Zlatá mládež v armádě: Konečně všichni ukázali své pokřivené povahy

Také jste už objevili kouzlo pořadu Zlatá mládež? Je to pořad, od něhož nemůžete odtrhnout oči, protože větší šílenost Česká televize v poslední době nedávala. Tentokrát se pětice fejkových boháčů dostala mezi vojcly na univerzitu obrany. Čekalo je cvičení, vojenská výstroj a mučení. A z toho jediné plynoucí poznání - povinná vojna by měla zase začít platit.

Dalo se popravdě čekat, že v rámci pořadu tohle přijde, protože „jít na vojnu“ je takovým laciným háčkem pro všechny diváky, kteří se rádi baví na úkor cizího neštěstí.

Plazit se mezi ostnatými dráty, nechat na sebe řvát, honit slepici po lese a spát v dešti v lese pod plachtou, no děsná sranda.

O co méně originální bylo pojetí celého dílu, o to lepší, tedy v tom ironickém smyslu slova, pak bylo chování pětice naší mládeže.

Princezny Nikola a Yen nezklamaly hned ze startu. Jakmile dorazily na ubikaci Univerzity obrany, kde je dostaly na starost dvě vojačky (mimochodem i v neslušivé uniformě daleko krásnější, než Miss Vietnam a Miss Umělá hmota), začaly hekat, že mundúr jim je někde velký, někde dlouhý, že ony to nosit nebudou a vlastně tam nemají co dělat.

S potěšením jsme sledovali, jak se něžné vojákyně musí držet kavalců, aby Nikolu s Yen nepostavily ke zdi a na místě je nezastřelily. (A tahle neuskutečněná činnost nám také byla posléze dost líto!)

Když se k nim přidá ještě Renato, povoláním cosi mezi hodně mizerným moderátorem, ještě mizernějším modelem a nejmizernějším zpěvákem hned po Aničce Dajdou, vzniká z toho kombo ufňukané trojice vylezlé ze sedmého kruhu pekla.

Vojákům z povolání spadla brada při pohledu na tyhle tři ihned po příjezdu a vsadíme se, že ji na zemi hledají dosud. Ministru obrany Stropnickému by se jim mělo zželet a přidat celému osazenstvu Univerzity obrany na vánočních prémiích, jelikož minimálně všichni ti, kdo se Zlatou mládeží přišli během natáčení armádního dílu do styku, se tvářili tak, že by se raději bez nohou plazili přímo v srdci Islámského státu s porouchaným samopalem a bez nábojů, než mít na starosti tuhle pakáž z Prahy.

Zlatá mládež na univerzitě obrany. Občas jsme měli pocit, že jediným normálním řešením by bylo postavit je ke zdi a zastřelit je.

Prvním úkolem byl silový trénink, který musí zvládnout každý průměrný dochazeč střední školy, jenž má dvakrát týdně hodinu tělocviku. Jiří Kocman, tedy ten, co dabuje Rona v Harry Potterovi, u toho málem dostal infarkt a musel jít na vyšetření, Michal Staněk - povoláním syn - se pral se závratěmi během přelézání výšky na laně a co dělali Yen, Nikola a Renato si nepamatujeme vůbec, protože oni dělají pořád je to samé - stojí a hekají a nám už to začíná splývat.

Z minulého dílu, který se odehrával mezi Romy v Chanově, ale začalo být jasné, že v tomhle armádním dojde k zásadnímu zlomu - na povrch totiž vyplynou skutečné charaktery jednotlivců a konkrétně Staněk ze sebe shodí masku „toho vola, co se snaží být jako oni“.

Jeho odhalení pocítila bolestně zejména Nikola, která na Staňka působí asi jako plutonium na jabloňový sad. V lese, kde si měli postavit přístřešek z klád a plachty, ona postávala a mlela něco o ponču, zatímco Staněk s Kocmanem pracovali, a Michalova reakce přišla zcela očekávaně velmi rychlá a velmi výstižná: „Já ti dám pončo svoje a už jdi do prdele,“ uzemnil ji. Zamnuli jsme si konečně spokojeně ruce.

„Já ti dám pončo svoje a jdi už do prdele.“ Staněk už neudržel vůči Nikole nervy na uzdě.

Padání masek ale pokračovalo i nadále. Zlatá mládež byla ve tři hodiny ráno na kasárnách násilně probuzena, vytažena z postelí a donucena na pochod vojenským výcvikovým prostorem u Vyškova v plné polní, přičemž na řadu s předváděním přišla hlavně Vietnamka Yen.

Michal je prohnaná lasice a vůbec to není týmovej hráč. Je to smrad, kterej se neumí rozdělit ani vo tu pitomou tyčinku s Yeni, která měla hlad a na tom pochodu ho prosila, aby jí nechal půlku. A ten buřt to celý zežral sám,“ říká na kameru Renato, když popisuje situaci, jak Yen během pochodu kňourala a žádala Staňka, aby se s ní rozdělil. Jenže později se ukázalo, že prohnanou lasicí je tady úplně někdo jiný.

Vojáci totiž pro pětici děcek nachystali simulované mučení u výslechu, kdy ani jeden z nich nesměl prozradit jména druhých. První se samozřejmě složil Renato Salerno, nejspíš proto, že se mu v kukle hnula pomáda na vlasy. Když na něj zkusili běžnou taktiku „vaši přátelé už vše řekli a buď budete mluvit, nebo si vyberte, zda máme mučit vás nebo je“, stočil se do klubíčka jak zbité štěně a kňučel, že mají mučit jeho parťáky, přičemž jejich jména z něj lítala jak hejno vzteklých vos.

Yen začala mezi vojáky brutálně hekat, že by mohla onemocnět a pak neplnit svoje povinnosti. Zkušený mazák v zeleném ji utřel, že jeho manželka je těžce nemocná od sedmnácti let a povinnosti plní i tak.

Nikola s Yen plakaly, Michal to vzdal poté, co slyšel, že Renato je všechny prozradil, a nejdéle mučení vydržel Jiří Kocman, jelikož je prý herec, ale podle nás ho to jenom obyčejně bavilo.

Závěr dílu opět nezklamal. Yen, příslušnice národa, který si nikdy nestěžuje, prožil mnohé útrapy a pracuje od nevidím do nevidím, v Březině jednomu z velících vykládala, že tyto podmínky jí nevyhovují a mohla by onemocnět a poté tedy nedělat dobře svou práci. Nutno dodat, že ona práci nedělá žádnou, je líná jako veš a rodina by ji měla poslat aspoň na rok domů na rýžová pole.

Nikola měla prozření, že posouvá své limity a hranice, ovšem tady je problém akorát v tom, že ona nemá co kam posunout, když za hranicí je celá už svou existencí.

Jen Kocman na závěr neříkal nic. Chápal, že po tomhle díle jsou jakékoliv řeči zbytečné.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 16:07 pátek 1. dubna 2016. Anketa je uzavřena.

  • 231
  • 55
  • 49
  • 30
  • 27
  • 22