Profesionálních řidičů je u nás asi čtvrt milionu. A možná nevíte, že zhruba 120 tisíc jich jezdí do zahraničí, kde byla zdravotní situace mnohem horší a nebezpečnější než u nás. Přesto od počátku koronaviru dál jezdili pro nás všechny. Nákladní doprava je totiž klíčovou infrastrukturou pro zajištění zásobování potravinami, zdravotnickým materiálem i dalšími nutnými věcmi nutnými pro náš každodenní život. Navíc podporuje naši ekonomiku, a musí proto být připravena a taky v dobré kondici, až krize skončí.
Řidiči začali hned od prvního dne dodržovat přísná hygienická opatření, dezinfekce, respirátory i roušky, i když jim to komplikuje práci. Vykládka a nakládka zboží taky probíhá bezkontaktně, aby se předešlo šíření nákazy. A podobná preventivní opatření dělají i v dopravních firmách. I tady se prostě snaží neohrozit zdraví řidičů i jejich rodin a současně dál udržet provoz.
Bohužel jsem přímo z dopravních firem slyšel o případech, kdy zaměstnavatel nechal manželky šoférů doma jen kvůli tomu, že je jejich manžel kamioňák. I když ony neměly žádné příznaky nákazy. Chápu samozřejmě, že se lidé báli o své zdraví, i tak bychom ale pořád měli vždycky myslet i na ostatní. A být solidární. Pro rodiny kamioňáků to totiž znamenalo ztrátu příjmu. A nejde o žádné boháče.
Měl jsem také informace o zavírání toalet a nutného zázemí pro profesionální řidiče na benzínkách. A to nejen u nás, ale i jinde v Evropě. Kvůli různým opatřením evropských zemí na státních hranicích tam navíc vznikaly mnohahodinové kolony. A řidiči v nich zcela bez hygieny celou dobu čekali ve svých autech. Zvládli to. Obdivuju je.
Ukázalo se, že mnohá opatření byla špatně vymyšlena nebo nepřipravená. Omlouvám se jim za to. Nebylo na to všechno moc času. V případě další krize to ale určitě napravíme. To vám slibuji.
Zatím naštěstí nemáme žádná čísla o tom, že by se právě profesionální řidiči během práce často nakazili. Doufám proto, že to znamená, že takovou rizikovou skupinou opravdu nejsou. Určitě i proto, že sami hned od začátku dodržovali a dál dodržují preventivní opatření. Vím například, že někteří kamioňáci, kteří jezdí do Itálie nebo do Španělska, po návratu domů radši přespávají v kabinách svých aut, aby nákazou neohrozili svou rodinu. Ty příběhy jsem četl a fakt mě zasáhly. Taková obětavost, která jim určitě kazí rodinný život.
Jsem na ně proto vážně hrdý. Vím, že nejsou z cukru. I oni ale prostě byli a jsou v první linii. Proto by si podle mě zasloužili nějaké podobné ocenění, jaké dostávají třeba zdravotníci a pracovníci v sociálních službách.
Řidiči autobusů zase v práci denně potkávají spoustu lidí. Teď sice o něco míň než normálně, i tak ale v zaměstnání riskují své zdraví i život podobně jako třeba prodavačky v hypermarketech. I oni pochopitelně dodržují přísná hygienická opatření a díky tomu můžou i dál vykonávat svou profesi. Řidiči si totiž nemůžou vzít home office jako třeba zaměstnanci různých úřadů, kdy třeba registry vozidel omezily provoz na pár hodin týdně. To mimochodem podle mých zpráv dělá dopravním firmám potíže, když potřebují dávat vozy do depozitů.
Držím proto všem našim profesionálním řidičům palce. A taky se jim omlouvám, že jsme na ně teď trochu zapomněli. Prostě jsme si nějak zvykli, že všichni jezdí automaticky. Nejezdí. Jsou pro mě hrdinové a děkuju jim za všechno.
I proto ministr Havlíček trvale jedná se zástupci Česmadu a snaží se pomoci automobilovým dopravcům. Odložili jsme pro tenhle sektor ekonomiky silniční daň, natrvalo jsme dokonce snížili silniční daň pro vozy nad 3,5 tuny, prodloužili jsme splatnosti mýta a jsme připraveni diskutovat i změny spotřební daně.
Některým firmám taky kompenzujeme částečně mzdy. Prostě se jim snažíme pomoci, když nás a naši zemi v době největší krize nenechali tzv. na holičkách.
