A to jsem ještě musel stihnout přelety mezi městy a samozřejmě New York a jeho neustálé zácpy. Na některých silnicích jsem si připadal jako na našich polňačkách.
Strašné výmoly. Samé zácpy.
Když jsme jezdili s ochrankou, podle navigace bychom byli na většině míst dřív pěšky. Často jsem to řešil tak, že jsem se zeptal ochranky, jak je další schůzka daleko, a když spočítali, že to do třiceti minut dáme, vyrazili jsme po svých. Kolegové si stěžovali na tempo. Alespoň jsem plnil svůj plán kroků. Mobil mi ukázal 13–15 tisíc kroků.
Andrej Babiš si na aplikaci počítá kroky. Denně až 15 tisíc!
V New Yorku je strašně moc lidí, skoro tolik jako v celé České republice, pulzuje životem. Lidé jsou příjemní, komunikativní, usmívají se, manželce několikrát pochválili šaty. Rádi si potřesou rukou a prohodí pár slov. Potkal jsem vícero českých turistů. U nás se pořád debatuje o rozdělené společnosti, bylo by fajn, kdyby se co nejvíc našich lidí na místo, jako je New York, podívalo a nasálo trochu pozitivní atmosféry, která by nás spojovala. Protože podle všech měřítek máme plno důvodů být na naši zemi hrdí. Podle posledního žebříčku jsme 24. v kvalitě života na celém světě.
Nechal jsem kolegy, aby vám z toho všeho posílali fotky a viděli jste, jak to tady celé zvládáme a jak reprezentujeme naši zemi. Ani nemám čas si všechny ty fotky zpětně projet. Stejně nejvíc lajků urvala Monika. Jak jinak.
Mladý muž stojící vedle Moniky, Sean, pracuje jako investiční bankéř a ve volném čase je dobrovolným průvodcem na památníku obětem 11. září. Jeho táta zahynul při záchraně jako jeden z 347 newyorských hasičů.
Nechtěl jsem na půdě OSN jen řečnit, i když to byl samozřejmě pro mě osobně důležitý milník. Kam přijedu, systematicky šířím dobré jméno naší země, chválím náš národ, jak je kreativní, a navazuji nová spojenectví. Svůj projev jsem několikrát upravoval, konzultoval s mnoha lidmi a pak taky trénoval anglickou výslovnost. Hodně mi pomohla Vivien, která umí anglicky skvěle.
Z New Yorku se stalo na týden nejhlídanější místo na světě. U každé ulice nejmíň několik policistů. Všude auta jako zátarasy. Pořád jste slyšeli houkačky, jak projíždí kolona s nějakým prominentem. Představte si 160 delegací na jednom místě včetně té Trumpovy. Kam jsem se pohnul, narazil jsem na někoho známého. Italský premiér Giuseppe Conte, předseda Evropské rady Donald Tusk, kancléřka Angela Merkelová. Srdečně jsme se zdravili a vždycky prohodili alespoň pár slov.
Hlavní projev jsem měl na půdě Valného shromáždění OSN ve středu v devět večer. To byly v Česku tři ráno, takže jste to asi viděli až ze záznamu. Vystoupil jsem jako jeden z prvních premiérů, kteří podle protokolu přicházejí na řadu po prezidentech. Chtěl bych za to určitě poděkovat paní Marii Chatardové, velvyslankyni České republiky při OSN, a její kolegyni Kristině Horňáčkové, které udělaly maximum, aby mě proboxovaly do programu hned, jak skončí všichni prezidenti, kteří tady mají přednost. O ta místa je vždycky boj a třeba řecký premiér, kterého jsem potkal v týdnu, mi hlásil, že vystupuje až v pátek. Takových tu bylo spousty.
Jasný, četl jsem, že novináři si neodpustili rýpnutí, že sál byl poloprázdný. No jo, ale on takhle vypadal skoro pořád od chvíle, co v pondělí promluvil prezident Donald Trump. Po něm skoro všichni politici odešli, nechali na svých místech jen mladé analytiky, kteří si dělali zápisky, a zpátky do lavic pak přišli jen před svým projevem.
To se tady holt tak většinou dělá, protože státníci mají ještě i jiný program, spoustu jednání. Stejně jako jsem měl já. Ale ostatní projevy jsem si pak třeba nechal poslat přepsané. Zajímalo mě to. To zase jo. No ale zpět k tomu mému projevu. Trval 22 minut. A nechtěl jsem v něm říkat ty samé věci, co řečníci přede mnou a po mně.
Všichni víme, že klima je jedna z největších výzev, všichni víme, že musíme snižovat emise, a Česká republika patří k menšině zemí, kterým se to skutečně daří.
Plníme Pařížskou dohodu z roku 2015. Emise snížíme oproti roku 1990 o 40 procent do roku 2030 a o 80 procent do roku 2050. Dál posilujeme nízkoemisní energetické zdroje, hlavně jádro a obnovitelné zdroje a s naší uhelnou komisí připravujeme naprosto konkrétní plán, jak úplně zastavit spotřebu uhlí do roku 2050.
Památník 11. září. Andrej Babiš s Monikou položili bílou růži u dvou jmen českého původu.
Naše země se taky podílí na financování světového Zeleného klimatického fondu. To vytváří i šance pro kvalitní české firmy, aby se účastnily miliardových zakázek. Richard Brabec v New Yorku vysvětlil finské ministryni životního prostředí Kristě Mikkonenové naši pozici a cíle při snižování skleníkových plynů. Pochopila, že máme historicky úplně jinou výchozí pozici než západoevropské státy, a slíbila, že nás podpoří při jednání s Evropskou komisí. Taky v New Yorku jednal o další spolupráci s Izraelem v boji proti suchu.
Já jsem svůj projev vzal jako příležitost připomenout zástupcům ostatních zemí, jakou mělo Česko skvělou minulost a jak na ni teď navazujeme. Ze zemí z celého světa, kterých je 193 v rámci OSN, jsme 7. nejlepší v udržitelném rozvoji, 24. v kvalitě života a jsme 4. nejstabilnější evropská ekonomika.
Taky není na světě moc zemí, které by měly tak jasnou strategii, jako jsme vymysleli my. Czech Republic: The Country for the Future. To je ta značka, kterou šíříme po světě a na niž jsem taky ve svém projevu všechny upozornil.
A taky jsem upozornil, že musíme řešit klima racionálně a že to není zdaleka jediný problém téhle planety. Přes 800 milionů lidí pořád hladoví, skoro stejně tolik nemá přístup k pitné vodě a neumí číst a psát. Do školy nechodí čtvrt miliardy dětí. Tohle jsou problémy, které musí OSN taky řešit.
Andrej Babiš s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem
Vyjmenoval jsem, jak Česká republika po světě pomáhá, a veřejně jsem podpořil plán tureckého prezidenta Erdogana, abychom pomohli syrským uprchlíkům vrátit se domů a zařídit jim důstojný život, ne je udržovat v táborech.
Budu rád, když si můj projev přečtete ZDE.
Když mám shrnout svoje dojmy z klimatického summitu, jenom se potvrdilo, že Evropa zůstává jako lídr v boji proti oteplování planety. Německo, Francie, Finsko, Švédsko a další potvrdily cíl dosáhnout uhlíkovou neutralitu v roce 2050 a zároveň zvýšení příspěvku do globálního Zeleného klimatického fondu. Velcí znečišťovatelé zdaleka tak ambiciózní nebyli. Prezident Trump se na summitu objevil jen na pár minut a ani další velcí hráči nic převratného neřekli. Alespoň že stejně jako Česká republika i další země ohlásily plány na vysazení miliard stromů.
Samozřejmě celé OSN bylo nejvíc zvědavé, s čím prezident Trump přijde. Jeho projev byl sebevědomý jako vždycky. Tvrdě zkritizoval Írán a Venezuelu, opřel se i do Číny, ale bylo vidět, že z ní má respekt. Naopak vychválil vztahy s Velkou Británií a Japonskem. Čekal jsem, co řekne k Evropské unii. A on… neřekl nic. Ani zmínka. To se mi vůbec nelíbilo. Vždyť dohromady jsou USA a EU nejvýkonnější ekonomika na téhle planetě, máme společné bezpečnostní zájmy a vztah s USA je pro nás klíčový.
Během recepce v OSN se Andrej Babiš potkal také s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho chotí.
Tak jsem Donaldovi Trumpovi během jeho recepce otevřeně řekl, že nějak na náš region v projevu zapomněl. A taky, že i EU potřebuje s USA obchodní dohodu, kterou chce uzavřít s Velkou Británií a o které americký prezident prohlašuje, jak bude skvělá.
Na recepci jsem potkal i prezidenta Erdogana, maďarského prezidenta Jánose Ádera, srbského prezidenta Aleksandara Vučiće a thajského premiéra Prajutcha Čana-Oču. S ním jsme si potvrdili, že projekt nákupu dvanácti českých bitevníků L-39NG jde dobře, hlavní testovací pilot Thajska už letoun úspěšně testoval. Pozval jsem premiéra znovu do Prahy, přijede možná příští rok. Potkal jsem i plno dalších státníků s partnerkami.
Hřib si kupuje titulky
Asi si pamatujete, jak jsem vám minulý týden psal o administrativním komplexu v Letňanech. Byla tam čísla, fakta, a dokonce jsem vám posílal i prezentaci. Tak teď ještě pár údajů k tomu, co pan primátor Hřib nepochopitelně odmítá.
Mimochodem, kolega Lubomír Zaorálek se ke čtvrti taky vyjadřoval, místo toho, aby se mě na ni zeptal a něco se o ní dozvěděl. Kritizoval, že to bude stát spoustu peněz, ale já jsem už v minulém hlášení dal jasný výpočet, že tím naopak ušetříme a zbude i víc peněz na kulturu. Ten projekt má návratnost, kterou by ocenil i soukromý byznys.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nedávno provedl hloubkovou analýzu a zjistil, že jestli nezačneme stavbu moderního administrativního komplexu rychle a systematicky řešit, zaplatíme v následujících deseti letech za nájemném v soukromých objektech pět miliard korun, za nutnou rekonstrukci a modernizaci státních budov sedm miliard korun a třináct miliard korun navíc ještě za jejich provoz a údržbu.
Pan primátor Hřib to ale asi bere tak, že to nejsou jeho peníze. V PR oddělení Pirátů mu prostě řekli, že musí bojovat s Babišem, ať to stojí, co to stojí. Pražanům i všem ostatním občanům naší země tím sice škodí, má ale alespoň za jejich peníze titulky v médiích. A to je asi ta změna, co Piráti slibovali voličům.
A ještě jedna zásadní věc, kterou si primátor dosud asi neuvědomil. V roce 2028 skončí Praze pronájem Škodova paláce, kde sídlí magistrátní úředníci a Praha bude potřebovat novou budovu pro 1500 úředníků. Bude ji stavět? Proč by nemohla být součástí komplexu v Letňanech? To bychom ale museli začít alespoň jednat.
V jednom jsme se alespoň s Piráty dokázali shodnout. Tento týden jsme přehlasovali veto Senátu našeho a pirátského návrhu na omezení kumulace platů politiků. Tradiční demokratické strany byly proti nebo se radši zdržely. Nám se to ale podařilo protlačit. Mzda placených zastupitelů obcí a krajů, kteří jsou zároveň poslanci, senátoři a ministři, se sníží na 40 procent. Další splněný úkol. Proti kumulaci funkcí bojuji od začátku, co jsem v politice.
Virgule pro Zemana
Co dál? Včera měl narozeniny náš pan prezident, tak jsme mu pogratulovali po telefonu s Monikou. Říkal nám, že je odvodněný a musí pít minerálky. Monika mu vykládala o našem rodinném léčiteli, který nám připravuje bylinkové čaje, vybírá bylinky za pomoci virgule. Je to náš rodinný přítel a dělal to už jeho táta. Monika přesvědčovala pana prezidenta, aby to vyzkoušel. Snad ho k tomu ukecáme.
V Rakousku jsou tento víkend volby. Psal jsem Sebastianovi Kurzovi, že mu držím palce a těším se, že se svou přítelkyní konečně oficiálně navštíví Prahu, jak jsme si to naposledy ve Vídni slíbili.
Fotogalerie |
