Zlatá mládež v Chanově: Romové si vedli lépe, než tahle banda rozmazlenců

Také jste už objevili kouzlo pořadu Zlatá mládež? Je to pořad, od něhož nemůžete odtrhnout oči, protože větší šílenost Česká televize v poslední době nedávala. Tentokrát se pětice fejkových boháčů vydala do Chanova. Mezi Romy.

Jedním z principů celého pořadu je postavit rozmazlenou omladinu z Prahy kruté denní realitě.

V minulém prvním díle, kdy se vydali na jatka, jsme si aktéry Zlaté mládeže představili zde. Nyní se zaměříme na to, jak se jim vedlo v Chanově mezi Romy.

Renato se k práci moc neměl. Tedy - on se nemá moc k ničemu.

Vlastně moc ani netušíme, co jim měla tahle lekce udělit. Je to jako kdyby jeli do Ameriky objevit Ameriku. Všichni obecně víme, že Chanov je vybydlená země nikoho, kde je téměř stoprocentní nezaměstnanost, Romové pobírají dávky a pro cigarety sbírají železo, v jednom bytě ve velikosti prošlé rybí konzervy bydlí rodina o sedmi členech.

Tohle setkání s realitou spíš tedy bylo první setkání s reálnými povahami všech pěti mladých lidí, kteří se do pořadu přihlásili. Zatímco minule na jatkách se jednalo jen o znechucení nad prací, která zcela jistě nevoní z principu kdekomu, tady konečně na povrch vyplouvají všechny ty povrchnosti, lenosti, namyšlenosti, hlupáctví a arogance.

Zlatá mládež je pořad, který vás přesvědčí o tom, že asi nebude chtít děti.

Trojice Renato, Yen a Nicoleta jsou přímo výstavními kusy všech těchto vlastností a věříme tomu, že vedle nich musí trpět hlavně Michal Staněk.

Budoucí právník a „povoláním syn“ totiž na nás začíná působit dojmem, že osla ze sebe dělá záměrně a když se před kamerou nehlídá, o to víc se dostavuje pocit, že v pořadu nemá co dělat.

A to je lichotka, ne kritika.

Jako jediný totiž přiznává, že „s předsudky jsem už sem jel“ a konečně prozření z reality se u něj nedostavuje, protože ví, že život takhle u romské komunity funguje. Je jediným, kdo se Romům snaží v rámci svých schopností nějak účinně pomoci, a to ne přímo rukama, ale aspoň právními radami.

Michal Staněk tam snad ani nepatří. Student práv s politickými ambicemi vypadá mezi tou skvadrou spíš jako spadlý z Marsu.

To zbytek se tam jel zase předvádět a u nich srážka se světem dostavila se vším všudy. Vietnamka Yen, umělá Nicoleta a panák Renato dostali slušnou sodu od romské rodiny, kde byli ubytováni. Matka rodu jim vyčinila, že jsou špindíry a neumí si po sobě vyhodit ani kapesník, uvařit či prostě jen normálně fungovat, Yen zase dělala scény, když musela vzít koště do ruky a zametat chodník.

V půlce práce ji přepadla migréna, protože „na tohle není ona zvyklá“, jiného metaře, který zametal u komunálních služeb za minimální mzdu se zase ptala, jestli ho ta práce baví.

Na její ohromené mlčení po oznámení, že nebaví, ale prostě to dělat musí, můžete reagovat leda tak hozením ovladače po televizi. Tím spíše vás to udivuje proto, že Yen je členkou národa, který si to tady mezi námi musel vydřít od nuly, a jistě je to také nebavilo lopotit se do úmoru. Z úcty k pracovitým Vietnamcům by už snad navždy měla mlčet.

Místo toho ale na úřadě práce v Mostě, kam byly dívky vyslány, začaly obě pohrdat nabízenými platy za administrativní činnost, které se pohybovaly přesně v daném rozmezí nejen státních tabulek, ale i platového průměru.

Za patnáct hrubýho dělat nebudu, i prodavačka v Praze dostane dvacet a já mám navíc vysokou školu,“ znechuceně říká do kamery Nicoleta a zbytek té její Prahy se akorát směje. Milá zlatá, nevíme, v jakém vesmíru to přesně žiješ, ale prodavačka v Praze zcela jistě dvacet nemá. Nadto tvoje soukromá vysoká škola je obecně brána jako cejch, v Česku mají kvalitní pověst jen státní univerzity.

Vrcholem celého dílu, jenž se povážlivě kymácel mezi parodií a nutkáním se za mládež stydět, pak bylo Renatovo vystoupení v místním romském kulturáku.

Zapěl jim jednu ze svých dvou písní, která byla stejně hrozná, jako jeho arogantní poznámky vůči všemu a všem okolo, a celá upocená kulturní vložka by se dala shrnout akorát tím, že buran mezi burany dokonale zapadl.

V celém tohle klání posh mládeže a Romů zvítězila proto chanovská komunita jednoznačně na celé čáře.

Příští týden se pořad přesune do bahna mezi vojáky, kde si aktéři mají sáhnout na dno svých sil. Podle nás si na dno svých sil valná většina z nich sahá už tehdy, když mají vzít do ruky něco jiného, než je lesk na rty.

Přesto se těšíme. Z ukázek to totiž vypadá, že Michal Staněk bude mít přetvařování už dost a naplno se projeví jeho nechuť zapadnout mezi lidi, s nimiž by se jinak potkávat nechtěl.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 9:03 sobota 26. března 2016. Anketa je uzavřena.

  • 111
  • 66
  • 43
  • 34
  • 27
  • 21