V sobotu večer se diváci ČT2 mohli poprvé podívat na českou premiéru nového filmového zpracování příběhů apačského náčelníka Vinnetoua z pera Karla Maye. Už od oznámení záměru nabídnout divákům moderně převyprávěná dobrodružství z divokého západu byl skalními fanoušky projekt přijímán značně skepticky a rozmrzelost mnohých přetrvává i po shlédnutí prvního dílu trilogie nazvaného Nový svět. Přesto ale nový Vinnetou není vůbec špatný film.
Na obrazovkách jsme se setkali se starými známými postavami. Přesto ale milovníci jak knižní předlohy, tak filmového zpracování z 60. let mohou namítat, že jména postav jsou tak to jediné, co měl Nový svět s Mayovkami společné. A vlastně nebudou ani tak daleko od pravdy. Legendární Vinnetou, Nšo-Či, Old Shatterhand nebo Inču-Čuna jsou opravdu spíše inspirováni danými charaktery, než aby kopírovaly zažité představy o nich.
Na jednu stranu Old Shatterhand není fešáckým všeumělem jako v podání Lexe Barkera, ale naproti tomu působí více jako saský inženýr Karl May, který pln iluzí přijíždí kamsi do Nového Mexika, kde se postupně stane Old Shatterhandem, přítelem Apačů, čímž jde více ke kořenům postavy jako takové. Herec Wotan Wilke Möhring s knírkem navíc připomíná i skutečného Maye, který své jméno Old Shatterhandovi v románech propůjčil.
Stejně tak i Vinnetou mladého albánského herce Nika Xhelilaje je úplně jiný než ten, kterého známe v podání Pierra Brice. Ten tam je moudrý indiánský náčelník, ze kterého přímo sálá autorita, místo něj máme mladíka, kterému vedení kmene Apačů tak nějak spadlo do klína, autoritu si uměle navozuje neustálým odhalováním vypracovaných svalů a je více pomstychtivý a prchlivý. Což samo o sobě docela funguje, stejně jako mírnění jeho hněvu Old Shatterhandem. Bude zajímavé sledovat, jak se postava v dalších dvou dílech trilogie vyvine.
Nšo-Či povýšila z indiánské krásky na šamanku, což je sice zcela nový výmysl, nicméně postavu to alespoň posouvá z pouhé role křehké princezny. Příjemným propojením s původní filmovou trilogií je pak Inču-Čuna, kterého si zahrál Gojko Mitić, který ve filmech z 60. let hrál různé epizodní role indiánů. Škoda, že díky úmrtí Pierra Brice nedošlo na plánované obsazení role právě jím. Mitić ale jako náčelník odvedl dobrou práci.
Názor na snímek pak budeme mít zcela odlišný podle toho jak k filmu přistupujeme. Pokud ho bereme hlavně jako moderní pojetí westernového žánru, který se dnes již moc netočí, pak obstojí bez problémů. Pokud jsme otevřeni novým interpretacím starého díla, které se od něj na mnoha místech poněkud vzdalují, pak se nám nový Vinnetou bude rovněž líbit. Problém ale bude se skalními fanoušky, kterým nostalgie prostě oblíbit si současného Vinnetoua nedovolí.
S Vinnetouem je to podobné jako s Hvězdnými válkami. Existují skalní fanoušci odkojení starou trilogií, kteří jakékoliv snahy o natočení nových dílů a inovace zatracují. U Mayovek dokonce existují i knižní puristé, kteří uznávají pouze literární předlohu a nelíbí se jim ani původní filmové zpracování. Pak jsou u obou kultovních ság fanoušci, které bez dalšího potěší prakticky cokoliv s jejich oblíbenými hrdiny. Ti budou mít radost i z Nového světa a dalších dvou pokračování.
Vinnetou: Nový svět má šanci přiblížit svět divokého západu, dnes zdaleka ne tak populární jako kdysi, mladé generaci. Film je temnější a naturalističtější než snímky z 60. let, které byly občas až pohádkově naivní. Jinak ale nabízí klasický jasně vyprofilovaný souboj dobra se zlem a bohatou výpravu v osvědčené krajině Plitvických jezer.
Je těžké překonat knížky a filmy prověřené desetiletími, na nichž vyrostlo několik generací. A o to se ani německé zpracování Vinnetoua nesnaží, spíše se vydává vlastní cestou. A možná místy, stejně jako filmový Old Shatterhand, neví, kudy vlastně má ona cesta vést. Každopádně se vyplatí počkat i na zbývající díly Tajemství stříbrného jezera a Poslední bitva a hodnotit trilogii jako celek. Třeba i ty zklamané fanoušky ještě příjemně překvapí.
Fotogalerie |
15
14
13
11
10
9
