Zdeněk Toman je mnohdy označován za muže mnoha tváří. Ostatně se také vůbec nenarodil jako Zdeněk Toman, nýbrž jako Zoltán Goldberger, a to v Podkarpatské Rusi roku 1909. Jméno za svůj život změnil několikrát, k čemuž ho přiměl například i židovský původ.
Ještě před válkou se Toman seznámil se svou budoucí ženou Peslou Gutmanovou. Již jako manželé pak v roce 1939 společně emigrovali do Velké Británie, kde vystudovaný právník působil jako repatriační úředník na exilovém ministerstvu sociální péče.
Po válce se oba vrátili zpět do Československa, přes Košice jejich cesta vedla až do Prahy. Tady pak Toman, který se začal představovat jako Zdeněk, rozjel dráhu mistra švindlu a všemožných machinací.
Pro jeho minulost ve strukturách londýnské exilové vlády si ho vyhlédl generální tajemník KSČ Rudolf Slánský, který Tomana jmenoval rovnou do funkce šéfa zahraniční rozvědky. Věřil totiž, že dokáže sehnat peníze, které by straně pomohly vyhrát volby. A měl pravdu. Toman začal prodávat vše, co se jen prodat dalo, šmelil a podváděl.
Toman (Jiří Macháček) se svou ženou Peslou (Kateřina Winterová) a synem Ivanem
Kromě toho se také výrazně angažoval v poválečné pomoci Židům a dalším uprchlíkům z východní Evropy.
Vzhledem k tomu, že se takto přičinil o deportaci velké části z nich domů, by se chtělo až říci, že byl Zdeněk Toman vlastně hrdinou. Mělo to ovšem jeden háček – všechno, co dělal, dělal jen pro vlastní prospěch. Třeba právě na pomoci válečným uprchlíkům vydělal takový balík, o kterém se tehdy jiným vysoce postaveným mužům komunismu ani nesnilo.
Zdeněk Toman po válce pomáhal Židům i dalším uprchlíkům. Viděl v tom však především vlastní prospěch a vydělal pořádný balík.
To samé platilo i o shánění peněz pro KSČ. Toman se práce zhostil znamenitě a straně byl mimořádně prospěšný, část výdělků si ovšem schovával do vlastních kapes. A to nebylo po chuti řadě spolustraníků.
Kromě toho se jeho osoba vůbec nezamlouvala ani sovětské straně, která avizovala, že Toman ztrácí její důvěru. To všechno zřejmě dosud vysoce postavenému muži strany zlomilo vaz.
KSČ ho zavřela, uprchl do Venezuely
Komunisté ho odstavili v podstatě hned po Vítězném únoru 1948, k čemuž jim Zdeněk Toman paradoxně výrazně pomohl. Jako šéfa rozvědky, který věděl příliš mnoho, ho ovšem nemohli nechat jen tak volně žít. A tak na základě dost možná smyšlených obvinění o vyzrazení jiného agenta či pomoci válečnému zločinci putoval za mříže.
Jaroslav Plesl a Jiří Macháček ve filmu Toman
Jenže i tentokrát zafungovala jeho mazanost.
Toman byl z důvodu přeplnění pankrácké věznice držen v nepříliš střežené věznici StB v justičním paláci na Karlově náměstí. Odtamtud utekl ve chvíli, kdy měl za úkol mýt záchody – zřejmě s přispěním podplacených dozorců. Když prolezl oknem ven, zasalutoval prý ještě příslušníkovi SNB, oklamal ho a prchl.
V prvních týdnech po útěku se Toman ukrýval na chatě svého známého. Pak prchl do Německa, dost možná s přispěním americké tajné služby. Zanedlouho pak skončil u svých příbuzných ve Venezuele, kde žil opět pod svým původním jménem Zoltán.
V Latinské Americe, konkrétně v Mexiku, pak Zdeněk Toman 20. prosince roku 1997 i zemřel.
Zdeněk Toman po útěku žil ve Venezuele.
Zbytek jeho života po útěku z Československa už s ním ovšem neprožila jeho manželka Pesla ani syn Ivan. Pesla spáchala sebevraždu ještě v době Tomanova věznění, syna si pak převzala strana, sehnala mu novou rodinu a změnila jeho identitu. Po vážném úrazu však ve věku pouhých čtrnácti let zemřel a s otcem se ani po pádu režimu neshledal.
Fotogalerie |
