Bělův syn Jaroslav: Byl jsem vychován, že jsem něco víc. Bavilo mě, jak se lidé táty báli

Jaroslav Běla na svého otce zavzpomínal ve vězeňském mundúru. Oblékl si ho za svůj život poněkolikáté. V minulosti byl odsouzen třeba v souvislosti s výrobou pervitinu, ale i za násilnou trestnou činnost. 

V devadesátých letech přitom na ostatní pohlížel shora. Jeho rodina byla díky tvrdé ruce Antonína Běly na vrcholu podsvětí a vydělávala velké peníze.

„Byl jsem vychováván, jako že jsem něco víc. Že jsem Běla. Chodili jsme tak oblékaní, nosilo se hodně zlato, měli jsme luxusní auta. V sedmnácti letech jsem měl nejnovější mercedes, pětistovku,“ vypráví Jaroslav Běla.

„Jako dítě jsem dospěl předčasně. Byl jsem vychováván otcem. Říkal mi, že školu nepotřebuji, že mi dá jinou školu, školu života, ta je podstatná. Když někdo zlobil, táta ho potrestal. Já se i bavil tím, jak měli lidé z táty strach. Byl to prostě táta. Mě miloval, nejvíc z celé rodiny,“ dodává.

Jediný, ke komu Jaroslav vzhlížel, byl právě jeho otec. A byť má Antonín Běla na svědomí nejeden lidský život, považoval ho za boha.

V minisérii Devadesátky zazářil i Richard Němec coby mafián Antonín Běla.

„Byl to tvrdý chlap. Nikdy jsem u svého otce nezaznamenal viditelný strach v očích. Neměl pud z ničeho couvnout. Byl to ale zároveň člověk, který uměl cítit. Dával mi lásku,“ vzpomíná Jaroslav Běla.

Když se proto v roce 1996 dozvěděl, že byl jeho otec zavražděn, otočil se Jaroslavovi svět vzhůru nohama. Dodnes navíc nemůže vyhnat z hlavy myšlenku, že ho vrazi rozstříleli zbraní, již předtím do oběhu vyslal on sám. Šlo o samopal Agram 2000, které tu jako jediný Běla prodával.

„Celkem do otce vystříleli dvaadvacet nábojů. Dvaadvacet. A nejhorší na tom bylo, že ty zbraně jsem někdy v ruce držel,“ vzpomíná Běla.

Jaroslav Běla

„Hanku spoutali a dítě, které tam bylo, spoutali k ní, aby neplakalo. Druhou paní, která u nás byla, také svázali. Hance se nějak podařilo dostat k telefonu a zavolala mi, že se na baráku střílelo, ale že neví, co se stalo. Já sedl do auta, a když jsem dorazil před barák, byla tam už výjezdová skupina a lidé z organizovaného zločinu... Zemřel mi bůh. Ať si o něm společnost myslí, co chce, byl to můj bůh. A já svého boha viděl na zemi,“ uzavírá Jaroslav Běla.

Dodnes je přesvědčen o tom, že jeho otce zavraždil bývalý bodyguard Pavel Šrytr. Toho prý vzal Běla pod svá křídla a podle Jaroslava ho přijal do rodiny. Jenže nakonec došlo z neznámých důvodů k rozkolu.

Že měl střílet právě Šrytr, prý Bělovi řekla jeho známá.

„Říkám jí: Hanko, co se stalo? A ona: Nevím, byli maskovaní. Járo, já jsem poznala Pavla. Já říkám: Jak? A ona: Podle toho, jak popotahoval, a podle řeči těla,“ říká Běla.

Z vraždy Antonína Běly byl obviněn bodyguard Františka Mrázka Pavel Šrytr, nakonec byl však osvobozen.

Žena nakonec u soudu proti Šrytrovi nevypovídala. Údajně ze strachu. Bělův někdejší bodyguard tak byl propuštěn. Za mříže se ho pokusil dostat ještě speciální policejní tým Tempus, který se zabývá případy, u nichž se blíží promlčecí lhůta. Neúspěšně. 

Co víc, za nezákonnou vazbu ještě Šrytr vysoudil 486 tisíc korun. Už předtím navíc dostal za nezákonné stíhání a vazbu zhruba 870 tisíc korun.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii