Zlatá mládež 2 na indickém venkově: Je to tu jak v cikánské vesnici a smrdí jak v zoo

Zlatá mládež, šílený pořad České televize, od něhož nebudete moct odtrhnout oči, je zpět! Byla vybrána nová čtveřice fejkových rozmazlenců, která byla doplněna o Renata z první řady, a všichni musí v každém díle vystoupit ze své komfortní zóny a dělat nepříjemnou práci, odložit důstojnost a vydržet nepohodlí. Přemýšleli jste někdy, jaké by to bylo vykopnout obrazovku? U Zlaté mládeže se to možná i stane! Ve třetím díle jsou stále v Indii, kde pracují na rýžových polích, pálí cihly a poznávají nejchudší část této obrovské země.

V třetím díle Zlaté mládeže ještě zůstaneme v Indii. Z obuvnických fabrik a ševcovských sweatshopů se přesouváme na indický venkov státu Uttarpradéš, kde budou naše pražské děti zaměstnány v místní cihelně. Přesun ve vedru a vlhku autem je pro pětici náročný. Šarlota odevzdaně hledí z okna, nikdo moc nemluví, všichni jsou evidentně uondaní. Nikdy v životě jsem neplánoval cestu do Indie, budu rád, když se sem už nikdy v životě nevrátím a o Indii už nikdy v životě neuslyším,“ má Renato o této zemi jasno.



Na venkově na ně čeká místní cihelna. Je to spíše jen olysalé místo na trávníku, na němž dělníci dělají z nakopané hlíny cihly. Pětice přitáhne pozornost místních, ti se kupí u cihelny jak na divadle a sledují lopotící se mládež. „Jsou tady lidi a smějou se nám a mě to začíná fakt s*át,“ vzteká se Šarlota a je evidentně z celého indického dobrodružství už nevrlá a otrávená.

Vyrobit sto cihel zabere jednomu dělníkovi dvě hodiny, mládež to zkouší podle pokynů. Nakopanou hlínu musí ručně tvarovat v dřevěných formách, Mike ale moc tlačí na pilu, respektive na hlínu. Majitel cihelny mu vysvětluje, že hlínu nesmí tak hňácat. „What the fuck,“ odpoví jak buran člověku, který mu slušně vysvětluje, jak se má správně dělat tahle práce.

S Mikeovou angličtinou je to stejně chabé jako s jeho vychováním.

Co je force, vole? ptá se sám sebe.

Síla, vole. (Pro příště.)

Mike se musel učit mít lehkou ruku, podle majitele moc tlačil na hlínu.

Mike se musel učit mít lehkou ruku, podle majitele moc tlačil na hlínu.

Když jsou cihly hotové, nastupuje kontrola jejich kvality. Majitel cihelny jistě pár zmetků za život viděl, a tak je pozná na první pohled. Označí je tak, že na ně jednoduše šlápne. Prochází mezi cihlami a ostřížím zrakem identifikuje špatné cihly, které zničí jeho bílá bota. Ty se musí nahradit. To vše se děje za kvílení mládeže, která nejspíš čekala, že když to dělá poprvé v životě, že to bude úplně perfektní. „Mně přijde, že šlape, jak se mu to hodí,“ říká Klára.

Tak určitě.

„Kolik jich teda musíme spravit?“ ptá se Klára. „Ty, jak do toho našlapal ten ču*ák,“ odpoví Renato.

Mládež se od plácání hlíny přesouvá k venkovní peci, kde musí rovnat a vozit cihly. A pozor! Petr bez skrupulí ohmatává Šarlotu a hladí ji tam po zádech!

Šarloto, nedej se! Me Too, holka!

Okolo pece museli rovnat a vozit cihly.

Okolo pece museli rovnat a vozit cihly.

Renato si jich nevšímá, hledí se zapojit do práce, ale jen tak napůl. Zdá se, že na indickém venkově se spíš trochu fláká. „Co čumíš? Kdybys radši makal,“ odpadne mu směrem k místnímu čumilovi od pusy. Renato nějak ustrnul v pozici komentátora skutků svých i cizích, ale je tady jeden rozdíl. V první řadě byly jeho uštěpačné poznámky jen urážející a hloupé, teď nabyly na sarkasmu a vtipnosti. Co je to za kouzlo? Jak je možné, že ty stejné věty znějí o tři roky později úplně jinak? To protože Renato konečně pracuje (no!) a hlavně si prošel viditelným vývojem v myšlení. Připomínáme to snad v každém článku o druhé řadě Zlaté mládeže, tenhle kluk je nejvýraznější překvapení všech dílů.

„Divák si myslí, že jsme se podívali do Indie, ale co my z ní vidíme? Akorát bordel, nic jinýho. My jsme neviděli ani Tádž Mahal, kterej máme vedle hotelu,“ shrnuje své pocity z Indie. 

Z cihelny se mládež přesouvá na rýžové plantáže, kde musí čistit pole od suchých stvolů rýže a sázet mladé výhonky. Tedy práce na ostrém slunci, na boso, po kolena ve vodě. Pole ale vypadají jinak, než jak si je pětice představovala, jsou to spíš blátivé louže, z nichž trčí trsy stébel.

„Já tam bos nejdu, v tom jsou hadi a infekce,“ vzdorují Petr s Mikem. Na poli pořádně pracuje jen Klára, ostatní se spíš povalují, padají ve vodě a klečí na rýži. To není chytrý nápad, majitel pole je musí nakonec vyhodit, protože klečením ničili zdravé výhonky. Na „chci být politik“ Petra udělají rýžová pole takový dojem, že dojde k obrovskému objevu a vynalezne, že Indie je zaostalá a chudá země.

via GIPHY

Útrpný den plný manuální práce na ostrém slunci končí a mládež se přesouvá do malinké vesnice na indickém venkově, kde budou bydlet a spát u dvou místních rodin.

„Tady je to jak v cikánský vesnici,“ komentuje vzezření místa Petr, který se takhle rasisticky neprojevil poprvé, minule označil Indy ve vlaku za opice v kleci. Petře, už ti někdo někdy řekl, že když to chceš v politice dotáhnout dál než na plakáty v místní hospodě, tak nemůžeš vypouštět z pusy každý svůj myšlenkový pochod? Takhle z tebe v hnutí ANO mít radost nebudou.

„Tady to smrdí jak v zoo,“ pokračuje dál. Je to vůbec možné? Tohle je indický chudý venkov a Indie se stále považuje za rozvojovou zemi. Nemáme pro něj jinou radu, než aby si urychleně přehodnotil rétoriku, protože jeho vyřčené krávoviny se s ním rády potáhnou v celé veřejné kariéře. 

Šarlota a Mike ve svém vesnickém obydlí.

Šarlota a Mike ve svém vesnickém obydlí.

Mike a Šarlota objevují krásy svého chudého indického obydlí, Renato, Petr a Klára budou spolu u vedlejší rodiny. „Takže co my máme asi v šesti místnostech v Praze, to tady mají v jedný,“ shrnuje Petr velikost vesnického domečku. 

My? My kdo? Petrova rodina? Nebo my jako Pražané? Pokud tím myslí „obecně lidé v Praze“, tak Petře, prosím tě, víš jak žije průměrný občan? Ten nemá žádných šest místností v Praze, nejčastěji se kupují a prodávají malé a střední byty, protože na haciendy nikdo nemá peníze.

No nic.

Renato a Klára s hrůzou zjišťují, že v Indii se k podpálení používají sušené zvířecí výkaly, obě rodiny totiž mládeži chystají večeři. Mike prosté jídlo oceňuje a chutná mu, Šarlota si zoufá, že nebude jíst to a ono. Podobně to má i Klára, která jídlo před svou rodinou teatrálně očichává. V noci pak nastává problém, holky nechtějí spát u rodin. Bojí se o svou bezpečnost a stěžují si na velkou přítomnosti lidí, hlavně mužů. Já když jsem procházela, tak mi lidi sahali na zadek a štípali mě do něj,“ říká Klára. Naštěstí ale davy lidí, kteří okukovali natáčení, konečně odešly, takže mládež se konečně mohla vyspat v nepohodlných postelích v chudičkých domech.

Ani pro jednoho ta noc klidná nebyla, ale i tak se museli odvděčit místním, že je u sebe nechali. Tamní škola čekala na nové vymalování a toho se chopila právě naše pětice. Jenže to neznamenalo jen máchat štětcem, mládež musí oškrábat i zdi. Renato zuří a nadává jako deset čertů, ale Mike pracuje. A svižně!

Evidentně by se mohl zedničinou živit.

Uf, naštěstí je už indický díl u konce, byl možná zbytečně dlouhý, ale je jasné, že tak daleká cesta přes půl zeměkoule se musí využít na dřeň. Ovšem na mládeži bylo vidět, že se otravuje, a i úkoly byly trochu tlačené na sílu. Za týden nás čeká změna, skončíme zpět v Česku. Na drůbežích jatkách? Vypadá to tak.

Fotogalerie



Ohodnoťte článek
Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 22:49 27. září 2018. Anketa je uzavřena.

  • Trapas
    51
  • Super
    14
  • Tvl
    12
  • Haha
    11
  • Sladký
    10
  • Cože
    8


Komentáře