Nedělní hlášení Andreje Babiše: Zlevním pivo, není to chlast!

10. listopadu

Andrej Babiš chce snížit DPH na pivo. | foto: Expres.cz

Čau lidi, je pivo „chlast“? Ptám se přesně takhle, protože se stala příšerná věc. Zavedl jsem filozofii na sociální sítě. Taky jsem se divil, když jsem to zjistil. Představte si, jak to začalo. Minulou neděli jsem napsal, že je rozdíl mezi posezením s kamarády v hospodě u piva a sebedestruktivním nasáváním kořalky. Celkem jednoduchá úvaha, myslel jsem si, že ji každý pochopí. A proto tvrdý chlast víc zdaníme, ale hospodským DPH na točené pivo snižujeme. Jako kompenzaci za to, že museli v hospodách zavést EET. Získají díky tomu pro sebe 400 milionů, a když připočtu, že jsme hospodským znovu snížili DPH na stravování a nealko, zůstane jim 1,36 miliardy. Plním jen to, co jsem slíbil v lednu 2016 v pořadu Máte slovo u Michaely Jílkové, že snížíme DPH na točené pivo z 21 na 10 procent. Tři a půl roku to trvalo, ale protože jsem urputný, prosadil jsem to.

A co se nestalo. Na Facebooku a hlavně Twitteru začal filozofický kroužek. Jak definovat alkohol? Kdy přestává kamarádské popíjení a začíná chlastání? Patří ke kamarádskému popíjení i chození ven na cigáro?

Hotová intelektuální bouře. Chcete se přidat? Jasně! Napište mi hned teď do komentáře a hlavně sdílejte, ať se vyjádří co nejvíc lidí.

Já jsem vystudoval ekonomii, takže vám k tomu filozofický výklad nedám. Ale myslím, že jsem to minule napsal jasně. Bojujeme proti závislostem. Tvrdému chlastu, kouření, hazardu. Protože rozežírají nejen mozky, plíce, játra, ale i lidské charaktery, rozbíjí rodiny, přátelství, ekonomicky oslabují náš stát o stovky miliard ročně. Proto je víc zdaníme. A díky penězům, které z toho získáme, můžeme i zvýšit rodičák o 80 tisíc.

Já vím. Určitě se tenhle týden najde nějaký další myslitel. Bude se ptát, co si to Babiš představuje pod slovem závislost. Přemýšlel jsem, kdo to doteď vyložil nejlíp. A myslím, že je v tom nejlepší klasik Jaroslav Hašek. Jasně. Dobrý voják Švejk. Pamatujete, jak ho mají eskortovat dva vojáci k feldkurátovi Katzovi?

„Stavili se za Florencí v malé kavárničce, kde tlustý prodal své stříbrné hodinky, aby se mohli ještě dále veselit.“

Nakonec musel Švejk eskortovat oba vojáky a ještě jim nést flinty. Pokud nemáte čas číst, na netu najdete klasický přednes od pana Wericha. Dám vám za chvilku odkaz na Facebook.

Jinak si tedy nedokážu představit svatomartinskou husičku, pěkně vypečenou, bez piva. Je to náš národní nápoj.

Sněmovna

Než se nám daňový balíček a vyšší rodičák podařilo protlačit, museli jsme přetrpět 27 hodin obstrukcí opozice.

A teď si vezměte, že nás všechny daňové poplatníky stojí jediný den jednání Poslanecké sněmovny 5 milionů korun. Zároveň jsme jedna z mála zemí v Evropě, která nemá omezenou dobu řečnění poslanců. Většinou ve vyspělých demokraciích to je tak, že poslancům se přidělují minuty podle toho, kolik jejich strana získala křesel ve sněmovně. Nebo je pevně dané, kolik minut můžou řečnit v prvním čtení zákona a kolik ve druhém. Třeba 10 minut a pak už jen 5 minut. Schválně koukněte na studii, co dávám za chvíli na Facebook.

Tenhle týden jsem byl v lucemburské sněmovně a přivezl jsem si jejich jednací řád. Dobu řečnění mají omezenou, stejně jako v německém Bundestagu. Funguje to tak i v Evropském parlamentu. To u nás, v České republice, si může poslanec mluvit, jak dlouho chce. Takže to mluvení je častokrát žvanění. Je to naprosto nesmyslná výsada, která ničemu nepomáhá. Vždyť si vezměte, že i spousta zastupitelů v našich obcích si odhlasovala omezenou dobu mluvení. Tak proč to nemá Poslanecká sněmovna?

Žvanění některých poslanců je legendární. Když se mělo v roce 2012 hlasovat o církevních restitucích, poslanec Michal Babák za VV začal předčítat dějiny církve od Velké Moravy. Když se po čtyřech hodinách dostal ke středověku, odebrala mu slovo tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny za ODS Miroslava Němcová, že nemluví k věci. Předseda vévéček se začal rozčilovat, že to je „pošlapání demokratické debaty”.

Jasně demokracie. My jsme to zažili už při hlasování o první vlně EET. Ty samé obstrukce i minulý týden u daňového balíčku. Aby parlament začal sloužit lidem efektivně, musíme dobu řečnění omezit. To je jasné. Musíme taky zařídit, aby se poslanci vyjadřovali k zákonům jen v 1. a 2. čtení. Ta hlavní práce má probíhat ve výborech, které zákony diskutují napříč všemi politickými stranami.

Ano, konstruktivně míněnou kritiku si mají vládní strany vyslechnout. Ale abychom ještě ve 3. čtení několik hodin poslouchali to, co už všichni víme, není normální. Třetí čtení má sloužit už jen k hlasování. Musíme změnit jednací řád, aby odpovídal vyspělé demokracii a míň blázinci, kde každý mluví sám pro sebe. Což mi teda připomíná znovu Švejka, tentokrát když popisuje, jak se měl v blázinci.

„Je tam taková svoboda, vo kerej se ani socialistům nikdy nezdálo. Člověk se tam může vydávat i za pánaboha nebo za Panenku Marii, nebo za papeže, nebo za anglickýho krále, nebo za císaře pána, nebo za sv. Václava, ačkoliv ten poslední byl pořád svázanej a nahej a ležel v izolaci. Každej tam mohl mluvit, co chtěl a co mu slina právě přinesla na jazyk, jako by byl v parlamentě.“

Na omezení tohohle blázince jsme už sestavili pracovní skupinu, ve které je náš předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková a předseda našeho poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek.

Náš cíl je mít takový jednací řád, aby ho nebylo možné zneužívat a parlament sloužil lidem, ne požíral jejich daně bez užitku. Vstoupit v platnost by měl až od dalšího volebního období. Nechceme měnit pravidla uprostřed našeho mandátu, který nám občané svěřili.

EU a koheze: Dávám kvůli kontextu „EU a důchody“ níže

Probíhá diskuse o rozpočtu Evropské unie na roky 2021–2027. Bojuju za to, aby se v rámci něj nesnižovaly peníze na kohezi neboli posilování chudších regionů Unie a jejich přibližování těm bohatším. Nejsem v tomhle boji sám. Na Pražském hradě jsme zorganizovali summit Přátel koheze. A přijeli na něj zástupci z 16 států, celkem 10 premiérů včetně mě. Byl to vůbec největší počet zahraničních premiérů v ČR od našeho předsednictví v Radě EU v roce 2009.

Na jednu stranu Evropská unie plýtvá peníze na svůj provoz, na druhou nám ale chce dát míň na investice do dálnic, škol nebo mateřských školek. S tím samozřejmě nesouhlasím. Není to dobré pro nás, ale ani Evropu jako celek. V tom návrhu rozpočtu peníze na investice prostě najdeme. Přijali jsme s ostatními „přáteli koheze“ deklaraci, ve které jasně říkáme, že politika soudržnosti představuje klíčový investiční nástroj EU, který významně a viditelně přispěl ke skutečnému sbližování regionů i států v rámci EU a k fungování vnitřního trhu. Taky jsme v deklaraci vyjádřili nutnost flexibilních a vhodných pravidel pro čerpání prostředků EU.

V deklaraci máme i to, že všichni chceme zrušit rabaty neboli slevy nejbohatších států na příspěvky do EU, s nimiž přišla Margaret Thatcherová v roce 1984 pro Velkou Británii, a pak to samozřejmě chtěli všichni, kdo platili nejvíc. Nizozemí, Německo, Švédsko, Rakousko. Nedává to ale smysl, výsledek je, že nejbohatší platí vlastně nejmíň a ještě tu jejich slevu musíme kompenzovat my ostatní. Něco takového chci rozhodně zrušit.

V roce 2018 ještě s Velkou Británií činily tyto rabaty 8,898 miliardy eur. A představte si, že na příští rozpočtové období, už bez Velké Británie, je taky plánují, a to ve výši dokonce 14,5 miliardy eur. To jsou právě ty peníze, které budeme chtít na kohezi.

Ještě před summitem jsme si udělali přípravu s ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou. Chceme pro naše regiony víc prostředků z fondů EU, jednodušší pravidla pro žadatele a hlavně flexibilitu v přelévání peněz tam, kde jsou potřeba.

EU a důchody

Tři hodiny jsem strávil na Evropském účetním dvoře, který je podle mě nejužitečnější instituce EU, protože kontroluje, jestli se peníze z rozpočtu EU utrácí účelně. A to se údajně Komisi moc nelíbí. Podle mě se peníze nevydávají účelně a některé věci je potřeba změnit. Po jednání s Evropským účetním dvorem jsem dokonce přesvědčený, že se v rámci evropských institucí neskutečně plýtvá a některá zjištění EUD považuji za skandální.

V roce 2018 činily celkové výdaje EU 156,7 miliardy eur a výdaje na chod evropských institucí téměř 10 miliard eur neboli 255 miliard korun. Neuvěřitelné. Evropský parlament nás stál v roce 2018 1,9 miliardy eur. V příštím sedmiletém období 2021–2027 si naplánovali výdaje 87,5 miliardy eur, to znamená průměrně na rok 12,5 miliardy eur neboli 318,75 miliardy korun.

Hospodaření evropských struktur považuju za neuvěřitelné. Třeba to, že Evropský parlament zasedá ve třech různých městech, ve třech různých státech. V Bruselu, ve Štrasburku a v Lucemburku… Všichni říkají, že je to politický problém a je to napsané ve smlouvách o EU. To je sice pěkné, ale kvůli tomu máme stěhovat tisíce lidí se všemi papíry každý měsíc přes 400 kilometrů tam a zpátky? Vyhazovat peníze občanů EU za tohle?

Výrazných úspor by se dosáhlo přestěhováním Evropského parlamentu ze Štrasburku do Bruselu. Štrasburk stojí 114 milionů eur ročně, což je za 7 let 798 milionů eur plus hodnota budovy zhruba 600 milionů eur, takže za 7 let bychom získali včetně prodeje budovy 1,398 miliardy eur.

V Evropském parlamentu je zaměstnaných 14 000 lidí, z toho v Lucemburku pracuje 3000 lidí a stojí to ročně 15 milionů eur a nájem cizích ploch 14,4 milionu eur, takže téměř 30 milionů eur ročně, což je za sedmileté období 210 milionů eur. K tomu se navíc staví budova za 530 milionů eur, takže zrušením by se získalo 740 milionů eur.

Takže kdyby se Evropský parlament přesunul ze Štrasburku i z Lucemburku do Bruselu, ušetřilo by se 2,138 miliardy eur. V evropských strukturách pracuje 60 000 zaměstnanců a jejich průměrný plat je 8333 eur měsíčně.

Na otázku, kolik je jejich průměrný důchod, mi neuměli dát odpověď, možná nechtěli. Když děláte v evropských strukturách, je potom váš důchod královský. Komise utrácí za budovy jedenáct procent rozpočtu, to znamená asi jednu miliardu eur ročně! Bruselské struktury nás v roce 2018 stály 9,9 miliardy eur, z toho Evropský parlament 1,9 miliardy.

A další neuvěřitelná čísla. Na zahraniční politiku, která podle mě ani neexistuje, jenom občas někoho vyzýváme společnými deklaracemi, aniž by nás podle mě velké státy braly vážně, se utrácí ročně 900 milionů eur a zaměstnávají 5000 lidí!

Jen náklady na budovy na zahraniční politiku jsou v roce 2019 162 milionů eur a limitní plocha na osobu 35 metrů čtverečních je v mnoha případech značně překračovaná. Představte si, že Komise má budovy v Botswaně a Gambii a ty jsou od 2004 neobsazené. Taky v Jižní Africe a na Kapverdách mají rezidence neobsazené od roku 2012. Až teď když na to Evropský účetní dvůr upozornil, se s tím něco stane.

Zkrátka nešetří se. Parlament není schopný stavět na čas a z důvodu šestiletého prodlení vzniknou dodatečné náklady na nájem ve výši 86 milionů eur. V případě Komise je zpoždění dokonce 15 let a dodatečný náklad 248 milionů eur.

Takže až nám zase příště někdo bude říkat, že EU už nemůže přispívat na to, aby se naše země a její všechny části přiblížily životní úrovní nejvyspělejším členským státům, víme, že je to nesmysl, a že když se bude chtít, peníze se na to určitě najdou. A já vím přesně kde a jsem dokonale vyzbrojený čísly a argumenty na jednání o příštím rozpočtu EU na 2021 až 2027. 

Celé hlášení najdete ZDE.

Komentáře