Příběh Wabiho Daňka. Ze sanitáře legendou trampu!

Autor neoficiální trampské hymny Rosa na kolejích Wabi Daněk ve čtvrtek vydechl naposledy. Po dlouhé nemoci svůj boj prohrál. Ačkoliv se v jednom ze svých posledních rozhovorů svěřil, že by rád vydržel do třiasedmdesáti, prožil velmi naplněný život.

Rosa na kolejích, Píseň, co mě učil listopad, Hudsonské šífy, Outsider waltz nebo Fotky. To je jenom střípek z jeho tvorby, písně, které znají nazpaměť nejen všichni trampové, ale učí se je děti již od dětství. Přesto Wabi Daněk o svém hudebním nadání neměl příliš velké mínění. 



„Neskrývám, že jsem mizerný zvák a průměrný kytarista. Ne že bych měl mindrák, ale znám své možnosti,“ svěřil se v jednom ze svých posledních rozhovorů, který poskytl Reflexu Daněk.

Ačkoliv právě kvůli nemoci musel všechny letošní koncerty zrušit, ještě počátkem roku doufal v opak. „A s nadsázkou tvrdím, že musím vydržet aspoň do třiasedmdesáti. Pravda je taková, že mě hraní neskutečně baví,“ svěřil se zpěvák, který se sice vyučil zámečníkem, ale do roku 1983 pracoval nejen jako zámečník, ale i svářeč, prodavač zkapalněného plynu a nejdéle jako řidič záchranné služby.

Sanitku řídil ještě v době, kdy měl již slušně rozjetou kariéru zpěváka. Důvod byl podle jeho slov jednoznačný, a to složenky.

Dlouho jsem pracoval jako řidič sanitky – až do roku 1983. Ale pozor: mě to bavilo! Pokud netáhnete stopadesátikilového chlapa, je práce saniťáka poměrně lehká. Kroutíte volantem. V rámci jízdního příkazu vyrazíte z brány a jste svým pánem. Pracujete s lidmi, a jak známo, materiál se okouká, lidi nikdy. Výsledek své práce vidíte v přímém přenosu. Víte, že pomáháte. Já myslím, že je to výborné zaměstnání, i když občas na hlavu. Proto jsem ho přestal dělat teprve v okamžiku, kdy už jsem opravdu nemohl jinak,“ zavzpomínal Daněk, který odešel, až když to bylo podle jeho slov nevyhnutelné.

Stačilo však málo a stal se z něj bača. V šesté třídě totiž utekl z domova na Slovensko s představou, že se uchytí v kolibě. A to kvůli trojce z chování a pocitu, že zklamal rodiče. Jeho úprk ale skončil v Liptovském Mikuláši, kde si ho na ubytovně vyzvedli policisté a předali jej rozzuřenému otci. Poté, co musel dlouho čistit boty a mýt chodby, ho na další útěk přešla chuť.

Dobrodružná povaha ho ale nepřešla. „Zlobím dodneška. Jednak jsem poměrně líný v tom smyslu, že nerad dělám něco, co mě nebaví. A potom jsem rád podnikal cesty za dobrodružstvím. Vím, že jsem tím našim zkrátil život o deset let, ale snad to tak mělo být, protože mi to pánbůh na dětech nevrátil,“ svěřil se Daněk, který po sobě zanechal celkem čtyři potomky. Z prvního manželství dcery Markétu a Renatu a z druhého syny Stanislava a Šimona.

Fotogalerie





Komentáře