1. Ne vždy domácí násilí znamená, že zlý muž bije submisivní ženu
Přesně tak. I když se vám zdá nepravděpodobné, že by křehká květinka natáhla chlapovi jak hora. Děje se to. A děje se to často. Stejně tak může být domácí násilí oboustranné. Když se partneři během hádky začnou rvát a házet po sobě věci, tak to fakt není ok.
2. Ne vždy jde jen o rány a kopance
Naopak, psychické týrání je možná ještě tisíckrát horší, i když na rozdíl od modřin není vidět. Ponižování, deptání, urážky, a klidně před dětmi či jinými rodinnými příslušníky - i tohle je závažná věc.
3. Ne vždy oběť s násilníkem zůstává ze strachu
Dost často je nám předkládáno, že oběť zůstává s násilnickým partnerem, protože se ho bojí. A často taky slyšíme „Kdyby mě uhodil/a, seberu se a odejdu.“ Opravdu si myslíte, že byste se prostě sbalili a vypadli, kdyby šlo o někoho, s kým jste strávili mnoho a mnoho let, vaše životy jsou provázané...?
4. Násilníka nejde napravit...
Je to smutné a těžko se s tím smiřuje, ale je to tak. Pokud vás někdo týrá, vy osobně nemůžete udělat nic, co by ho donutilo zamyslet se a říct si: „Aha, tak možná to nedělám úplně správně, měl bych přestat.“
5. ... A to, že odejdete neznamená, že je všechno O.K.
Věřit, že se zabouchnutými dveřmi se celý problém magicky vyřeší, je zcestné. Naopak, odejít je začátek. Až potom se roztáčí kolotoč šíleností. Trestní oznámení, řešení případu, vydírání a pronásledování, nebo naopak omluvy a přemlouvání a v neposlední řadě i úplně nový život, na který je potřeba si zvyknout.
