Stovky tisíc lidí demonstrovaly v ulicích. Stávkovali zaměstnanci státních podniků a Lukašenkovu lživou propagandu odmítali šířit i někteří novináři státní televize, proto si pozval „prověřené“ novináře ze sousedního Ruska.
Asi velká část společnosti v Bělorusku požadovala a stále ještě požaduje, aby si v nezmanipulovaných volbách mohli zvolit svého prezidenta. Jenže Lukašenko je místo toho nechal brutálně zmlátit policií, zavřít do vězení a občanům pro jistotu vypnul internet.
Nepatřím určitě k politikům, kteří si myslí, že má Západ sesazovat všechny africké, asijské nebo jihoamerické diktátory. Důsledkem podobných demokratizačních akcí totiž často bývají ještě horší diktátoři nebo zcela nekontrolovaný chaos.
Jenže Bělorusko je přece něco úplně jiného. Je to evropská země sousedící s Polskem, vlastně tedy i naši sousedé. Dělal jsem tam obchody už v 80. letech a ty lidi znám. Co se tam teď děje, to je totální katastrofa, která do dnešní demokratické a prosperující Evropy nepatří.
Když se na ty záběry desetitisíců nejen mladých lidí demonstrujících za demokracii dívám, vidím jasnou paralelu s někdejším Československem: I v Bělorusku to teď může dopadnout buď sametově jako u nás v roce 1989, anebo naopak tragédií, jakou od nás známe z roku 1968 anebo z Ukrajiny v roce 2013.
Bělorusové si podle mě zaslouží šanci zvolit si svobodu a demokracii, tak jak ji máme u nás.
Proto se v takové věci osobně angažuji. Byl jsem v kontaktu s šéfem Evropské rady Charlesem Michelem, předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, německou kancléřkou Angelou Merkelovou i francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. A mluvil jsem i s maďarským premiérem Orbánem a polským premiérem Morawieckým. Protože právě oni to, co nyní zažívají Bělorusové, kdysi na rozdíl od Západu zažili na vlastní kůži, stejně jako my.
Zároveň se musíme vyvarovat ukrajinskému scénáři, který by vedl k ohrožení běloruského obyvatelstva a celistvosti celé země. To by nebylo dobře ani pro Evropu, ani pro samotné Bělorusko. Nemáme Bělorusům radit, jestli mají vstoupit do EU, nebo do NATO. Svůj osud a to, kam patří, si mají rozhodnout sami.
Právě my Češi a další Středoevropané, kteří jsme zažili komunismus a přechod k demokracii, bychom měli Bělorusům v lecčems pomoci. Náš přechod k demokracii byl pro celý svět ukázkově sametový a bez obětí na životech. Ukázali jsme tehdy světu, že mnohem líp než síla v podobných kritických momentech funguje jednání. To vše bez kapky krve.
Bylo by úžasné, kdyby se něco podobného podařilo i v Bělorusku. Možná se to nepodaří, ale i pokus o to je důležitý.
Jsem rád, že se Evropa rozhodla k rychlé akci a uvalila sankce na konkrétní představitele Lukašenkova režimu, kteří se podíleli na brutálním potlačení demokratických demonstrací.
Fotogalerie |
