Výzkum Etnologického ústavu Akademie věd ČR tvrdí, že „stará generace“ Vietnamců se v naší zemi uzavírá do komunit více a více a stále se cítí být cizinci, i když tu žijí třeba 20 let.
Zástupcem té nové generace je ale patnáctiletý Vietnamec Le Anh Tu z Prahy. „Do Vietnamu jezdím už jen jednou za dva roky na dovolenou. Doma jsem ale tady, mám zde mnoho kamarádů,“ říká hrdě mladík, který s rodiči provozuje samoobsluhu a bistro.
Mladí Vietnamci se rozhodně cítí být Čechy
Když se s tímto studentem posledního ročníku základní školy bavíte o různých zvyklostech a tradicích, tak to je v podstatě stejné jako s kdekým. „Žádné speciální rituály nebo tak neprovádíme. Nebo že bychom večeřeli všichni dohromady u velkého stolu jako velká rodina, to fakt ne,“ popisuje chlapec, který žije na pražském Žižkově.
Nakonec ale jeden zásadní rozdíl mezi Čechy a Vietnamci objeví. „Vlastně v něčem jsme takoví jiní. Vůbec neslavíme Vánoce. Dárky si někteří z nás dáváme pouze na Nový rok,“ upozorňuje Le Anh na věc, kterou Češi stejně o Vietnamcích už vědí a navíc těžko by ji někdo z nás chtěl praktikovat.
Na otázku, zda-li se mladík cítí být Čechem, odpoví bez váhání. „Žiji tu od narození. K Vietnamu samozřejmě mám vztah, jezdím tam každé dva roky na celý měsíc a moje celá rodina je z Vietnamu. Ale já jsem se narodil tady a cítím se být stejný jako kluci okolo mně.“
Spolužáci Vietnamce ze Žižkova už stejně počeštili a říkají mu Tomáši.
Celý den kempujeme na boty
Do žádné komunity se ovšem „Tuí“, jak Le Anh Tuovi ještě k jeho českému jménu přezdívají, neřadí. Jediné, co ho se zdejšími Vietnamci pojí, je podobný zájem o módu. „Známe se z kempování na boty. Více se ale stýkám s českými kamarády,“ říká tajemně.
Málokdo by totiž pochopil, co to „kempování na boty“ vlastně je. Co ovšem Čech neví, tak „Tuí“ rád vysvětlí. „To prostě stojíš třeba 18 hodin před obchodem a čekáš až budeš moct koupit boty, který jdou zrovna do prodeje. Pak je prodáváme dál,“ svěřil se talentovaný obchodník, který je také často „za pultem“ u rodičů v samoobsluze.
V roztomilém obchůdku na Praze 3 si Tomáš ovšem nepřivydělává jako normální brigádník. „Je to o dohodě, když rodiče potřebují, tak jim rád vypomůžu. Často za mnou pak chodí kamarádi na pokec.“
Jeho vlastní směny v obchodě ale nikdy nepřesáhnou pět hodin.
I přestože jsou Vietnamci od nás hodně odlišní, tak si stejně snaží najít cestu k původním obyvatelům a pokouší se být v lecčem jako my. Pijí pivo, jedí místní jídlo nebo okukují české dívky. „Jo, holky jsou tu moc pěkný. Dokonce nejsou ani tak vysoký,“ dodal vietnamský „Tomáš“ na závěr.
Tak teď už jen slavit ty Vánoce...
Fotogalerie |
