František Klišík byl společně se svým bratrem Ondřejem protagonistou filmu Raději zešílet v divočině. Podle stejnojmenné knihy Aleše Palána jej natočil režisér Miro Remo. Film byl v Karlových Varech oceněn Velkou cenou v hlavní soutěži filmového festivalu. Jenže vzápětí přišla zpráva, že se František Klišík utopil v rybníku v obci Ohrobec.

Ke strašlivé tragédii se na sítích dnes vyjádřili jak Aleš Palán, tak režisér Miro Remo. Obě vzpomínky jsou velmi osobní a ukazují šílenou tragédii, které se člověk až zdráhá uvěřit. „Stoupal po schodech kamsi nahoru, zatímco já zůstával dole. Sehnul se ke mně a skrz zábradlí jsme si podali ruce. Zůstáváme v kontaktu, ubezpečili jsme se. Zasmál se nakažlivým smíchem a šel dál. Tak jsem viděl Františka Klišíka naposledy. Byl pátek 11. července,“ napsal Palán.

Oba bratři byli ten den na premiéře filmu, užili si červený koberec, mávali davům. Nepředstavitelná chvíle pro dva samorosty z šumavské divočiny. Zatímco Ondřej Klišík jel pak domů, aby se postaral o zvířata, František si ještě užíval nečekané slávy.

Tragická smrt Františka Klišíka: Naposledy ho viděli v hospodě, měl spacák

„V baru slavil dlouho do noci, ráno na besedě po další projekci filmu ale působil uvolněně, pohotově a radostně. Několikrát dokázal sál rozesmát a přimět k potlesku. Těšil se, že budeme takhle s filmem jezdit za publikem po celé republice. Užijeme si to. Bavil ho život a bylo to na něm znát,“ uvedl Palán.

František Klišík se podle Palána dožil slavnostního vyhlášení, sledoval ho v televizi. „Záznam šel s mírným zpožděním, tak mu tu překvapivou zprávu oznámil jako první Miro Remo telefonicky: Vyhráli jsme. František byl nadšen. Měl před sebou spoustu plánů...“

Pak přišel strašlivý šok. „Zpráva, že ho druhý den ráno našli mrtvého, je pro mě naprosto nepochopitelná. Nerozumím jí, pořád jsem zjevně ve stadiu popírání. Ne, opravdu se mi tomu nechce věřit.“

Tragédie po triumfu ve Varech: Hrdina vítězného dokumentu se utopil v rybníce

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary (KVIFF)

Přitom podle Palána měl Klišík už několikrát namále. Třeba když ho zmlátila parta výrostků tak, že skončil v nemocnici s vážným poraněním mozku. Jindy ho prý zase zle přimáčkl býk. František Klišík všechno přežil, aby nakonec nepřežil oslavu úspěchu filmu.

„Ta časová souhra je nicméně děsivá: čtvrtek – premiéra filmu, pátek – besedy s publikem (jednu z nich můžete zhlédnout na iVysílání ČT), sobota – Křišťálový glóbus, noc ze soboty na neděli – smrt. František odešel na samém vrcholu. Ve stylu prokletých básníků,“ dodal k tomu Palán.

Vzpomněl i na největší Klišíkův projekt. „Doma na Šumavě nechal František rozdělané perpetuum mobile (ve filmu hraje jeho výroba podstatnou roli). Věřím, že ta věc nyní obživne!“ uzavřel Palán.

Na chvíli, kdy se dozvěděl o Klišíkově smrti, vzpomínal na sítích také slovenský režisér filmu Miro Remo. Vezl v povznesené náladě svou rodinu, manželku a děti. Nepředstavitelný šok přišel ještě v autě.

„Zpráva o tvé smrti mě zasáhla v autě, telefon mi stále bzučel radostí. V oslavné atmosféře jsme se vraceli domů a celá naše rodinka si užívala sladký pocit vítězství. Vzadu seděly naše dvě děti, se ženou Veronikou jsme se drželi za ruce a plakali od štěstí, poslední roky byly velmi náročné. Dívám se v autě na displej monitoru, volá Aleš Palán a svým pokorným hlasem nám všem říká, že jsi mrtvý…“

Zažíval podle svých slov směsici pocitů. „Zastavil jsem se slzami na parkovišti, vystoupil z auta s telefonem a vyšplhal na travnatý kopec, na němž se vypínala obří zchátralá lavička v nadživotní velikosti jako pro skutečného obra.“

Miro Remo pokračuje vzpomínkami na to, jak mu sám Klišík nevěřil, jak o filmu pochyboval. Natáčení bylo náročné, vše mohlo dopadnout úplně jinak než karlovarským triumfem. „Nečekal jsem, že to vyhrajeme, ale měl jsem obrovskou nepopsatelnou radost za všechny, kteří přiložili své ruce. Volal jsem ti a ty jsi křičel radostí a děkoval mi, těšili jsme se, co nás čeká.“

Na žádné plány ale už nedojde a Rema teď trápí jiná věc. „Když umíral tvůj otec, říkal ti, abys dával pozor na Ondříka, ale odešel jsi první. V hlavě mi teď běží, jak mu pomoci, aby nezůstal sám, ale je to vůbec možné, Franto?“ ptá se Remo.

Z obou vzpomínek je zřejmé, že se všemi zúčastněnými si osud krutě zahrál. Radost, úspěch, potlesk, sláva a pak náhlá smrt, která maže všechno, zůstává jen smutek...

Fotogalerie 7 fotografií