnost vládnout s někým, kdo ve volbách získal téměř třetinovou podporu voličů. Stejně tak rychlý úprk do opozice bez jakékoliv ochoty k nalezení racionální a funkční dohody není zrovna příkladem politické odvahy a odpovědnosti.
Andrej Babiš, vítěz voleb.
U potenciálních koaličních partnerů ANO prozatím převážila až nepochopitelná iracionalita a cynismus. Každá koalice přitom představuje kompromis a politika je i umění politického kompromisu. Nejlepší pozici pro vyjednávání s ANO a Andrejem Babišem již ostatní strany prokaučovaly, přesto prostor pro umné využití politického kapitálu stále existuje. Žádá to ale politickou invenci a smyl pro odpovědnost.
Pokud ji ostatní strany neukážou, jen těžko se mohou divit, že si tuto odpovědnost Andrej Babiš převezme na čtyři roky sám, bez ohledu na to, kdo na jaře příštího roku usedne na Pražském hradě. Vládní příběh zatím nemá zdaleka napsaný konec, že by ho však psal někdo jiný než ANO a Andrej Babiš, je velmi nepravděpodobné.
Fotogalerie |
