2. Je nositelem „typického evropského jména“
- Chérif Chekatt (útočník ze Štrasburku, 11. prosince 2018),
- Salman Abedi (sebevražedný bombový útok v Manchesterské aréně během koncertu Ariany Grande v roce 2017),
- Khalid Masood (útok dodávkou na Westminsterském mostě v roce 2017),
- Mohamed Lahouaiej Bouhlel (útok ve francouzském Nice v roce 2016, kamionem vjel do davu lidí během Dne Bastily),
- Khalid a Brahim El Bakraouiovi (útoky na bruselské letiště Zaventem a stanici metra Maelbeek v březnu 2016),
- Salah Abdeslam a „ta parta“ (teroristické útoky „Bataclan“, 13. listopadu 2015 v Paříži),
- Amedy Coulibaly (útok na košer obchod ve čtvrti Porte de Vincennes, 9. ledna 2015 v Paříži, blízký přítel bratrů Kouachiových, který svým útokem na obchod, kde zastřelil čtyři lidi, odváděl policejní síly od pronásledování bratrů Kouachiových),
- Said a Chérif Kouachiovi (útok na redakci Charlie Hebdo, 7. ledna 2015 v Paříži),
- Mohammad Sidique Khan, Shehzad Tanweer, Germaine Lindsay a Hasib Hussain (bombové teroristické útoky v Londýně na metro a autobusy v roce 2005).
Tohle nejsou jména marockých fotbalových reprezentantů, ale vrahů a teroristů, kteří v minulých letech útočili na občany Evropy a nechávali je za sebou ležet na chodnících v kaluži krve. I přestože se v nich nezapře neevropský původ, stále se o nich mluví jako o Evropanech.
Technicky ale jsou.
Téměř všichni se totiž už v Evropě narodili jako další generace přistěhovalců, o těchto lidech se pak mluví jako o „páté koloně“. Jsou to lidé, kteří ve jménu džihádu útočí z rozličných důvodů na zemi, která jim poskytla občanství a přijala je za „svoje“. Často se v médiích mluví o jakési frustraci z nepřijetí společnosti, ale lidé jsou těmito termíny již dávno unaveni.
Všichni jsou to radikální islamisté, nikoliv frustrovaní občané, tečka.
