Téměř žádný rok se udílení Oscarů neobejde bez křiku, že uspěl nesprávný film, režisér nebo herec, ani letošek není výjimkou. Sošku za nejlepší film získal titul, který minimálně u nás téměř nikdo neznal: Zelena kniha.
Newyorský Ital Tony Lip, do něhož se dokonale vžil Viggo Mortensen, je ukázkový buran. Bývalý vyhazovač, který se s ničím nemaže a pro ránu nejde daleko, se neustále cpe hotdogy, smaženým kuřetem a má umaštěnou bradu. Z koutku úst mu neustále čouhá cigáro, štítí se černochů a má dokonale idiotské kecy. Jediné, co je na něm v první půlce příběhu sympatické, je až dojemná náklonnost k manželce, kterou bezpodmínečně miluje.
A právě tenhle balík, kterému se nebezpečně zakulacuje břicho, se dá do služeb černošského klavírního skladatele, virtuosa Dona Shirleyho, jemuž začne dělat řidiče a bodyguarda. Na základě tohoto bizarního spojení je postaven scénář filmu. Nevzdělaný Ital a distingovaný klavírní génius.
Tony Lip v podání Vigga Mortensena
Ačkoliv film vznikl na motivy scénáře Nicka Vallelongy, skutečného syna hlavní postavy, podle rodinných příslušníků Dona Shirleyho je plný lží.
Je pravda, že se příběh odvíjí podle předvídatelného a zároveň nepravděpodobného scénáře: z dvojice se stanou kamarádi na život a na smrt. To je podle Shirleyho příbuzných holý výmysl, vztah údajně zůstal jen v profesní rovině.
Film Zelená kniha je pod palbou kritiky. Podle některých sošku za nejlepší film dostat rozhodně neměl.
Kvalitu vítězného snímku zpochybňují také zahraniční novináři a umělci, kteří tvrdí, že z nominovaných filmů právě Zelená kniha měla nejmenší šanci na úspěch.
Nejeden z odpůrců si posteskl, že je škoda, to nakonec nedopadlo stejně jako v roce 2017, kdy došlo při vyhlašování výsledků k chybě. Tehdy byl vyhlášen jako nejlepší film muzikál La La Land, aby se o chvíli později přišlo na to, že vítězem je ve skutečnosti film Moonlight.
Podle některých film zvítězil také jen díky rasové toleranci, neboť se jedná opět o snímek, který podobně jako v přeceňovaném remaku Nedotknutelní popisuje pouto, které vznikne mezi Afroameričanem a bělochem.
Ať už je to jakkoliv, musí se nechat, že příběh burana, jenž se díky práci pro renomovaného klavíristu dokonce stane hercem menších rolí ve velkých filmech (Kmotr), rozhodně není něco, co by se běžně stávalo.
Z tohoto pohledu je určitě dobře, že se příběh dostal na svět. Zajímavostí je, že na scénáři se podílel skutečný syn Tonyho Lipa Nick Vallelonga, který se mimo jiné živí jako herec.
Fotogalerie |
