Zlatá mládež v Rumunsku: Jste úplní idioti, řekl jim štáb a chtěl pořad zrušit

Rumunský Gerník v Banátu. Místo, kde se pole orají koňmi, kde babičky chodí v kroji, kde se peče domácí boží dar, kde se v neděli chodí do kostela, kde muži nosí klobouky a mlátí obilí, kde se lidé loučí slovy spánembohem, kde se stlouká máslo a sýr z právě podojených krav, kde slepice snese domácí vejce a pak skončí bez hlavy v polévce.

Místo, kam vážně chcete jet na dovolenou, protože jste nemocní z civilizace a tady se zastavil čas, místo, které nevypadá jen jako dědina, ale ono jí opravdu je.

Gerník ztracený v zemi nikoho, utopený kdesi v Rumunsku, kde stojí česká osada jako vystřižená z Kachyňových filmů a úplně to na vás voní skrze obrazovky. Nádherný kraj na uklidnění duše, ale zcela jistě peklo pro život. Tvrdá práce tu nemá konce, přesto je to přímo esence malebnosti.

Tedy do chvíle, než do Gerníku dorazila Zlatá mládež z Prahy.

Když vás kritizuje ten, co vám nesahá po kotníky

Problémy začaly už na hranicích se Slovenskem a slibovaly další nálož tuposti a arogance. Miss Kaučuk Nikola s hrůzou zjistila, že asi nebude mít signál a skoro plakala, když se jí zničehonic přerušil důležitý hovor, nejspíš s místní bavlníkovou farmou, která jí dodává materiál na její vlasy. Zatímco zbylí čtyři byli ještě jakžtakž natěšení, ona se netěšila vůbec. A rozhodla se, že tenhle výlet dá rumunským Čechům pořádně sežrat.

„Já nemám ráda kýčovité vzory,“ zakvílela při vstupu do sednice v baráčku, kde ji ubytovali hodní lidé, a s opovržením nadzdvihla květovaný přehoz na posteli. Což při pohledu na ni - přebornici v totálním nevkusu a vzhledu laciné šlápoty - vyvolává nutkavou potřebu začít si píchat vidličkou do oka, protože víc už toho vydržet nemůžete.

Bohužel - musíte.

Hlavními postavami celého rumunského dobrodružství totiž byli členové rodiny Maškovy, bodří venkované zvyklí lopotit se do úmoru, dřít rukama a nestěžovat si nikdy a na nic. Pan Mašek oral pole pluhem taženým koněm a u toho si vesele pískal, paní Mašková a její matka pekly chléb a maso v pecích na dřevo, dojily kravky a kydaly hnůj a bylo jim veselo za deště i vedra a mohlo jim být cokoliv od padesáti do sto padesáti let.

Rodina Maškova se stará o několik hospodářství, ženy pečují nejen o domácnost, ale i o dobytek a zvířata. Matka Mašková peče domáci chleba, Nikola a Renato jen stojí a zírají. Ostatně jako každý díl.

Vedle těchto dobrých a schopných lidí, kteří nabídli svůj skromný domek jako provizorní hotel, se tu pak jak smrad celým pořadem táhla přítomnost trojice Yeni, Nikoly a Renata, tří naprosto ukrutných blbců, kteří možná existují jen proto, aby jiným kradli vzduch, těžko hádat takhle od stolu.

A plné zuby jich měli už i ve štábu.

K Nikole, která u Mašků bydlela, totiž přišli na návštěvu Yeni a Renato prohlédnout si její sednici. „Strašně to tady smrdí něčím navoněným,“ ušklíbal se ten tupec na kameru a Nikola samozřejmě nemohla zůstat pozadu: „A maj to tady hnusný,“ řekla a prohrábla si svoje ještě hnusnější vlasy na vrcholu hnusně zmalovaného obličeje. „Vám jako nevadí, že vás ty lidi slyší, jo?“ ozvalo se za kamerou od někoho ze štábu. „Že tady u nich bydlíte a vykládáte nahlas, jak je to tady odporný, to vám přijde normální, jo?“

Na návštěvě v sednici - je to tu odporný a páchne to. Za tahle slova málem jela trojice domů.

Odpovědí bylo tupé ticho, proto se produkce rozhodla k dost razantnímu kroku. Pozvala si celou pětici do místnosti stranou, posadili si je proti sobě a začala rozprava.

„Vy jste věděli, co budete dělat a kam pojedete, podepsali jste smlouvy a dostanete za to peníze, ale nechápu, co tady předvádíte. Ty tam ty lidi před kamerou ponižuješ a pomlouváš je v jejich domě, chováte se jako namyšlení idioti,“ začal mluvit jeden z mužů ve štábu.

Civěl na ně jen prázdný výraz tří namyšlených děcek a velmi výsměšný obličej Michala Staňka, který Nikole, Yeni a Renatovi evidentně přál celou tuhle ostudu. Slova se chopila Vietnamka Yeni a snažila se zoufale obhájit, že je vyčerpaná a kdekoliv v akčním rádiu pěti centimetrů od své postele dostává nemoc (my víme, lachtaní, tu má vrozenou) až ji jeden z produkčních přerušil ultimátem: „Tak víš co, tak my to zrušíme, zrušíme smlouvy, pojedeme teď domů a nedostanete žádný peníze. Protože my pak tady za těma lidma musíme chodit a prosit je, aby vás tu nechali, a vy přitom o nich takhle mluvíte. Myslíte si, že jste nějaký nadřazený druh, ale to vy nejste. Jste stejní jako oni.“

Nikoliv - Nikola, Renato a Yen jsou daleko horší.

Zlatá mládež na koberečku. Štáb jim řekl, že se chovají jako idioti, Yen blekotá něco o tom, že se hroutí na pokraji sil. Všimněte si, jak Kocman sedí celým tělem od nich, úplně zhnusen.

Kocman se raději díval stranou, nejspíš proto, že se za ty tři strašně styděl, a Staněk měl z toho takovou radost, že se ke konci pobytu báječně opil v místní hospodě.

V Gerníku nejsou takoví hlupáci, jak si Zlatá mládež myslí

Slova štábu měla na Zlatou mládež pramalý účinek. Nikola, Yen a Renato dál jen postávali stranou, tupě civěli a pracovat na poli nebo na hospodářství nechávali ostatní. Do nedělního kostela se oblékli naprosto nevhodně, nevychovaně a neuctivě, trapně arogantní v každé molekule svého těla.

Do kostele si Staněk vzal klobouk a svátečně se ustrojil, Kocman dokonce oblek. Nikola a Renato přišli jak největší kašpaři z Vidlákova absolutně nectící místní zvyky.

„Krvácely mi z toho uši, jak zpívaly falešně,“ prohlásil lžizpěvák Renato po opuštění kostela na adresu pobožných babiček, které zpívaly na kůru.

My ti radíme, zlato, aby sis nikdy nepouštěl sám sebe. Protože jestli ti z tohoto krvácely uši, zaručujeme ti, že z tvého zpěvu se budeš chtít polít benzínem, zapálit se a sjet autem ze skály.

Bohužel pro Zlatou mládež nejsou v Gerníku takoví prosťáčci, jak by se jim mohlo zdát. Chtěli totiž pro místní uspořádat v hospodě rozlučkový večírek, k jejich překvapení tam ale za nimi nikdo nepřišel. Nikdo kromě pana Maška, statkáře, jenž musel poslouchat urážky tří ubožáků na svou adresu. Přesto si i nadále radostně pískal jsa vědom si toho, že život v Gerníku jde dál i bez těchto nicotných existencí.

Čekáni na hosty během rozlučky v hospodě. Nikdo nepřišel, nikdo se s touhle trojicí zoufalců nechtěl vidět. Proč taky...

A vy ostatní, co tohle čtete - jestli nevíte, kam v létě na dovolenou a vyznáváte pravidlo, že manuální práce je lék na přemáhanou hlavu, udělejte si výlet do rumunského Banátu.

Rumunsko je krásná země a Gerník snad ještě krásnější.

Budete nadšeni.

Jenom tam, proboha, neříkejte, že jste z Prahy.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii