Tragédie, během které muž v Egyptě zemřel po napadení stále ještě neznámého druhu žraloka, v lidech oživila přirozený strach ze žraloků.
„Musel to být jeden z větších druhů, tzn. tygří nebo dlouhoploutvý. Běžný černocípý nebo bělocípý na to nemá sílu. Za deset let jsem se setkal jen s jedním případem, kdy žralok svou oběť doslova sežere,“ vyjadřuje se k útoku profesionální potápěč a fotograf Richard Jaroněk pro Pluska.sk a dodává, že napadení většinou umírají na šok, infarkt, vykrvácení nebo utopení.
„Nevýhodou žraloka vůči člověku je jeho zvědavost. On se chce seznámit, ale nemá ruce a pomyslné podání rukou je to kousnutí. Zjistí, že mu nechutnáme, a nechá nás. Pro naši křehkou schránku je to ovšem fatální,“ líčí své zkušenosti žraločí muž, který predátory studuje přes dvacet let a v rámci své praxe byl žralokem už mnohokrát napaden.
Ví tedy, jak se v takový moment zachovat.
Mezi vhodné chování rozhodně nepatří panika, prudké pohyby, kopání atd., neboť to ještě víc přitáhne žraločí smysly.
„Lidé by se k žralokovi měli otočit čelem, pozorovat ho a nehýbat se. Přirozené instinkty žralokům pak říkají, že o nich víme. To se ale lehko píše a těžko realizuje,“ říká muž, který učí lidi potápět se se žraloky. I po několikahodinovém tréninku ale stačí kolikrát jen spatřit žraločí ploutev a klidový stav u člověka je ta tam a namísto toho narůstá adrenalin a přichází panika.
„Rudé moře a Indický oceán, tam je žraloků dost. Dál je třeba vyhýbat se špinavým a kalným vodám, proudům a deltám řek, kde se vlévá oceán do moře. To jsou tradiční loviště žraloků,“ specifikuje Jaroněk místa, kterým je dobré se vyhýbat, abychom setkání se žraloky předcházeli. Upozorňuje na to, že žraloci jdou za potravou, a když mají nedostatek ryb, které jim lovíme, jdou po nových místech a v případě potřeby zaútočí na člověka.
A to je také důvod, proč se žraloci začínají vyskytovat na dříve netradičních místech. „V budoucnu budou žraloci lovit toho nejvíce vyskytovaného tvora – člověka. K tomu ale nedojde, protože do té doby je vyhubíme,“ je přesvědčený Richard Jaroněk, neboť jen za posledních padesát let jsme vyhubili 95 procent žraločí populace.
„Každou sekundu zabijeme tři žraloky a sto milionů za rok. Před pěti lety plavalo kolem afrického kontinentu přes 2500 žraloků. Dnes jich tam je 850!“ poukazuje dobrodruh na kritický stav žraloků v mořích a oceánech.
„Dnes už víme, jaké barvy žralok nemá rád – žlutá nebo reflexní mu nic neříkají, ale přiláká ho to. Pak už má člověk k panice blízko. Dále lesklé věci, například hodinky na ruce, se v odrazu slunce zatřpytí a žralok to může vnímat jako hřbet ryby, zvlášť pokud se pohybujeme mezi rybkami, které pozorujeme,“ popisuje muž zkušenosti s chováním žraloků.
„Veškeré nehody jsou jen náhodné. Je to hrozná a krutá souhra náhod. Proč velký bílý žralok zabije na pláži v kapském městě v JAR každý rok jednoho člověka? Denně tam surfují tisíce turistů, a když letíme letadlem, uvidíme tam černé stíny. To jsou samice velkého bílého a nahřívají tam své plody. Jsou sotva tři metry pod surfaři a všichni to vědí. Pak se jednou za rok stane smrtelná nehoda...,“ líčí muž, který žraločí chování testuje dlouhá léta a žraloky se snaží vyprovokovávat i několik hodin, aby je přiměl k akci.
„Museli jsme se naučit, že když už žralok cvakne, nesmíme se pohnout. Pozoroval jsem kolegu, kterého chytil žralok tygří za kotník. Pokojně čekal, až ho žralok pustí a bude chtít kousnout znovu. V ten moment máme šanci nohu vytáhnout,“ tvrdí Jaroněk a varuje před škubáním se, kdy si akorát potrháme svalovinu, což často končí fatálně.
Fotogalerie |