1. Malá volební účast a věrní voliči
Hlavně na Moravě mají Lidovci mnoho oddaných voličů. Když k volbám téměř nikdo nepřijde, právě jejich hlasy rozhodují.
Letošní senátní volby měly ve druhém kole historicky nejmenší volební účast. K urnám dorazilo pouhých 15% voličů. To se Lidovcům paradoxně vyplatilo, jelikož jejich voliči jsou na rozdíl od voličů ostatních stran tradičně disciplinovaní a k volbám chodí. Ke zvolením lidoveckým senátorům tak stačilo málo hlasů, ale ostatní strany, které nedokázaly voliče k urnám nalákat si za to můžou tak trochu samy.
2. Umění kompromisu a schopnost se dohodnout
Nový senátor Ladislav Kos z Prahy 11 je důkazem schopnosti Lidovců spolupracovat s ostatními stranami. Uspěl jako společný kandidát KDU-ČSL, Zelených, Pirátů a Hnutí pro Prahu 11.
Zatímco ostatní strany byly schopné rozhádat se i v rámci jednotlivých členů jedné kandidátky, Lidovci v senátních, ale i krajských volbách dokázali projevit schopnost dohodnout se a složit koalice napříč menšími stranami jako Piráty a Zelenými, stejně jako s mnoha regionálními hnutími. Zároveň neměli problém v druhém kole, kde neměli svého kandidáta, podpořit třeba na Praze 6 Jiřího Růžičku, který kandidoval v barvách TOP 09. Politika je uměním kompromisů a Lidovci tentokrát ukázali, že právě to jim není cizí.
3. Neútočná kampaň a jasný program
V rozhádané vládní koalici nejsou Lidovci tím, kdo by útočil na koaliční partnery. Možná že i to na voliče platí jako důkaz jakési stability.
Svému volebnímu mottu „Klidná síla“ udělala v těchto volbách KDU-ČSL čest. Během předvolební kampaně se kandidáti lidovců zdrželi osobních útoků na ostatní politické strany, neprali veřejně špinavé prádlo a jejich program nebyl jen antikampaní proti konkrétním oponentům. Dokázali voličům nabídnout konkrétní témata, která je jak na regionální, tak celostátní úrovni oslovila a v rozhádané vládní koalici plné slovních přestřelek hnutí ANO a ČSSD dokázali lidovci působit jako ten vyrovnanější z partnerů.
4. Stranický restart
V roce 2010 Lidovci u voleb pohořeli. Strana vyměnila vedení, zbavila se zprofanovaného Cyrila Svoboda a nahradila ho perspektivním Pavlem Bělobrádkem. Dnes se KDU-ČSL opět daří.
Ve sněmovních volbách v roce 2010 to s Lidovci vypadalo bledě. Vůbec poprvé strana nedosáhla ani potřebných 5% a v poslanecké sněmovně tak nezasedl ani jeden lidovecký poslanec. Strana z toho nicméně vyvodila patřičné důsledky, došlo ke kompletní obměně vedení, ale i způsobu, jakým Lidovci oslovují voliče. Staré struktury nahradili mladí politici jako nynější předseda strany a místopředseda vlády Pavel Bělobrádek nebo ministr zemědělství Marian Jurečka. Stranický restart Lidovcům prospěl a dnes se opět stávají stabilní politickou sílou, se kterou je nutno do budoucna počítat.
5. Potenciál do budoucna
Pavel Bělobrádek jako pomyslný klín mezi Miroslavem Kalouskem a Petrem Gazdíkem. STAN by do sněmovny holi kandovat s KDU-ČSL namísto TOP 09 jako doposud.
Když se dva perou, třetí se směje. To v těchto volbách platilo pro Lidovce jak mezi rozhádanými sociálními demokraty a ANO, tak v rámci pravicové opozice. Zatímco TOP 09 zcela propadla a ODS se s chabými 9% kasalo, jakým je hegemonem pravice, KDU-ČSL v krajských volbách ovládlo Zlínský kraj a v senátu získala stejně mandátů jako obě pravicové strany dohromady. Zároveň to vypadá, že s Topkou rozkmotření Starostové a nezávislí by do sněmovních voleb příští rok právě s Lidovci. Hegemonem pravice by se tak mohli stát středopraví Lidovci.
Fotogalerie |
