Oběti řezali zaživa, těhotným ženám párali břicha. Zrůdné detaily volyňského masakru

Nad zvěrstvy, která Ukrajinská povstalecká armáda páchala na nevinných Polácích, zůstává rozum stát. | foto: koláž Expresu

Ukrajinu tehdy okupovali nacisté, ovšem z masakru, který v oblasti Volyně probíhal od února 1943 po celý rok, výjimečně vycházejí bez viny. Byli to totiž ukrajinští nacionalisté, kdo se rozhodl území etnicky vyčistit a zbavit ho především rozrůstající se polské menšiny. A to způsobem, který si nelze představit ani v tom nejkrvavějším hororu. Stahování lidí zaživa z kůže či rozřezávání břicha těhotným ženám, to je jen zlomek ze seznamu krutostí, které vojáci Ukrajinské povstalecké armády páchali na nevinných lidech – bez sebemenšího ohledu na věk či pohlaví.

Česká televize na svých obrazovkách uvedla o víkendu film polského režiséra Wojciecha Smarzowského Volyň. Ten mapuje masakr, který v oblasti ukrajinské Volyně probíhal od února roku 1943 až do února roku následujícího. O co tehdy šlo?



Ačkoliv bylo území okupováno nacistickým Německem, strůjcem volyňského masakru byli samotní Ukrajinci, konkrétně zdejší militantní nacionalisté. Ti chtěli oblast zbavit příslušníků jiných národů, zejména rozrůstajícího se polského obyvatelstva, a učinit ji etnicky čistou.

Agrese vůči Polákům narůstala „pozvolna“ – zprvu šlo o projevy násilí, které v jednotlivých případech přerůstaly ve vraždy. Tak tomu bylo do již zmíněného února roku 1943. Pak se militantní Ukrajinci začali organizovat a Poláky vraždili hromadně. K první masové vraždě, kterou historici uznávají jako součást tzv. volyňského masakru, došlo 9. února 1943.

Brutalitou ohromili i nacisty

První útok Ukrajinské povstalecké armády (UPA), která je také podle vůdce Stepana Bandery označována názvem „banderovci“, proběhl v polské kolonii Parośla Pierwsza a rukou vrahů zde padlo 173 Poláků. Banderovci se tehdy vydávali za sovětské partyzány, dočkali se vřelého přivítání a poté spustili vražedné řádění – znásilňovali místní ženy, kterým pak odřezávali prsa i další části těla, a vraždili muže, přičemž i jim odřezávali pohlavní orgány, uši nebo končetiny.

Oběť s rozpáraným břichem a téměř uříznutým zápěstím

Oběť s rozpáraným břichem a téměř uříznutým zápěstím

V průběhu roku následoval nespočet dalších dílčích masových vražd, počtem obětí méně či více tragických.

Vůbec nejčernějším dnem nejen volyňského masakru, ale dost možná i celé polské historie, je 11. červenec 1943, známý také jako „krvavá neděle“. V noci na tento den totiž vojáci povstalecké armády podnikli koordinovaný útok v 99 lokalitách ve Volyni, následně navíc v podobných výpadech pokračovali po celý měsíc.

Neděle obecně byla pro ukrajinské radikální nacionalisty oblíbeným dnem pro hromadné vraždění Poláků – využívali totiž toho, že se oběti účastnily mší v kostele, což vrahům výrazně ulehčilo práci s jejich shromažďováním na jednom místě.

To, čím se volyňský masakr vyjímá i v tragické době druhé světové války, je brutalita, se kterou byli nevinní Poláci vražděni. Ta v historii lidstva zřejmě nemá obdoby a vlasy se z ní nejspíš ježily i samotným nacistům.

Běžnou praxí bylo, že banderovci obklíčili danou oblast a spustili v ní bestiální vraždění každého, kdo jim přišel pod ruku. Slitování neměli vůbec s nikým – zabíjeli kojence, ženy i starce. Co bylo vůbec nejhorší, jejich utrpením se bavili. 

Své oběti velice rádi vystavovali mučení, ženy a dívky před smrtí veřejně znásilňovali. Ve způsobu zabíjení svých obětí se pak zjevně snažili být „vynalézaví“.

Rozřezaná polská žena

Rozřezaná polská žena

Volyňskému masakru se věnuje vyhlášený americký historik a spisovatel Timothy Snyder, právě ten v jedné ze svých knih uvádí seznam zvěrstev, která banderovci na svých obětech praktikovali.

Zcela běžné podle něj bylo odřezávání končetin, uší, nosu, jazyka či pohlavních orgánů a v případě žen také prsou. Vrazi se často bavili tím, že do ran následně sypali sůl. Obětem také vypichovali oči nebo je zaživa stahovali z kůže.

Tělo umučené matky čtyřčlenné rodiny ze Lvova

Tělo umučené matky čtyřčlenné rodiny ze Lvova

Snyder zmiňuje i naprosto zvrácené způsoby vraždění těhotných žen – těm prý banderovci párali břicha, aby následně vyndali plod a místo něj do těla stále ještě živé oběti vkládali různé předměty, například rozbité sklo nebo kameny. 

Historik popisuje i případ, kdy byl ženě do břicha vložen živý králík a následně jí břicho bylo znovu zašito.

Seznam způsobů, jakým banderovci Poláky vraždili, pokračuje například vkládáním rozžhaveného železa či střepů ženám do pochvy nebo chladnokrevným zabíjením dětí. Ty byly běžně přibíjeny za různé části těla na zeď, kojence prý vrazi často chytili za nohy a vší silou udeřili hlavou o zeď. 

Jiný zvrácený čin se odehrál v Ternopilu (polsky Tarnopol), kde příslušníci povstalecké armády vyvěsili transparent „Cesta k nezávislé Ukrajině“ a na stromy podél silnice zavěsili k sobě svázaná těla dětí.

„Věnec“ ze zavražděných dětí v Ternopilu. Banderovci tam poblíž nich vyvěsili transparent „Cesta k nezávislé Ukrajině“.

„Věnec“ ze zavražděných dětí v Ternopilu. Banderovci tam poblíž nich vyvěsili transparent „Cesta k nezávislé Ukrajině“.

Snyder v knize popisuje také způsob, kterým je zavražděn i chlapeček ve zmíněném polském filmu Volyň – vojáci ho svážnou snopy obilí, které následně zapálí.

Brutálně zabili desetitisíce lidí

Odhadovaný počet obětí volyňského masakru se různí, což je dáno chaotickou situací, která v oblasti panovala. Vesnice byly vypalovány a srovnávány se zemí a své oběti banderovci zakopávali do masových hrobů.

Těla šestadvaceti umučených a zavražděných polských občanů v obci Połowce

Těla šestadvaceti umučených a zavražděných polských občanů v obci Połowce

Pokud bychom měli odhady historiků zprůměrovat, řeč je přibližně o šedesáti tisících obětí. Identifikována z nich byla jen více než polovina.

Velké ztráty si nakonec připsala i Ukrajina, a to v důsledku pomsty od polské strany. I v tomto případě se terčem stalo civilní obyvatelstvo. Odhady přesného počtu obětí se opět různí – od několika tisíc po dvacet tisíc obětí.

Pokud vám náhodou film Volyň utekl, v televizi máte ještě šanci v sobotu 15. září na ČT art v 00:40.

Fotogalerie






Komentáře

Mohlo by vás zajímat