Když minulou neděli během vzpomínkové akce u příležitosti výročí útoků z 11. září zkolabovala demokratická kandidátka na prezidentku USA Hillary Clintonová, naplno se rozhořela debata, která v americké společnosti trvá již od volebních primárek. Mezi Američany snad není nikdo, kdo by neřešil zdraví prezidentských kandidátů.
Již během primárek se Hillary Clintonové vytýkalo, že do schodů jí musí pomáhat ochranka a občas u ní dojde k podivným záškubům, Donaldu Trumpovi nemohli jeho kritici přijít na jméno, protože odmítl sdělit podrobnosti o svém zdravotním stavu, a tehdy třetímu kandidátovi Bernie Sandersovi částečně zlomil vaz i jeho pro mnohé pokročilý věk. Ponechme stranou, že Sanders je o pouhých 5 let starší než Trump a o 7 než Clintonová.
Jakmile Clintonová prakticky v přímém přenosu zkolabovala, začaly se rychlostí blesku objevovat spekulace o tom, že má rakovinu, nádor na mozku a další vážné nemoci, sečteno podtrženo, zbývá jí pár měsíců života. Donald Trump jako mávnutím kouzelného proutku otočil a lékařské zprávy, které dosud zuby nehty bránil, promptně zveřejnil, aby z obou kandidátů vypadal jako ten zdravější.
Kritika zdraví obou kandidátů je víceméně jednosměrná a předvídatelná. Fanoušci demokratů zpochybňují zdravotní způsobilost Trumpa a jeho příznivci zase Clintonové. Do toho se demokratičtí lékaři zaručují za perfektní kondici Hillary a ti republikánští naproti tomu shledávají Trumpa zcela zdravým mužem. O výpovědní hodnotě prohlášení všech zúčastněných tak můžeme mít přinejmenším mírné pochybnosti.
Realita je ovšem taková, že Hillary Clintonová je na prahu sedmdesátky a její rival Donald Trump tento práh v červnu tohoto roku přeskočil. To znamená, že oba jsou ve věku, kdy na nějaké ty neduhy mají už přece jen nárok a mnozí jejich vrstevníci nemohoucí leží někde v léčebně, zatímco Trump s Clintonovou denně obráží Spojené státy s vyčerpávající předvolební kampaní.
Nejde ale ani tak o zdraví samotných prezidentských kandidátů. Vždyť ostatně takový Franklin Delano Roosevelt zastával úřad vůbec nejdéle v americké historii, byl u toho na invalidním vozíku a přesto dokázal vyhrát druhou světovou válku. Spíše tedy než u zdraví kandidátů by bylo záhodno pozastavit se nad zdravím jejich voličů.
Amerika je pověstná tím, že lidé zde žijí tím nejvíce nezdravým životním stylem. Obyvatelé USA se sebedestruktivně oddávají pojídání a popíjení co nejvíce tučných a sladkých potravin, většina lidí je zde obézní a rekordní je i počet nemocných cukrovkou nebo koronárními chorobami. Nikoho nepřekvapí, že nejobvyklejší přirozenou smrtí většiny Američanů je infarkt cholesterolem zcela ucpaného srdce.
Co je paradoxní je fakt, že tlustí Američané s kritikou něčího zdraví končí u prezidentských kandidátů. Trumpa sepsují za mírnou nadváhu a dají si další hamburger, případně vyčtou Hillary Clintonové vysoký tlak a dušnost a zapálí si cigaretu. Nikoho už nenapadne zamyslet se nad tím, že kdyby se on sám ucházel o místo v politice, tak by podle vlastních měřítek byl odepsán už po podání kandidátní listiny.
V ideálním světě by se voliči starali primárně o zdraví vlastní a u kandidátů na prezidenta by řešili, že jeden z nich je populistický xenofob a druhý korupční lhářka. Jenže tady nejsme v ideálním světě ale v Americe, která má tak leda patent na to se jako ideální prezentovat.
Ale realita je bohužel dost jinde.
Tak snad příště.
Fotogalerie |
