O protézách ve sněmovně

Když vidím, co se děje v Poslanecké sněmovně, vůbec bych tam nechtěla, jsou to hodiny a hodiny sezení a já mám protézy, umělé nohy. Tam sedět je i pro zdravého člověka o zdraví, takže pro mě to byl občas očistec a teď je to horší a horší, takže do sněmovny už bych nechtěla. Už jsem taky trošku starší a vidím všechno trochu jinak. Myslím si, že je vlastně jedno, jaký jsi politik, důležité je potkávat se s lidmi, poslouchat je a snažit se jim nějakým způsobem pomoct. A to podle mě může i senátor, pokud chce.

O telemedicíně

Myslím si, že jedním z největších problémů je zdraví a nedostatek praktických lékařů, sama mám stále praktickou lékařku v Brně, protože tady absolutně nikoho nemůžu sehnat. Lékaři stárnou, odcházejí a na malých vesnicích se zavírají ordinace a nejen na malých, ale i ve větších městech. Když mám třeba angínu, dělám telemedicínu, takže otevřu krk, vyfotím si ho, pošlu to své paní doktorce a ona mi pošle antibiotika, pokud je to angína. Myslím si, že do budoucna se telemedicína stejně bude rozvíjet víc a víc.

O bezbariérovosti

Když se na to člověk nezaměřuje, vůbec si těch věcí nevšimne. Dcera mi třeba řekne, že byli někde na víkendu, a já se jí zeptám, jestli to tam bylo bezbariérové. A ona neví. Nenapadne ji, že někde byl jeden schůdek a někde dva. Stejné je to v Praze. Jet po malých dlažebních kostkách, to máš pocit, že ze sebe vytřepeš duši. A potom musíš sjet nějakým nájezdem, který vůbec není dělaný pro vozíčkáře, dokonce ani Poslanecká sněmovna není úplně bezbariérová. Do hlavního sálu se dostaneš, ale když chceš třeba do konírny, musíš to celé objet, nebo jít po schodech. A není tam ani bezbariérový záchod. Člověk na vozíku se tam dostane a pak nemá šanci si dojít na toaletu.

O meningokoku, amputaci obou nohou a rakovině

Ani sama nevím, jak jsem se s tím vyrovnala. Před třemi lety jsem měla ještě navíc rakovinu, takže si někdy říkám, jak je možné, že se na jednoho člověka sešle všechno. Když mi paní doktorka oznámila, co mám, řekla jsem jí: Jo, to je chřipečka oproti meningokoku. Dívala se na mě, jestli jsem nespadla z višně, protože pro spoustu lidí je rakovina něco strašného. Ale já zažila meningokoka a to opravdu nepřeju nikomu. Když zjistíš, že nemáš nohy, říkáš si, jestli má vůbec cenu na tom světě zůstat a co tady budeš dělat. Pak ti ale dojde, že máš děti. Synovi byl tehdy rok a půl, nemůžeš ho tady nechat, a máš dceru, která maturuje. Takže to nějak dáš. Říkala jsem si: Proč já? Pak si ale řekneš: Když ne já, tak kdo jiný? Člověk musí chtít. Když ty sama nechceš, může se svět okolo snažit, jak chce, a máš smůlu. Musíš chtít ty.

O bionických protézách za 800 tisíc

Moje bionická protéza se musí každou noc nabíjet. Jedna stojí kolem 800 tisíc korun, takže vždycky říkám, že když sednu do auta, mám nohy dražší než celé auto. Musíš o ně požádat pojišťovnu a navíc dokázat, že na ně opravdu máš. Já jsem třeba musela poslat video, že jdu vedle zábradlí nebo že zvládám nějaký terén, a až na základě toho mi pojišťovna dvě nohy dala. Přitom mi přijde zvláštní, že bionické nohy dávat nechtějí, ale člověk má jednou za dva roky nárok na obyčejnější nohu, která stojí třeba 300 tisíc. Za šest let jsou to tři nohy, tedy 900 tisíc, já dostanu na šest let jednu za 800 tisíc. To v podstatě nemá logiku a je to jedna z věcí, se kterými bych chtěla něco dělat legislativně.

O systému

Sociální dávky jsou katastrofa, unás je to nastavené tak, že čím víc jako handicapovaný pracuješ, tím víc ti seberou, není tam absolutně žádná motivace. Kdybych neměla hypotéku, tak si možná taky lehnu, budu brát důchod, všechny příspěvky, nejvyšší příspěvek na auto, to auto si neojedu a nezničím. Proč by handicapovaní chodili do práce? Nikdo je vůbec nemotivuje. Tohle podle mě není na jedno volební období ani na jednoho ministra, je to minimálně na osm až dvanáct let, protože je potřeba změnit celý systém.

O tom, proč chce v Senátu řešit zdravotnictví

Když jsem byla ve sněmovně, každý e-mail, který mi přišel, jsem poctivě sama vyřizovala, v tom vidím svoji největší přidanou hodnotu. Ne vždycky lidem pomůžeš, ani poslankyně nemá neomezené možnosti, ale můžeš jim naslouchat. Chtěla bych být v sociálním nebo zdravotním výboru. Zdravotnictví nevidím jako lékař, kterých je tam hodně, ale jako pacient, vidím ho z úplně jiného pohledu.

O umělé inteligenci, které zatím moc nerozumí

Přiznám se, že umělé inteligenci moc nerozumím. Když vidím, jak ji lidé používají, na něco se jí zeptají a ona jim hned odpoví, zatímco já si všechno hledám na Googlu...? Asi jsem na to stará nebo už nemám v mozku kapacitu. Mám pocit, že dnes je všechno možná jednodušší, ale zároveň záludnější, už se kolegům stalo, že je umělá inteligence navedla někam, kde to nebyla úplně pravda.

O reklamce

Z reklamní agentury se mi zkušenosti do kampaně hodí, že vím, co je potřeba dělat. Billboardy, plakáty, reklamní předměty... Dnes se tomu říká merch a já jsem třeba nevěděla, co je merch, je to ostuda, ale my jsme tomu říkali reklamní předměty. Stejně si ale kampaň musíš odjezdit, sednout do auta, stoupnout si před Kaufland a mluvit s lidmi. Poslouchat, co si o tobě myslí, proč kandiduješ za toho nebo onoho. Takže ať umělá inteligence existuje, nebo ne, pokud chceš uspět, stejně si to musíš odšlapat.

O TikToku

TikTok mám asi deset let, ale vůbec jsem na něm nebyla, teď mi ho spravuje kolegyně. Jestli se dnes spousta lidí rozhoduje u voleb podle krátkých videí na TikToku, tak se asi budu muset nad sebou zamyslet a začít víc tiktokovat. Nejhorší jsou podle mě u Senátu druhá kola. Sama se přiznám, že jsem snad nikdy druhé kolo senátních voleb nevolila. Je týden po volbách a dostat lidi znovu k urnám je strašně těžké.

O mladých politicích a neúctě

Když se dívám na parlament a na to, co se tam děje, je to katastrofa. myslím si, že obecně lidem chybí určitá pokora. Mladým chybí pokora ke stáří, pokora k ženám, úplně se to vytratilo. Ať je Andrej Babiš jaký chce, byl premiér, zaměstnával jednu dobu třicet tisíc lidí, něco má za sebou, a potom před ním stojí dvacetiletá holka, která si nikdy nic nezažila, a vykládá mu, jak to má dělat. Neříkám tím, že mladé v politice nechci, naopak si myslím, že dokud se tam mladí nedostanou, žádná velká změna nebude a chce to radikální otočku. Ale určitá pokora ke starším lidem by podle mě být měla.

O ženách v politice

Žen je v politice pořád málo. Když ženské chtějí, dokážou všechno, chlapi moc ne. Neznamená to ale, že bychom tam ženy měli tlačit uměle, žena musí mít ambice i schopnosti, nemůžeš někam dosadit někoho, kdo tam bude jen sedět a nic nedělat. Myslím si ale, že žen by mělo být mnohem víc nejen v politice, ale i ve vedení firem, a měly by být stejně odměňované.

O hejtech, které ji nabíjejí

Když jsem byla poslankyně, zažila jsem za celé čtyři roky snad dva hejty. Říkala jsem si, že jsem handicapovaná a lidé vůči mně asi mají nějakou brzdu, teď jsem ale dala na svůj politický Facebook dvě věci, které se mi skutečně staly v Kolíně, a najednou tam bylo snad tři sta komentářů. Pár jsem si jich přečetla a paradoxně čím víc jich přibývalo, tím víc mě to nabíjelo. Říkala jsem si: Jo, ještě mi tam něco napište! Na mě to má úplně opačný účinek. Stojím si za tím, protože jsem nenapsala nic, co by nebyla pravda, to zásadně nedělám.

O védské meditaci

Začala jsem meditovat. Byla jsem na kurzu védské meditace, ale moc mi to nejde a nevím, jestli u toho vydržím, ale budu se snažit. Měla bych meditovat dvacet minut ráno a dvacet minut odpoledne nebo večer, to mi připadá strašně moc. Já mám zatím povolených deset minut a deset minut, protože pro mě dvacet minut sedět a nic nedělat je katastrofa. Věřím, že všechny moje nemoci souvisejí i s mojí zrychleností a se vším kolem. Možná to tak mělo být a už těžko něco vezmu zpátky, ale jsem přesvědčená, že tyhle věci musím začít dělat a musím trochu zpomalit.

O Monyové a turecké telenovele

Mám ráda českou hudbu, české filmy i české autory, třeba Simonu Monyovou, její příběh jsem hodně prožívala. Jsem z Brna, takže jsem o tom věděla skoro všechno a mám všechny její knížky. Seriál pro mě byl až negativní zážitek, kdy Igor Orozovič se mi moc líbí i jako zpěvák, ale když jsem ho viděla hrát Ingra, byla to úplná hrůza. Reality show moc nesleduju. Teď jsem ale objevila jeden seriál a přítel se mi směje, že je to turecká telenovela, ale není! Je to hrozně zajímavé. Mám ho rozkoukaný a nevím, jestli se na něj dodívám dřív než po volbách.

Fotogalerie 6 fotografií