Volby byly v podstatě od počátku referendem o Miloši Zemanovi. Byla jen otázka času, kdy se ze směsice kandidátů vyprofiluje jeden, který bude Zemanovi dýchat na záda. Ze začátku to vypadalo na Michala Horáčka, ke konci nejvyšší šance ukazovaly na Jiřího Drahoše, který nakonec v prvním kole skončil jako druhý. Nepostupující kandidáti sice mohli verbálně podpořit do druhého kola právě Drahoše, ale od počátku bylo jasné, že prostá matematika druhé kolo volby nerozhodne.
Drahoš nakonec část voličů vystrašil
Antizemanovský tábor si vybral osobu, jež zaujala svým společenským a profesním kreditem, ale nikoliv již názorovou vyhraněností a politickými zkušenostmi. Tyto předpoklady nedokázal Jiří Drahoš ani po prvním kole nějak výrazně korigovat a přesvědčit, že je to právě on, kdo má sílu převzít od Zemana otěže odpovědnosti za stát.
Jiří Drahoš uznal svoji porážku.
Mottem Drahošovy kampaně se stala „změna“, klíčový problém byl ale v tom, že Drahoš nevysvětlil, co si pod touto změnou představuje. Neřekl v podstatě nic o tom, co a proč by dělal jinak než Miloš Zeman. Nepomohly mu ani přímluvy a „polibky smrti“ postavené na leitmotivu: hlavně NE Zeman, to ostatní není důležité.
Obrovskou chybou Drahoše bylo, když se (patrně na základě pokynů poradců a podporovatelů ze zákulisí) rozhodl vstoupit ve finále kampaně na tenký led, když zpochybnil způsobilost voličů kvalifikovaně a správně rozhodovat. Výroky o tom, že referendum je „nebezpečné“ nebo že volby ovlivňují zahraniční rozvědky a „dezinformace“, byly politicky neprozíravé a fatální. Především voliče mimo jeho bublinu tím mohl urazit a motivovat je, aby v druhém kole nezůstali doma a šli to hodit Zemanovi.
Zemanovi se vyplatila autenticita a trpělivost
Prezidentova (ne)kampaň byla dokonale promyšlená. Velkou výhodou Miloše Zemana je to, že působí skutečně jako autentický politik. Říká, co chce, poradce poslouchá pouze částečně a nepodceňuje voliče. Před prvním kolem se Zeman chytře oddělil od party, která ve všemožných, převážně nepodstatných diskuzích se mezi sebou dohadovala nakonec zase jen o Zemanovi. Zeman tím potvrzoval auru výjimečnosti a dále zvyšoval zájem o vlastní osobu. To byl klíčový faktor úspěchu: zvyšovat zájem a adrenalin a v rozhodujícím okamžiku zaútočit. To se také stalo po prvním kole volby, kdy Zeman změnil taktiku a zúčastnil se hned čtyř televizních debat, přičemž ve dvou z nich mohl dominovat s moderátorem sám. Zejména ta první na TV Nova mu velmi pomohla a Drahoš jen může zpětně litovat, že se jí nezúčastnil.
Vítěz Miloš Zeman.
U Zemana i po pěti letech prezidentského mandátu vyniká jeho přirozený politický talent, autentické vystupování a schopnost prosadit se. Tyto atributy přispěly ke zvýšení účasti v druhém kole a zajistily mu vítězství. Zeman by měl v druhém období vystupovat více konsensuálně a poněkud tlumit vášně. Rozhodně by ale neměl slevovat ze svých jasně formulovaných postojů v tématech migrace, národních zájmů, přímé demokracie nebo svobody slova a hrozby plíživé cenzury.
Vládní konstrukce aneb koho bude prosazovat Zeman?
Klíčovým tématem hned po volbě se stane proces sestavení vlády. Z pohledu politického provozu může jít vše hladčeji, protože Zeman má všechny potřebné zkušenosti i informace. Otevírá se však hned několik zajímavých ALE.
Vláda ANO a „obrozené“ ČSSD s podporou SPD: fikce, nebo realita?
Hlavní otázkou je, jakou sestavu bude Miloš Zeman tlačit do koalice pod vedením ANO. To, že dodrží slib jmenovat Andreje Babiše i napodruhé premiérem, je v podstatě jisté, koho dále bude preferovat ve vládní sestavě již méně. Zajímavá byla v této souvislosti účast Milana Chovance a Tomia Okamury v Zemanově volebním štábu při vyhlašování výsledků.
V politice je zřídkakdy něco náhoda, lze se tedy ptát, co tento signál znamená. Jedná se o pouhou mlhu, nebo si to lze vykládat tak, že Chovanec a jeho křídlo v ČSSD i Okamura jsou „koně“, na které sází v budoucí spolupráci s ANO?
Logiku by to dávalo: ČSSD čeká postupně více změn, než by se zdálo, a jejich spolurežisérem bude na dálku nepochybně i Zeman. Pokud by k nim nedošlo, strana je de facto odsouzena k zániku. SPD představuje zboží, jež zdaleka ještě nedosáhlo vrcholu svého potenciálu a s obratným Okamurou je do budoucna potřeba počítat.
Odsunutí komunistů z jednání o vládě, i s ohledem na jejich mizerný volební výsledek, dává pro Zemana i Babiše smysl. Jejich vládní angažmá by se v roce 100. výročí vzniku samostatného státu mohlo i Babišovi před voliči ospravedlňovat hůře než nějaká forma spolupráce s SPD. Navíc, byli to hlavně voliči SPD, kteří „vstali ze židle“ a v druhém kole přišli dát hlas Zemanovi.
Tajenka prezidentských voleb je rozluštěna, na rozuzlení té vládní si počkáme. To, že to bude čekání spíše delší, naznačil i Zeman, když prohlásil, že „Andreje Babiše nebude vydírat žádným termínem“. Premiér však po Zemanově obhajobě bude muset počítat s tím, že Zemanovy sympatie jsou podmíněné a že prezident pro něj bude „těžká váha“, o jejíž podporu bude muset takticky usilovat. Jinak by sebevědomý Zeman, posilněný volebním vítězstvím, mohl kompas sympatií postupně otočit jinam.
Fotogalerie |
