Naštěstí se ale divákovi zahajovacího ceremoniálu dostalo jen střídmého výletu do historie a tradic země, která není zrovna tradičním turistickým cílem.

Dalo se očekávat, že na slavnostním zahájení se budou podílet ti, jimiž je Asie ve sportu tolik proslulá – gymnasté a akrobaté v perfektní synchronicitě provázející diváka kulturou a symbolikou své země, které kolikrát zbytek světa pro její zvláštní mentalitu nerozumí.

Olympiáda v Koreji: Kalendář akcí a kdy hrají Češi. Tady vám nic neuteče!

Zimní Olympiáda

Toho jako by si byli vědomi i sami tvůrci představení a snažili se úvodní „spartakiádu“ urychlit, jak jen to šlo, a popohnat zahájení k velkému defilé olympijských výprav, po nichž teprve čekalo diváky a hosty to nejlepší z Jižní Koreje, jak si to všichni představujeme.

Digitální revoluce, to je Jižní Korea.

Informační náskok, digitální revoluce, roboti, drony, videomapping, tok informací. To je Jižní Korea dneška, to jsou inženýři, vývojáři a vynálezci, kteří se zbytku světa zdají být o jedno století napřed. Ceremoniál sice svou zemi představil jako bohatou na kulturu, ale zároveň dal jasně najevo, že tady se rodí budoucnost, tady se určují její trendy a v tomhle je největší síla ostrovního státu. Zatímco jinde na planetě se ještě obtěžují s lidskými bytostmi, tady se do postav sportovců v pohybu formují tisíce osvětlených dronů v neuvěřitelné technologické podívané.

Olympijské kruhy zformované z dronů.

Zatímco ve zbytku světa se olympijské kruhy utvářely z formací tanečníků, nosných lan nebo vzrostlých stromů, tady se jimi skrze kamery na dalších dronech rovnou prolétá a vzniká tak virtuální 3D prohlídka.

Olympijské kruhy: Kdo je vymyslel, kdo měl nejkrásnější a kdy se nepovedly?

Olympijské kruhy

Je většinou pravidlem, že každá země se snaží překonat svého předchůdce zahajovacím ceremoniálem a povysunout laťku, od roku 2012, kdy zahájení LOH v Londýně vytvářel filmový režisér Danny Boyle, je taková výzva téměř nemožná a ani Jižní Koreji se to ještě nepovedlo. Trochu pro hluchá místa a trochu také pro absenci nějaké hvězdy, škoda, že přeslavný Gangnam Style hrál na stadionu jen z reprodukce.

Navíc pěvecká vystoupení sama o sobě byla dost nevyvážená, na jedné straně 77letý pěvec tradičních písní, na druhé straně dětský sbor zpívající korejskou hymnu s úvodem, který zněl, jako když kočka chodí po xylofonu. Na jedné straně fenomenální a krásná korejská operní pěvkyně, na straně druhé čtveřice popových umělců zpívající Imagine od Johna Lennona spolu falešně, že i psi začali kňučet.

Nicméně ale svým technickým provedením rozhodně určili směr, kudy se budou ceremoniály ubírat. Čtvrtá – digitální – revoluce je holt zde.

Fotogalerie 30 fotografií