O svém předsednictví v Mladém Ano

My jsme organizace Mladé Ano a jako předseda organizuji 14 krajských organizací. Působíme po celé České republice, v každém větším krajským městě. Organizujeme spolupráci mezi hnutím ANO jako takovým a všech úrovní. My nejsme nějaká přípravka, chceme přitáhnout mladé lidi, který mají o politiku zájem. A to je pro mě to nejzákladnější. Chceš něco změnit okolo sebe? Tady máš místo. Jsi trošku levicovější, pravicovější, konzervativnější, liberálnější, mně to je fuk, kdy pokud nejsi extremista a máš demokratické hodnoty. Takového člověka hrozně rádi přijímáme, máme těch pohovorů týdně několik.

Jsem klasicky volen, mám mandát na dva roky. Jsme zapsaný statutární orgán a potom máme i krajské orgány, tam taky volíme své zástupce a vlastně se utváří politika Mladého Ano, tedy názorové proudy a to, jak se postavíme v rámci hnutí k nějakým tématům. I to, co poradíme našim velkým politikům v programu pro mladé. Když jsem předseda, snažím se nějakým způsobem reprezentovat valnou většinu těch názorů. Mám z toho obrovskou radost, protože tohle posouvá mladé lidi nejvíc dopředu. Vždycky mě zajímala celostátní politika, sněmovna a tvorba zákonů.

O častých stížnostech mladých voličů

Bydlení, jasně, ale i tím způsobem, že třeba koleje. Ti nejmladší voliči ještě neřeší hypotéku, ale řeší koleje, to, že jsou v katastrofálním stavu. Potom nedostatek kolejí jako takových, teď budeme řešit s premiérem Strahov a další věci. Také je důležité říct jiné odstíny velkých problémů. Máme nedostatek bydlení, máme blbé dálnice a tak dále. My s mladými voliči řešíme i městskou dopravu, tramvaj, metro a bezpečnost, kdy jedou z večerní akce. To jsou ty drobné věci, pinzetová metoda, co jsme vybrali, a tohle probíráme. Proto si nemyslím, že jenom politika na TikToku je nahraditelná kampani tam venku, kde je mladý člověk a s ním si může pokecat.

O pocitu, zda je Evropan

Já miluju Českou republiku a jsem Čech jako poleno, ale Evropa je skvělý projekt. Evropa, to, že vezmu občanku a pojedu do Londýna, do Říma jedním vlakem, to je přece bezva. Evropa má strašně super hodnoty, ale samozřejmě má své chyby, konkurencischopnost a tak dále. To mi vadí, ale to ze mě nedělá to, že bych Evropskou unii neměl rád nebo necítil se jako Evropan. Spíš se cítím jako Evropan, který to chce změnit. To společenství je skvělé, má ale své chyby. Zelená politika, konkurenceschopnost a ilegální migrace se musí řešit racionálněji. Andrej Babiš si v tom jde vlastní cestou, je jako suverén a to mě přitahuje, být silný hlas v Evropské unii, kde je teď 27 států. Nejsem zastánce federalizace, ale spolupráce, prohlubování věcí a vystupovat v těch největších geopolitických věcech, kde máte Trumpa, Si Ťin-pchinga a obrovské hráče tak, aby tam byl lídr Evropy, který bude za nás všechny mluvit nějak racionálně a za Českou republiku tam bude lídr, který dokáže pro nás něco vyjednat, je potřeba rozmanitost. V tom miluju Evropu, to je ta politika, to je ta diplomacie, mít to nejlepší napříč a zároveň vystupovat trošku jednotně jako Evropané.

O válečné historii

Mě historie strašně baví a dovedla mě tak nějak i k politice. Já jsem si o ní vždycky si četl, mě zajímaly tanky, zajímá mě vojenská technika, přišel jsem k tomu díky tátovi, my jsme hráli společně takovou tankovou hru, když jsme spolu večer měli chvilku. Bavilo mě, jací byli politici, kteří někam směřovali, jací byli armádní generálové. Můj děda byl na vojně u protiletadlové obrany, takže tam mě to v historii taky táhlo. Měli jsme doma i nějaké artefakty, o to jsem se zajímal, jezdil jsem i na tankové přehlídky. Strašně mě baví vojenské strategie, dnes si zahraju nějakou strategickou hru s vojenskou tématikou, ležel jsem i hodně v internetových článcích. Nedokážu poslouchat audioknihy, to ztratím zájem, ale když mám nějaký dobrý článek o historické události, tak jsem schopen ho zblajznout okamžitě. Ano, historie je něco, co mě strašně zajímá, zajímá mě i historický vývoj států a jak fungují.

O autosvobodě

Miluju auto, hned v osmnácti jsem okamžitě běžel do autoškoly, moji rodiče jsou sami vášniví řidiči, táta ujel miliony kilometrů, můj strejda je rally závodník, několikanásobný mistr Evropy, můj děda ještě pořád řídí, vášeň pro řízení je věc, kterou máme všichni v rodině.

Já nevím, proč se toho dneska mladí vzdávají. Já tedy v Praze kolikrát využiju radši tramvaj nebo metro, protože sedět dva dny v kolonách je hrozné, ale jinak vezmu kamarády a jeli jsme autem do Norska, do Rakouska a je to paráda, prostě týden se touláte v autě. Můj táta dělá obytné vestavby do dodávek a vzít si auto na výlety, to je taková svoboda, to je pecka. Ráno si uděláte v rendlíku kafe, otevřete dveře a tam je výhled na alpská jezera, to je prostě k nezaplacení. Když jsem byl malý a byl jsem v sedačce, moji rodiče byli zoufalí, protože já jsem nedokázal přestat brečet a jediný způsob, jak zastavit pláč, bylo, že mě vzali do auta a jeli jsme se projet po okrskách, pak jsem zmlknul. Mám pocit, že tehdy se rodilo moje spojení s auty. Můj brácha je na motorky, to je vášnivý motorkář, ale já mám vztah k autům.

O lenošení u TikToku a u her

Nejsem na festivaly nebo pití do noci, vážím si toho, kdy přijdu po sedmé, osmé večer domů, lehnu si na gauč a zapnu si TikTok. Po celém dni, kdy člověk něco vykonává, si říkám, že si takové lenošení zaslouží. Po čtyřech letech, co jsem přijel do Prahy, jsem odpojil počítač. Měl jsem herní počítač a vůbec jsem ho nikdy nevytahoval, v Praze na to nebyl vůbec čas. Studium, nová práce, stál jsem sem místopředsedou a pak předsedou Mladého Ano a na hry jsem neměl vůbec pomyšlení. Přestalo mě to bavit a říkal jsem si, že to je žrout času. Kamarádi mě nedávno donutili si ho znova zapojit a já vám řeknu, že... Zrovna včera jsem hrál a ono to žere čas až do rána. Ale já nejsem žádný gamer, já jsem si po čtyřech letech zahrál historickou vojenskou strategii, je to strašná paráda. Ale myslím, že za pár týdnů se mi to zase omrzí, protože hry jsou strašný žrout času.

TikTok je nějaký středobod mladé generace, není to jenom scrollování, je tam i obrovská databáze songů a různých filtrů, miniher a takových věcí. Když si jdete něco vyhledat, jdete primárně na Google, ale moji vrstevníci jdou na TikTok. Když hledají třeba recept, tak nejdou na Google, nenapíšou si 300g mouky a tak dále. Oni jdou a najdou si reel od jejich oblíbeného influencera, jak dělá bábovku, a podle toho pečou. Používají vyhledávací okno na TikToku jako zástupce Googlu. Jenže člověk hledá recept na bábovku, vyjedou tam tři reelsy o vaření a čtvrtý je make-up, to ho zaujme a už je zase v tom algoritmu chycený.

O existenční mlze mladých

Jsou to strašně negativní zprávy. Válka, globální oteplování, v létě máme čtyřicet stupňů, v zimě máme mínus dvacet, potom máme tři, potom máme auta, kdy nafta se zdražuje, potom absolutně nedostupné bydlení, roční lítačka se zdržuje každý rok... To jsou desítky tisíc korun a když to takhle sečtu dohromady, tak já jako mladý člověk teď stojím před tím, že mě bude stát ohromné peníze se vůbec dostat do nějakého základního života s nějakým aspoň malým autem, malým bytem, dítětem, manželkou, nějakým rodinným životem. To se stává strašně vzdáleným a je to taková mlha, je to beznaděj. Nevidíme to světlo na konci tunelu, kde bychom si řekli: Když teď budu deset, patnáct let pracovat za nějaké slušné peníze, tak mám šanci si na to vydělat. Ale tady mám pocit, že mzdy se propadly, ale že by se ceny zastavily, to ne. A teď mějte naději, že když budete pracovat od rána do večera a budete se snažit, tak všechno budete mít. Vzdaluje se to, teď budu rád, že utáhnu nájem jako v Praze, už to je problém. Nemám pocit, že bych mohl spokojeně vyžít z jednoho platu, já jsem si musel i najít brigádu, vyžít v Praze s těmi cenami a s průměrným platem je téměř nemožné.

O dovolených a čučení na ryby

Miluju ticho a čas bez telefonu. Mám rád moře a jižní státy, ale mám rád i Rakousko, severská jezera, nebo Švédsko. Ale teď jsem delší dobu v zahraničí na dovolené nebyl i z finanční situace, ale chci si našetřit a vyrazit znova, mně je jedno, kam pojedu. Hlavně, že vypnu telefon a budu tam někým, koho mám rád, s kamarády nebo s rodinou. Miluju moře, ale tři dny na pláži jsou pro mě max, já déle ležet na ručníku na pláži nedokážu. Ale miluju potápění. Táta říkal, že když nás fotil na dovolené, tak většinou tam byla máma, ségra, brácha, on a já jsem byl v pozadí se šnorchlem, co jenom co vykukoval z moře, protože jsem furt čučel na ryby a lovil jsem škeble.

O mišmaši, Blesku McQueenovi nebo Top Gearu

Můj Spotify je mišmaš úplně všeho, já mám asi tři tisíce oblíbených písniček a nedávám si to skupinek, já to nemám rád, mě strašně nudí dělat si playlisty. Všechny songy mám jako oblíbené a dám si random přehrávání. Na Netflixu se měl rád seriál Designated Survivor, je to, je to politický dramatický seriál. Baví mě i dokumenty, jsem fanoušek Top Gearu, to je věc, kterou zbožňuju, dále pak Clarkson´s Farm. Pak tedy mám i PlayStation, jednou za půl roku ho vytáhnu, mám rád The Last of Us a podobné hry, které jsou filmového charakteru, je to spíš takový dvacetihodinový film, kde jste interaktivní.

Reality shows ale ne. Dostal jsem se do křížku s Bachelorem nebo s nějakým Love Islandem, bylo mi doporučeno, abych se na to podíval, ale mě nezajímá koukat se na nějaké influencery, kteří se někde hádají nebo dělají drama. Když si mám pustit odpočinkový film, dokážu si pustit i disneyovku, třeba Auta a Bleska McQueena.

Co se ještě dozvíte

Jak se u nich doma mluvilo o politice, co přesně obnáší jeho práce, kam by se chtěl v politice dostat, proč je Praha stát ve státě, u jakých zemí bychom se měli inspirovat, co mladé táhne na akce Mikuláše Mináře, proč nechal studií na ČVUT nebo zda mají mladí vyhraněné názory a jak se jich dotýkají nynější konflikty

Fotogalerie 6 fotografií