Byl milujícím manželem, čestným mužem, ale i nesmlouvavým politikem, který nerad ustupoval jiným. Právě tak se někdejšího ministra financí Aloise Rašína snaží vykreslit i film režiséra Jiřího Svobody Rašín, jehož první díl uvedla Česká televize v neděli a významnou postavu naší historie v něm hraje herec Ondřej Vetchý.
Alois Rašín se narodil roku 1867 v Nechanicích. Žil na chalupě rodičů, jeho otec se živil jako pekař a rolník, na poli mu pomáhala také manželka. Jejich synek ale mířil výš. Začal studovat lékařskou fakultu, nakonec se z něj stal právník.
Kromě toho ho ale zajímala i politika. Od mládí se profiloval jako velký nacionalista a sympatizoval s odpůrci vládnoucí monarchie. Právě za takové aktivity si dokonce dva roky poseděl za mřížemi, díky amnestii se ovšem dostal na svobodu.
Že by snad dvouletá anabáze ve vyhlášeném žaláři v Borech Aloise Rašína „srovnala do latě“? Nestalo se tak, po návratu na svobodu naopak jeho protivládní radikalismus zesílil. Začal se dokonce aktivně zapojovat do protirakouského odboje a například publikoval ostře kritické články v novinách.
Ondřej Vetchý v roli Aloise Rašína s manželkou Karlou Jánskou. Tu ztvárnila Zuzana Stivínová.
Ve svém aktivismu sice poté, co mu manželka Karla Jánská (Zuzana Stivínová) postupně porodila tři děti, polevil, ne však na dlouho.
Vrchol Rašínova protivládního boje přišel krátce po vypuknutí první světové války, kdy vstoupil do přední odbojářské organizace zvané Maffie. Tam po boku Edvarda Beneše či Karla Kramáře (Miroslav Donutil) například pomáhal financovat Masarykovy aktivity v zahraničí.
Miroslav Donutil ve filmu Rašín ztvárnil Karla Kramáře.
Jenže v roce 1915 se právě kvůli tomu opět dostal do policejních želízek. Tentokrát už ale šlo o mnohem větší malér – Rašín byl spolu s dalšími obviněn z vlastizrady. Verdikt zněl nekompromisně: trest smrti.
Nakonec však opět vyvázl. Po nástupu Karla I. na trůn mu byl trest nejprve snížen na deset let, následně byl ale stejně jako před několika lety amnestován a vrátil se na svobodu. Tentokrát už ale nikoliv jako neznámý aktivista, ale jako národní hrdina.
Rašín se po válce stal národním hrdinou.
O takový titul se zasloužil třeba i svým suverénním chováním u soudu, kde zůstal věrný svému vlasteneckému přesvědčení. Dokonce se traduje, že se při čtení smrtelného rozsudku smál soudci do očí.
Rašín si tak udělal jméno a stál i u vzniku samostatného československého státu. Měl mu připadnout post ministra vnitra, nakonec ale do rukou dostal finance. Ačkoliv v čele resortu nevydržel dlouho, dokonce ani celý rok (listopad 1918 – červenec 1919), zasloužil se o odluku československého peněžního oběhu od zbytku bývalého Rakouska-Uherska, v důsledku čehož pak vznikla i československá koruna.
O tři roky později, v říjnu 1922, se ovšem Alois Rašín do čela ministerstva financí vrátil. Opět najel na cestu nesmlouvavé finanční politiky, nastolil tvrdá úsporná opatření a například upíral privilegia pracovníkům státní služby s tím, že „práce pro národ se neplatí“.
Jenže svým postojem si proti sobě poštval i řadu odpůrců, podle nichž Rašín finanční prosperitu zajistil na úkor těch nejchudších obyvatel. A to se mu stalo osudným.
Stal se terčem atentátu, který provedl teprve dvacetiletý anarchokomunista Josef Šoupal.
Aloise Rašína zavraždil atentátník Josef Šoupal.
Mladík si na Rašína počíhal u domu v Žitné ulici, kde tehdejší ministr bydlel. Vystřelil po něm a trefil ho do zad, přičemž kulka zasáhla jeden z obratlů, poranila Rašínovu míchu a způsobila nejen jeho ochrnutí, ale především vážné poranění střev. Následkům pak Rašín po měsíci a půl, konkrétně 18. února 1923, podlehl.
Fotogalerie |
18
13
13
10
8
5
