A teď něco na dobrou noc: 10 příběhů o dvou větách, co vás vyděsí k smrti

1. Dětský pláč

Moje dcera mě každou noc budí usedavým pláčem. Chodím k jejímu hrobu prosit, ať toho nechá, ale nepomáhá to.

2. Bubák pod postelí

Když jsem šel synovi dát dobrou noc, ukázal pod sebe a řekl: „Podíváš se, jestli tam nejsou bubáci?“ Abych ho uklidnil, podíval jsem se a k vlastnímu údivu jsem znovu uviděl svého vyděšeného syna: „Tati, kdo to leží v mojí posteli?“

3. 0:07

Poslední věc, kterou jsem viděl, před tím, než mě uškrtila, byl čas 0:07 na budíku. Probudil jsem se a uvědomil si, že to byla jen noční můra, instinktivně jsem se podíval na budík - ukazoval 0:06 a dveře od skříně se pomalu otevíraly.

4. Volání k večeři

Jste v pokoji v patře a slyšíte maminku, jak vás volá k večeři. Než vyjdete, ozve se ze skříně šeptem: „Nechoď tam, zlato, já to taky slyšela.“

5. Nemají to ráda

Nebojte se strašidel, vyhledávejte je. Podívejte se doleva, doprava, za sebe, do skříně, pod postel, ale nikdy se nedívejte nahoru - nesnáší, když je najdete.

6. Tvář za oknem

Sedl jsem si k televizi, když jsem si všiml, že se na mě někdo dívá oknem. Bydlím ve 14. patře.

7. Rozbité sklo

V noci mě probudil zvuk rozbíjeného skla. Nejdřív jsem si myslel, že to je okno, pak jsem ten zvuk uslyšel znovu vyjít ze zrcadla.

8. Domácí mazlíčci

Vyrůstala jsem se psem a kočkou, takže jsem zvyklá na zvuk škrábání dveří a nábytku. Teď, když žiji sama, je to mnohem méně uklidňující.

9. Mladší sestra

Moje sestřička mi řekla, že ji naše matka zabila. Moje máma mi řekla, že žádnou sestru nemám.

10. Podivné obrazy

Od doby, co jsem přenocoval v pronajaté chatě v lesích, se mi moc dobře nespí, na zdech tam totiž byly portréty deformovaných a zmrzačených lidí. Ráno jsem se vzbudil a došlo mi, že to nejsou obrazy, ale zrcadla.