Mezi jeden z nejtoxičtějších kosmetických produktů patří deodorant. Většina těchto produktů totiž obsahuje hliníkové soli, které blokují žlázy, takže pot se nedostane skrz pokožku.
To však způsobuje řadu zdravotních komplikací, protože pomocí potu se naše tělo čistí a reguluje teplotu. Podle mnohých vědců je například rakovina prsu úzce spojena s chemikáliemi obsaženými právě v deodorantu.
A my jsme se tedy rozhodli, že vyzkoušíme přírodní alternativu v podobě limetkové šťávy. Právě tu používali v boji proti potu již monarchové.
DEN D.
Šla jsem si zaběhat, pak jsem se vysprchovala a místo klasického deodorantu jsem sáhla po šťávě z citronu, kterou jsem si dala do prázdné lahvičky od kuličkového deodorantu. Tento návod jsem našla na několika stránkách kosmetických blogerek z celého světa, které se stejně jako já, rozhodly sáhnout po přírodní alternativě.
Citronový deodorant jsme vyzkoušeli na vlastní kůži.
Pálilo to, ne pekelně a ne do takové míry, že bych musela přestat, ale příjemné to nebylo.
Oblékla jsem si bavlněné tričko, džíny a vyrazila do světa. Bylo pod mrakem, byla jsem celkem klidná, protože jsem se domnívala, že se nezapotím. To byla první chyba.
Počasí se kolem oběda změnilo a na nebi se začalo culit sluníčko, takže se teploty vyšplhaly na 22 stupňů. Měla jsem „úřednický“ den, a tak jsem vyřizovala resty v podobě nezaplacených pokut za jízdu načerno a špatné parkování. U této situace se zapotíte i přes pláštěnku a potřebujete tedy pořádnou ochranu v podobě deodorantu. Citronová šťáva však pomocnou ruku nedodala...
Kolem oběda jsem cítila, že mám mokré podpaždí. A ano, cítila jsem i pach potu, a ano, bylo to ze mě.
Cítila jsem, že se začínám potit ještě víc, jelikož jsem nervózní a nesvá. A to nejen z těch pokut, ale hlavně z toho, že se za mnou táhl pach potu jako sexuální loudil na Žižkově.
Podle návodu na stránkách o bio kosmetice jsem věděla, že se musí citronová šťáva aplikovat několikrát za den. Z kabelky jsem tedy na veřejných toaletách vyndala bio deodorant a aplikovala si ho do podpaždí znovu.
Pokožka opět pálila a tentokrát to bylo víc než ráno. Pro jistotu jsem si šťávu aplikovala i na dekolt. Jen pro sichr. Ještě jsem musela do obchodu pro potraviny. Byla jsem ráda, že se ocitnu v klimatizaci a nebudu muset řešit pot, který tekl po torzu takovým proudem, že i Vltava by záviděla.
Nakupovala jsem lehce, nechtěla jsem se totiž příliš fyzicky namáhat vzhledem k tomu, že jsem asi velbloud a měla jsem v sobě zásoby litrů vod, které se nyní derou ven skrz mé podpaždí.
Z obchodu jsem odnášela jen mléko, chléb a koláče. Ty jsem měla ostatně jak v tašce, tak i na triku.
Citronový deodorant jsme vyzkoušeli na vlastní kůži.
Druhá aplikace nepomohla a já jsem tedy vzala nohy na ramena a uháněla domů. Mezi dveřmi jsem se už svlékala a šla přemluvit pračku, zda by si mé tričko nevzala do parády. Já sama se šla osprchovat.
Když jsem tričko vyndala z pračky, zhrozila jsem se. V podpaždí byly dvě vybělené skvrny. Moje oblíbené tričko tak místo koše s čistým prádlem letělo do toho odpadkového. A aby toho nebylo málo, můj dekolt byl spálený.
Pokud se rozhodnete vyzkoušet tento „fígl“ na vlastní kůži, tak pamatujte - nikdy neaplikujte citronovou šťávu na pokožku, která je vystavena přímému slunci. Také berte na vědomí fakt, že citron může vaše oblečení permanentně zničit.
Výsledek je v tomto případě jasný. Nefunguje to. Já se však honu za přírodním deodorantem jen tak nevzdám. Pokud máte tipy na kosmetiku bez chemikálií, napište nám: lenka.zajicova@mafra.cz
