Falešný vnuk Alfonse Muchy: Hřib si s ním plácl, dokumenty ale mluví jasně!

Kolem Alfonse Muchy začíná být zase pořádně rušno. John Omond Mucha, muž který si udělal z muchovské značky byznys, o sobě sebevědomě tvrdí, že je vnukem slavného českého výtvarníka. Bohužel pro něj vyplouvá na povrch čím dál více informací, že je to nejspíše jinak.

Nové skutečnosti okolo údajného dědice Alfonse Muchy přináší web PrahaIN.cz. Upozorňuje mimo jiné na internetovou stránku Dědic s falešnou krví. 

Ta celý smutný příběh, v němž se dědických práv po slavném uměleckém rodu zmocňuje neúspěšný londýnský finančník John Omond, vystupující jako syn Alfonsova syna Jiřího, bedlivě sleduje a dokumentuje. Z dostupných zdrojů vyplývá, že vztah údajného dědice k této slavné rodině je velmi diskutabilní až pochybný.

Omond Mucha podle těchto informací v žádném případě není synem Jiřího Muchy. 

Podnikatel, který před několika týdny uzavřel s Prahou dohodu na problematickém a finančně pro město těžce nevýhodném umístění Slovanské epopeje do podzemí obchodního centra Savarin, ve skutečnosti vůbec není v příbuzenském vztahu s dotčeným výtvarníkem, autorem unikátního cyklu. Přesto se podepisuje jako jeho dědic.

John Omond Mucha se vydává za vnuka Alfonse Muchy.

Jiří Mucha, jediný syn legendárního výtvarníka, se během druhé světové války v Londýně seznámil s britskou hudební skladatelkou Geraldine Thompsonovou. Vzhledem k bohémské povaze obou mladých lidí ani uzavření sňatku neznamenalo, že by se zřekli mimomanželských poměrů. 

Mucha byl po celý svůj život vyhlášeným charismatickým svůdníkem a jeho žena byla rovněž velmi atraktivní. Divoké umělecké manželství se několikrát odloučilo, a to i na několik let.

Jan Marek Mucha se narodil v roce 1948, což bylo sice za trvání manželství, ale v době, kdy oba rodiče byli odloučeni. Jeho rodištěm je Londýn. Podle informací z okolí rodiny a tvrzení samotného Jiřího Muchy měl být jeho biologickým otcem filmový režisér Vladimír Čech, s nímž se Jiří Mucha potkával pracovně (psal s ním scénáře), informuje web PrahaIN.cz.

Malíře proslavily jeho secesní plakáty.

V dalších letech Jan Marek vyrůstal v rodině Muchových, o umělecký svět ale nejevil zájem, s Jiřím Muchou měl napjaté vztahy a v roce 1966, když s matkou odešel do Anglie, si nechal změnit jméno na John Mark Omond, podle skotských předků své matky.

Z okolí Jiřího Muchy existuje množství relevantních svědectví, že v osmdesátých letech, kdy začal pořádat své záležitosti, mu velmi leželo na srdci, aby syn jeho manželky nebyl dědicem díla jeho otce, o které pečoval celý život. 

Současně však z úcty k manželce nechtěl jít cestou oficiálního soudního popření otcovství. Po poradě s advokátkou Dagmar Burešovou v notářském zápisu z května 1989 popřel právo Johna Omonda na muchovské dědictví.

Alfons Mucha

V dubnu 1991 Jiří Mucha zemřel, následovalo dědické řízení, do něhož se (dle jeho neblahého očekávání) intenzivně zapojil právě John Omond, který v té době začal vystupovat jako John Omond Mucha.

Československé veřejnosti nabídl příběh dědice slavného jména, který opustil výnosný byznys v Londýně a přišel po roce 1989 zachraňovat rodinné stříbro v podobě díla jeho dědečka Alfonse Muchy.

Dědické řízení poté probíhalo velmi podivně, například cena děděných uměleckých děl byla extrémně podhodnocena. Stejná díla, jejichž souhrnná hodnota podle notářky měla být jen několik milionů korun, byla v téže době pro účely výstavy Alfonse Muchy v Tokiu ohodnocena na desítky milionů dolarů. Přes matku Geraldine se k tomuto majetku dostal John Omond Mucha.

Zdeněk Hřib a Hana Třeštíková v příběhu údajného dědice Alfonse Muchy hrají významnou roli.

V roce 2016 pak uplatnil nárok na vlastnictví Slovanské epopeje, již Alfons Mucha společně s podnikatelem Cranem, který si ji u umělce objednal, věnoval Praze. Dědic argumentoval nedodržením podmínek darování ze strany hlavního města a přes média hrozil, že Praze udělá ostudu po celém světě.

Po několika letech soudů, které diskutabilní dědic spíše prohrával, než vyhrával, se vedení města, primátor Zdeněk Hřib s náměstkyní Hanou Třeštíkovou, nečekaně rozhodlo uzavřít mimosoudní dohodu, podle níž má být Slovanská epopej umístěna v podzemních prostorách obchodního centra Savarin. To chce u Václavského náměstí budovat nadnárodní developerská společnost Crestyl.

Bude zajímavé sledovat, jak se tato kauza bude vyvíjet dál a jestli vedení města své názory a rozhodnutí přece jen nezmění...

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 10:15 sobota 29. října 2022. Anketa je uzavřena.

  • 60
  • 16
  • 13
  • 11
  • 8
  • 8